Nejčerstvěji (s datem 1. února 2023) na vás vyjukne materiál s názvem Mírové iniciativy ve službách válečné propagandy. Tento patnáctistránkový elaborát je uvozen věru příhodně titulní fotografií zachycující polibek L. Brežněva a E. Honeckera, což nás má hned na počátku ujistit, že vše, o čem se bude dále pojednávat, má kořeny v totalitním sovětském systému minulosti. Pod fotkou líbajících se starců je velký nápis Chceme mír. Ano, tuto větu jsme slýchali v dobách předlistopadových velmi často. Pak jsme ji slýchat přestali, ačkoli válkami se to po celém světě jen hemžilo – Irák, Afghánistán, Sýrie, Jemen, ale též Gruzie, Náhorní Karabach atd. Je zvláštní, že naše libová, dříve se říkalo lihová, dnes oficiálně liberální demokracie nikterak za ta léta ani slůvkem nezaprotestovala proti aktérům těch válek. A dnes, kdy se válka přiblížila na blízkost pár stovek kilometrů, neslyšíme z úst čelných představitelů žádné „chceme mír“. Jen samé „jsme ve válce“. Když si prostudujete ten spis KRITu, pochopíte, proč tomu tak je.
Hned na počátku čteme: „Ve veřejném prostoru se množí nejrůznější ‚mírové iniciativy‘, které volají po zastavení bojů na Ukrajině a nezřídka požadují i ukončení západní vojenské podpory Ukrajiny. Tyto iniciativy se zaštiťují humanismem a pacifismem, jsou však manipulativní, sloužící především ruským strategickým zájmům... Takové snahy pak vedou až ke zpochybňování mezinárodních spojeneckých závazků České republiky v rámci NATO, protože ‚v zájmu míru‘ je prostě dovoleno cokoliv. Včetně možné zrady spojenců.“ Zde by se asi mělo skvít sdělení, odkdy je Česká republika spojencem Ukrajiny. Od okamžiku, kdy nám premiér Fiala sdělil pateticky, že „jsme ve válce“? Žádný artikul zakladatelské smlouvy NATO, jehož jsme členem, se nevztahuje na jakékoli povinnosti členských zemí NATO vůči zemím nečlenským. Proto tedy vůči Ukrajině nemáme žádné závazky, kromě těch, které si sami vymyslíme, přisvojíme, či nám jsou odněkud nadirigovány. Vyber si každý tu možnost, které věříš nejvíc. A pokud je míněno, že „zrazujeme“ spojence v NATO samotném, pak platí totéž: Odkdy je kterýkoli členský stát smluvně zavázán být spojencem Ukrajiny? Nic o tom nevím. Nejspíš je to jen fráze, hodící se do propagandistického spisku KRITu.
Když se přebrodíte haldou dalších floskulí, dojdete k pasáži, která stojí za komentář. Zní takto:
„Jakými kanály a prostředky se manipulace šíří – Příklady narativů a jejich zdrojů tematizujících mír na Ukrajině:
• Volba prezidenta ČR je volba mezi mírem a válkou – Tento narativ pak vede i k samotnému zpochybnění mezinárodních závazků České republiky v rámci NATO.
• Podpora Ukrajiny je přiživováním války, takto míru dosáhnout nelze. Přeneseně jde pouze o tvrzení, že Rusko nelze vojensky porazit, takže je nejlepší uzavřít mír co nejrychleji, za jakýchkoliv podmínek.
• Mír je nedosažitelný, Západ, který válku zástupně vede, si jej nepřeje. Tento aspekt často operuje s ekonomickými zájmy ‚vojenskoprůmyslového komplexu‘ nebo konspiračním teoretizováním o různých tajných organizacích, které na válce vydělávají a mají zájem o její pokračování – v zásadě nejde o nic jiného, než o oprašování protiamerických narativů z dob Studené války.“
K tomu opět jen pár slov:
Bod první, vztahující téma války k české prezidentské volbě je zcela mimo mísu. Zatímco čeští ministři vykřikují „jsme ve válce“, kandidát Andrej Babiš měl na billboardech jinými slovy „Nechci válku“. Můžeme se jistě dohadovat, zda by mu to, i v případě jeho vítězství v té volbě, naši šéfové v Berlíně či Washingtonu dovolili. Spíše ne. Podobně jako když tentýž Andrej Babiš, který často mluvil o suverénním rozhodování ČR, podepsal potupný Green Deal a zatáhl nás do velké ekonomické šlamastyky, kterou budeme pociťovat patrně hodně dlouho. Nicméně plakátová slova proti válce nelze odsoudit. Vyjadřují názor mnoha lidí této země. A dodejme, opět jsou tu zmíněny závazky vůči NATO. Ale NATO žádné závazky vůči Ukrajině nemá, kromě těch, které si samo usmyslí, protože je potřebuje k uspokojení nějakých svých zájmů.
Bod druhý: Samozřejmě že přezbrojování Ukrajiny z našich, evropských i amerických armádních kapacit je prodlužováním války. Možná by bylo dobré, kdyby lidé z KRITu vylezli ze svého pohodlného krytu a šli se zeptat pozůstalých na obou stranách fronty na Donbase, zda se jim líbí víc jednání o míru, nebo další smrtonosné aktivity vojsk. Z tohoto „narativu“ MVČR jasně čouhá, že všem těmto rozumbradům jde jen o ideologii, nikoli o lidské osudy, této ideologii, ať už z jakékoli strany, obětované. Je to cynismus. Každá válka je cynická, ale ještě cyničtější je tvrdit, že bojujeme za lidi. Ne, bojujeme za příští investice do obnovy zničené země, a také o vytlačení případných konkurentů našich obchodních či geopolitických zájmů. Ano, to je válka. Když někdo tvrdí, že je to procházka vonícím sadem směrem k díkůvzdání, bohapustě lže.
Bod tři. Netuším, zda existují nějaké „tajné organizace“, organizující tuto válku. A je mi to docela jedno. Stačí mi ty organizace, které jsou viditelné. Opět si dosaď každý sám dle své zkušenosti.
Obzvlášť podpásové jsou další dva body toho elaborátu. Citujme:
„• Určitý subjekt je pro mír a snaží se ochránit české občany před hrůzami války či mobilizací – oproti mainstreamovým médiím, vládě atp., které o mír nestojí. Výsledkem je opět až zpochybňování mezinárodních závazků ČR i prozápadního směřování, a tím i bezpečnosti republiky. Ta je tlačena do pozice „neutrality“, která by ji učinila prakticky bezbrannou proti případnému ruskému útoku.
• Rovněž se množí nejrůznější petice, protestní pochody „za mír“ nebo otevřené dopisy. Jeho autoři alespoň přiznávají, že navrhovaný mír není spravedlivý, ale zaštiťují se zásadami křesťanství a tvrzením, že i nespravedlivý mír je lepší než válka. Problém je opět v tom, že takový mír není ukončením války, ale jen přestávkou před tou další, plus naprosto ignoruje Ruskem spáchané válečné zločiny nebo utrpení ukrajinských civilistů na okupovaných územích, které by pochopitelně dále pokračovaly.“
Tedy k bodu předposlednímu. Opět týž refrén: Jaké mezinárodní závazky ženou ČR k tomu, aby vydávala desítky miliard jedné z válčících stran na východ od Slovenska, když ani jedna z nich není členkou NATO? To už se dopředu předpokládá, že jedna z nich (spíše Ukrajina), se tím členem stane a naše závazky tak budou uznány jaksi retroaktivně? Tak absurdní právní bramboračku by snad nevymyslela žádná tajná služba.
A k bodu poslednímu. Větu o tom, že i špatný mír je lepší než nejlepší válka, vyslovila v polovině 18. století Marie Terezie, nikoli nějací vyjukaní čeští konspirátoři. Naopak úvaha o tom, že případný mír v této válce je jen započetím války další, je ryzí konspirace. To bychom mohli podle stejné logiky říci, že Vestfálský mír z roku 1648, který ukončil třicetiletou válku, byl jen předehrou k dejme tomu válkám napoleonským či válce prusko-rakouské. Mimochodem právě vestfálský mír zakotvil v mezinárodním společenství tehdejší Evropy švýcarskou nezávislost na okolních velmocích, čehož tato zdatná země užívá doposud.
Ba ne, celý ten elaborát KRITu (opravdu doporučuji přečíst jej celý) je jen skrumáží frází a propagandy, která nemajíc argumentů, ohání se svou siláckostí. Ale to nezmenšuje nic na tom, že je to jen a jen propaganda. Čtěte ji, abyste jí uměli čelit. Nejlépe argumenty. Je to součást toho, čemu se říká občanská gramotnost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Karel Výborný
