Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Polské velvyslankyně Grazyny Bernatowicz, Jiřího Menzela, Tomáše Pojara, Michaela Kocába (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 5.5.) + (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.),  Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Ve víru oslav osvobození a tahanic na téma kdo nás osvobodil a kdo okupoval v květnu 1945, případně ve stínu komedie kolem několika ruských motorkářů vymizela z médií Ukrajina. Jenže tam se stále něco děje a stále méně pěkného.

Především stále nepřichází zdrcující ruský útok na Litvu, Ukrajinu a Evropu. Povykování různých odborníků na téma ruského ohrožení již pomalu začíná být směšné. Momentálně straší přezbrojováním ruské armády. Aby uklidnila zapocené hlavy bojovníků za NATO, měla by ruská armáda pravděpodobně přezbrojit na klacky a pěstní klíny. I to by bylo určitě „nezávislými“ experty a médii prezentováno jako putinovská agresivita. Fakt, že například naše armáda v poslední dekádě přezbrojila daleko razantněji než ruská, kupodivu nikoho nevzrušuje.

Rovněž kolem sestřeleného dopravního letadla se nic neděje. Pravdivosti výsledného verdiktu asi bude věřit málokdo. Pravděpodobně se zjistí, že někdo sestřelil letadlo. Taková doba by stačila i na výrobu jakýchkoli „důkazů,“ včetně celého nového rozstříleného letadla a černých skřínek.

Zmiňovat otázku střelby přes hranice snad již ani nemá smysl. Dvaceti či třicetikilometrové demilitarizované pásmo kontrolované OBSE by minimalizovalo možnost střelby přes hranici doteku a umožnilo kontrolovat, kdo je porušuje. Separatisté se brání vybudování pásma na hranici svého území s Ruskem, zatímco vláda je bez kontroly tohoto prostoru proti jakémukoli pásmu. Požadavek vlády je z právního i kontrolního hlediska logický, ale z mezinárodně-bezpečnostního nesmyslný, protože mezi Ruskem a separatisty se nestřílí. Neústupnost obou stran a neochota mezinárodních organizací a velmocí prosadit pásmo aspoň v prostoru styku vládních a separatistických jednotek je dokladem toho, že mír vlastně chtějí jen trpící civilisté na území separatistů. A kdo z demokratů a reprezentantů velmocí by se o ně zajímal. Zároveň je evidentní, že Rusko nemá zájem o převzetí separatistických regionů, které jsou navíc ekonomicky neživotaschopné. Pravděpodobnost větší akce separatistů v prostoru Mariupolu je stále méně pravděpodobná, protože ukrajinská obrana se konsoliduje.