Jaké budou letošní Vánoce u vás doma?Anketa
„Musím zdůraznit, že zatím je české zdravotnictví skutečně na vysoké úrovni, je srovnatelné se zdravotnictvím západoevropských států. Má-li nám vydržet, aby úroveň zdravotnictví neklesala, neobejde se to bez financí. A ty finance se musí brát z různých zdrojů a jedním z nich je spoluúčast nemocného,“ prohlásil v rozhovoru pro ParlamentníListy. cz bývalý dlouholetý ředitel Ústavu hematologie a krevní transfúze, uznávaný internista, onkolog a hematolog.
Jak si vysvětlujete, že politické strany, které se dohadují o budoucí vládě, se přetahují o Ministerstvo zemědělství, ale zdravotnictví nikdo nechce?
Zdravotnictví je velmi složitý resort. Střídání stráží na zdravotnictví bylo nejčetnější ze všech resortů. Nejdéle se tam ohřál pan ministr Heger, jinak to byla záležitost měsíců, což nepřispívalo k tomu, aby resort dobře a spolehlivě fungoval. On je složitý. Měl jsem příležitost být v roce 1992 s parlamentní delegací ve Velké Británii a tam nám říkali, že křeslo ministra zdravotnictví je nejvíc horké, že se nejvíc ministrů v Británii vystřídalo právě na zdravotnictví. Takže problémy zdravotnictví jsou asi širší než jen české.
Fotogalerie: - Druhé výročí Havlova úmrtí
Ale takové změny v čele nepřispívají k tomu, aby resort fungoval. V křesle ministra se vystřídali politici různých stran od ODS po sociální demokracii, fungující zdravotnictví potřebuje jak oranžová růže, tak modrý pták. V minulosti vznikaly někdy velmi bizarní spory, neprospívalo to tomu, aby problémy, které jsou celosvětové, se nějak rozumně řešily. Ideální zdravotnictví není opravdu nikde. Mne v poslední době zaráží, že se objevuje jakási kampaň za bezplatné zdravotnictví. Ale při kvalitě zdravotnictví, při stárnutí populace, zdokonalování metod a vývoji nových drahých léků je spoluúčast pacienta nutná, máme-li zachovat kvalitu zdravotnictví. A u nás je spoluúčast nejnižší v Evropě. Samozřejmě, u poplatku musí být určité brzdy, pro děti, mladistvé, dlouhodobě hospitalizované, ale principiálně je spoluúčast pacienta nutná, bez ní nelze kvalitu zdravotnictví garantovat.
Vy jste byl jedním z prvních ministrů zdravotnictví po listopadu 1989. Kterého ze svých mnoha nástupců považujete za nejlepšího a který byl naopak podle Vás nejproblematičtější?
Co radíte Babišovi a ČSSD?Anketa
To si těžko troufnu říci. Nejproblematičtější byl ministr Tomáš Julínek, ale to je dáno možná subjektivně, protože jsme měli spolu různé konflikty. Ze sociálnědemokratických ministrů se mi nejracionálnější zdál ministr Jozef Kubinyi, i když byl ve funkci jen krátce. Z pravicových stran zase pan ministr Leoš Heger, což vyplývá i z toho, že se tam udržel nejdéle. Hlavní chyba byla, že mnozí z nich nedostali vůbec prostor, aby mohli v resortu něco dokázat, protože byli velmi brzy zase vystřídáni. A pokud se střídání ještě rozšířilo i na osazenstvo ministerstva, jak se dělalo, tak to byl další nesmysl.
Toho jsme byli svědky, třeba když nastoupil ministr Ivan David, ministerstvo se hodně pročistilo, za ministryně Zuzany Roithové se v úřadu také vyměnila spousta pracovníků. Úředník by neměl být závislý na tom, jakého má šéfa, musí vykonávat profesně dobře svou práci, ať ji dělá pro toho nebo onoho ministra. Samozřejmě tým nejbližších spolupracovníků, jako jsou náměstci, kolegium ministra, si musí vytvořit ministr sám. Ale většina administrativního aparátu by neměla být závislá na tom, kdo zrovna sedí na postu ministra.
Psali jsme:
Co říkáte tomu, že vznikající vládní koalice v koaliční dohodě slibuje, že zdravotnické poplatky se budou v budoucnu platit jen za pohotovost, ale ostatní, dokonce ani za stravu v nemocnici, se platit nebudou?
Myslím, že výpadek, který tím vznikne, se bude muset nahradit. Je otázka, kde se ty peníze vezmou. Ale jak už jsem se zmínil, spoluúčast v České republice je na nejnižší úrovni ze všech států západní Evropy. Všude jinde je vyšší. Myslím, že je to logický důsledek pokroku v medicíně, který něco stojí. Musím zdůraznit, že české zdravotnictví je zatím skutečně na vysoké úrovni, je srovnatelné se zdravotnictvím západoevropských států. Má-li nám vydržet, aby úroveň zdravotnictví neklesala, neobejde se to bez financí, ty se musí brát z různých zdrojů a jedním z nich je spoluúčast nemocného.
Může ministr podle Vašich zkušeností nějak zásadně zasáhnout do fungování ministerstva, když nemá dostatek peněz a navíc čelí různým lobbistickým skupinám – lékařů, lékárníků, farmaceutických firem a zdravotních pojišťoven?
Je to velmi nevděčný a složitý obor, protože možnosti ministra jsou hodně omezené, ale jsou. Myslím si, že by byl nihilismus, kdyby někdo řekl, mám tu funkci, ale nemohu nic dělat. Dělat se dá leccos, i když máte pravdu, že je tam spousta tlaků politických, lobbistických, ekonomických. Vyznat se v tom vyžaduje velkou trpělivost, zkušenost i obratnost. Ministr může udělat něco dobrého, ale i špatného. Protože rozbít něco je velmi snadné, to nedá moc práce, ale vybudovat něco lepšího za to, co zruším nebo zlikviduji, je hodně těžké, někdy už se to už nedá vzít zpátky.
Například se podařilo téměř zlikvidovat společnost IZIP, která zavedla elektronickou zdravotní knížku, propojující poskytovatele zdravotní péče, pacienty a zdravotní pojišťovny. Dnes se snaží VZP od společnosti IZIP systém odkoupit, jinak bude muset vypsat tendr na nový portál, protože v budoucnu se zdravotnictví bez elektronické zdravotní knížky neobejde. Nebyla to škoda?
Ano. Ten princip je určitě správný a potřebný do budoucna. To je úplně bez debaty. Je otázka, jak se vyřeší spory mezi společností IZIP a Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Problémem bylo, že na elektronické zdravotní knížky přistoupila jen jedna pojišťovna a ostatní ne, že to nebylo celostátně povinné. Nemá to smysl, když v elektronické zdravotní knížce nejsou všechny údaje. Věřím, že se dobereme k tomu, že elektronický systém bude celostátně platit a že to bude pro pacienty velmi výhodné a bude to mít pozitivní dopady na ekonomiku i na prevenci. To je velmi sofistikovaný systém.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
