Kde vzít víc peněz pro zdravotnictví?Anketa
„A není ani možné, aby si lidé hradili léčbu sami. Pochybuji, že ti, kteří mají nádorové onemocnění, podstupují složitou léčbu a jsou dlouhodobě práce neschopní, by měli nějaké větší peníze,“ dodává lékař.
Soukromé Proton Therapy Center v Praze, které bylo nedávno otevřeno, neléčí české pacienty s onkologickým onemocněním, protože protonová terapie není hrazena z veřejného zdravotního pojištění. A zdravotní pojišťovny nákladnou protonovou léčbu nechtějí platit, dávají přednost jiné léčbě. Není to chyba, pokud by protonová léčba pomohla víc?
Nejsem ani radiační onkolog, ani ekonom, vím jen, že protonové centrum nemá ani Slovensko, ani Polsko, a podle prospektu našeho protonového centra na Bulovce je to jediné zařízení svého druhu ve střední a východní Evropě. Nevím, kolik jich má Německo, vím o jednom, které bylo uvedeno do provozu v roce 2004 v Mnichově, ale nevím, jestli má nějaké další.
Není tedy výhoda, že takové moderní zařízení je právě u nás?
Je třeba zvážit, jestli takové bohatě vybavené centrum je v současné době plné finančních problémů ve zdravotnictví přínosem a jak velkým. Je třeba si uvědomit, že klesá v posledních letech podíl HDP na zdravotnictví. Otevírání nových kapacit bude těžko ufinancovatelné v době, kdy je nutné omezit péči, protože zdravotní pojišťovny poskytnou zdravotnickým zařízením 98 procent prostředků z roku 2011. A současně si musíme uvědomit, že zvýšením daně z přidané hodnoty se zdražily prakticky všechny materiální vstupy do zdravotnictví včetně léků.
Je otázka, zda si v této situaci můžeme dovolit takový luxus jako protonové centrum. Nedivím se zdravotním pojišťovnám, že se brání rutinně proplácet tuto léčbu. Sám jsem četl jedinou práci ze Spojených států, protože to je na okraji mé práce chirurga, která srovnávala ozařování nádorových onemocnění klasickými lineárními ozařovači s protonovým ozářením. Na souboru asi tří tisíc pacientů se neukázal u protonové metody tak jednoznačný prospěch pro přežívání nemocných. Nevím, jestli vůbec v České republice je její účinnost někdo schopen posoudit, když s ní nemáme žádnou zkušenost, protože začínáme. Nezbývá než se dívat do ciziny.
Psali jsme:
Ale ve chvíli, kdy bude tato léčba pro lidi nedostupná, o to víc budou mít pocit, že na nich české zdravotnictví šetří a že nedostanou léčbu, na kterou mají nárok…
Kdykoli se veřejně vypustí, že nějaká léčba je lepší, traumatizujete lidi, kteří na ni nedosáhnou. Vzpomínám si, jak mi telefonovali ochrnutí lidé na vozíčku ze Slovenska v době, kdy se začalo psát o kmenových buňkách. Ty jim měly vrátit hybnost, pamatuji si jejich naději i zklamání. A je jistá věc, že pojišťovny nebudou mít peníze pro všechny, protože, jak už jsem říkal, finanční částka, která jde do zdravotnictví, stále klesá.
Je to něco podobného jako v případě tak zvané robotické chirurgie. Loni na podzim jsem se na sympoziu o robotické chirurgii v Ostravě dozvěděl, že Česká republika má na deset milionů obyvatel devět robotů, Slovensko s pěti miliony obyvatel mělo jeden a Poláci neměli v té době ani jednoho robota - a je jich čtyřicet milionů. Je potřeba se tedy zamyslet, že i když všechno nové je možná o něco lepší, jestli si to můžeme dovolit, když jsme v situaci, v jaké jsme.
Věda postupuje rychle, vyvíjejí se nové diagnostické metody, účinnější léky, většinou jsou však také dražší, ale pokladny zdravotních pojišťoven nejsou bezedné. Už dnes na drahou léčbu některých nemocí nedosáhnou všichni. Jak to řešit, abychom měli jistotu, že si v případě nemoci budeme moci dovolit tu nejúčinnější léčbu?
Česká společnost není schopna generovat peníze, aby všichni dostali všechno, o čem si myslí, že by v dané chvíli potřebovali. Je nesoulad mezi poskytovanou péčí a financemi a ten je možné řešit jen tím, že přidáte peníze, nebo uberete péči. A ubrat péči můžete dvojím způsobem – buď v kvalitě, nebo v kvantitě. My dnes musíme trochu omezit péči, protože se omezují už tak nedostatečné finance, Česká republika dává asi tak polovinu peněz v dolarech na obyvatele, než dávají občané Rakouska.
Český občan chce samozřejmě stejnou péči, jakou dostávají Němci a občané Rakouska, ale problém je v tom, že na to společnost není schopna generovat peníze. A za víc než padesát procent obyvatel platí zdravotní pojištění stát. To jsou nezaměstnaní, důchodci, děti, mládež, invalidé – tito lidé tvoří víc než polovinu populace. A na každého platí stát zdravotní pojištění kolem sedmi set měsíčně, což nestačí.
Psali jsme:
Větší navýšení platby za pojištění vymohl tehdejší ministr zdravotnictví Rath a teď se ministr Heger podle mých informací snaží, aby se státní příspěvek zvýšil, ale stále nemá podporu ministra financí ani ve vládě. Z pojištění tedy nebude možné všechno uhradit všem ve chvíli, kdy to potřebují. A není ani možné, aby si lidé hradili léčbu sami. Pochybuji, že ti, kteří mají nádorové onemocnění, podstupují složitou léčbu a jsou dlouhodobě práce neschopní, že by měli nějaké větší peníze.
Setkáváte se s nějakými problémy jako operatér a chirurg, že lidé nemají peníze a chudnou?
Ne, protože my jsme fakultní nemocnice, my privátní prostředky nevnímáme, protože všechno, co v Motole na chirurgii děláme, je kryto pojišťovnami. Připlácení je možné pouze na nadstandardní pokoje. A zdá se, že určitá část lidí stále ještě má na to, aby si zaplatila nadstandardní pokoj. Ale na celé klinice máme takové nadstandardní jednolůžkové pokoje tři. O ty je stále zájem. Ale Praha je něco jiného, tady se zájemci najdou, ale nevím, kolik lidí v Žatci by mělo na to, aby si mohli zaplatit tisícovku za noc v nemocnici.
Ale nedostatek peněz od zdravotních pojišťoven vás asi omezuje? Můžete vykonat tolik operací, kolik je potřeba?
Ono je to tak, že velké nemocnice jsou placeny paušálem. Kdybychom začali operovat víc, nedostaneme víc peněz. Z pohledu pojišťovny je to třeba vnímat tak, že ony vyberou určitý objem peněz a mohou rozdělit jen tento balík, nic jiného dělit nemohou. A nejjednodušší je, když budete mít balík peněz a několik vykonavatelů nějakých služeb, dát jim paušální platbu a říci, že jim víc stejně nemůžete dát, protože víc nevyberete. Jakmile bychom byli placeni bez nějakého zastropování, tak obrazně řečeno české zdravotnictví uléčí a uoperuje každou pojišťovnu. Zastropované je vybrání zdravotního pojištění, takže zastropované musí být i jeho vydání. Není možné pustit na jednom konci ten systém z ruky.
Omezuje to péči? Třeba tím, že musí být delší čekací lhůty na operace?
Samozřejmě. To si lidé neuvědomují. Jakmile přijde do systému méně peněz, tak musí být každému laikovi jasné, že výkonů musí být také méně, protože stouply ceny všeho. Vidíte to sami při každém nákupu. A nemocnice také kupuje rohlíky, další potraviny, energii, léky, stoupá průměrná mzda, musí dávat víc peněz na mzdy, takže není možné, aby se neomezila péče.
Lidé si neuvědomují, že když zdravotnictví vyhlásí jednodenní pohotovost, akutní případy jsou vždycky na celém světě při stávkách zdravotníků ošetřeny, těch se stávka netýká, ale o koho není postaráno, jsou lidé, kteří jdou k tak zvané plánované léčbě. Těm se řekne: Jeden den nebudeme ordinovat, takže vaše plánované léčení se posune o den. Lidé si neuvědomují, že když do zdravotnictví přijde méně prostředků, odloží se jejich péče ne o jeden, ale o řadu dní. Takže ten, kdo dá méně peněz, vyhlašuje vlastně pro tuto skupinu pacientů, ne akutních, takovou delší stávku. Lidi zvedají obočí, když je jeden den stávka ve zdravotnictví, a neuvědomují si, že horší důsledky má jednání státu, když dává na zdravotnictví méně peněz, protože jejich ošetření se kvůli tomu neodloží o den, ale třeba o týdny.
Myslíte si, že je to tedy i vina politiků, že plyne do zdravotnictví méně peněz?
I pro politiky platí, že můžou rozkrájet společenský dort jen tak velký, jak ho mají. Ale to, proč jde do zdravotnictví v posledních třech letech stále menší procento HDP, mi nikdo neuměl na Ministerstvu zdravotnictví vysvětlit. Je mi jasné, že když se zmenšuje dort, bude ten kousek pro zdravotnictví menší. Ale oni ho ještě ukrojili tenčí.
Vkládáte nějaké naděje na změnu do nového prezidenta Miloše Zemana?
Mně osobně je současný prezident bližší než minulý prezident, protože obrazně řečeno vidí víc doleva. Já jsem nikdy v žádné straně nebyl, ale celý život jsem ošetřoval chudáky, lidi potřebné, málo majetné a ještě nemocné. Myslím, že většina lékařů, která léčila nemocné, musí mít sociální cítění. A kdo má sociální cítění, vidí víc doleva než doprava.
Myslíte, že Miloš Zeman bude mít silnější sociální cítění?
Myslím, že ano, ale nerad se ukvapuji ve svých názorech. Všem se dává sto dní hájení, necháme ho tedy vydechnout.
A jaký je váš názor na vládu Petra Nečase?
Já jsem z této vlády velmi zklamaný jako většina obyvatel. Mně to přijde jako pomalé umírání.
Takže byste uvítal předčasné volby, aby se co nejdříve rozdaly karty znovu?
Myslím, že příští volby dopadnou vítězstvím sociální demokracie. Pokud nebudou nějaké zákulisní boje, tak sociální demokracie vyhraje. A když už to stejně má vzít do ruky, a já doufám, že vezme, tak ať je to co nejdřív. Když už se něco má stát, ať se stane. Nemůžete sice vyloučit všelijaké koalice, ale myslím, že vítězství sociální demokracie bude jednoznačné, ale neumím posoudit, jak to bude s tichou podporou komunistů.
Nebojíte se, že by se spoluprací ČSSD a KSČM na vládní úrovni dostali komunisté k moci?
Doufám, že rozum snad zvítězí. Dnes jsem viděl ve zprávách, že si lidé berou úvěry, aby měli na uplácení lékařů. Byl jsem šokován. Já bych byl rád, aby se už jednou udělalo jasno, co je předmětem náplně zdravotního pojištění, a na co pojišťovny nemají, ať si každý, kdo bude chtít, koupí. Ale strkat někomu do kapsy úplatky je smutné a vláda to stále podporuje. Asi se to děje, nikdo o tom nepochybuje, je to realita. Ale stát by měl na to reagovat a ne dělat, že se nic neděje. Je to naprostý chaos.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
