Bašta vzpomněl, jak vezl s sebou pověřovací listiny podepsané panem prezidentem ještě pro další tři hlavy států ve Střední Asii, poté, co se před více než dvaceti stal velvyslancem České republiky v Ruské federaci.

V Kazachstánu a v Turkmenistánu se s ním jako s nerezidentním velvyslancem odmítli tamní prezidenti setkat a předání listin delegovali v jednom případě na premiéra, v druhém na předsedu parlamentu. „Pouze v Biškeku, hlavním městě Kyrgyzstánu, mě přijal prezident Askar Akajev. Naše setkání nebylo formální, dlouze jsme si povídali nejen o politice,“ popisuje bývalý diplomat.

Zhruba od roku 2003 začalo být jasné, že v postsovětském prostoru dochází k radikálním změnám, jejichž spouštěcím mechanismem se stávaly volby, které se měnily v barevné revoluce. „Začalo to v Gruzii, kdy opozice nespokojená s výsledkem voleb vtrhla s růžemi v ruce do budovy parlamentu, vyhnala prezidenta a změnila vládu. O rok později vypukla oranžová revoluce v Kyjevě. V březnu 2005 došlo i na Askara Akajeva, který před nesametovou revolucí tulipánů uprchnul do Moskvy,“ připomíná Bašta.