Další vydání Newsroomu budu věnovat důležité součásti novinářské profese a tou je práce s takzvaným backgroundem. Ten můžeme definovat jako nedílnou pasáž článku či reportáže sdělující širší souvislosti k danému tématu či osobě. Jeho použití je zásadní součástí kontextu a novináři moc dobře vědí, jaký má význam. A právě i proto, v dnešní době liberálně-demokratického informačního džihádu, považuji práci s backgroundem za zásadní. Dokonce leckdy autor textu možná nevědomky o sobě prozradí, za koho, či proti komu kope.
Do „backgroundové pasti“ se před několika dny chytili borci z gaunerovic stáje, dnes nazývané vcelku nevinným jménem Economia, a. s. Jejich guru, jistý Zdeněk Bakala, oznámil, že se svou ženou končí ve vedení zmíněné firmy. No není divu, těžko by představenstvo pravidelně jednalo někde u Ženevského jezera, když zmíněný filantrop a sponzor vybraných politických stran je jaksi na útěku v cizině. Zprávu přinesla Česká tisková kancelář a řada odběratelů ji přirozeně z jejího servisu převzala. A to včetně serverů Aktuálně.cz a iHNned.cz spadajících do Bakalova impéria.
Honzejkům, Fendrychům a spol. už čouhají z Bakalova zadku jen botky
V čem je problém? Původní agenturní text je zcela korektní, informuje o personálních změnách v orgánech Economie a v posledním jeho odstavci se v rámci zmíněného backgroundu píše: „Bakala, který v minulosti ovládal těžební firmu OKD, je v poslední době terčem kritiky. Výrazně proti němu vystupuje prezident Miloš Zeman, který ho ve svém inauguračním projevu loni v březnu označil za velkou skvrnu a obvinil ho z rozsáhlé hospodářské kriminality v OKD. Později na adresu podnikatele mířily Zemanovy vulgarity v rozhovoru pro Český rozhlas, loni v říjnu od Zemana dostal státní vyznamenání podnikatel Pavol Krúpa, který Bakalu kritizuje.“ A právě tato pasáž se z původního textu ČTK na Aktuálně.cz a na iHNed.cz záhadně ztratila, článek končí větou o značných úspěších gaunerova mediálního domu.
Prostě někteří „novináři“ uvedených serverů jsou pro mě korunovaní čučkaři a z Bakalova zadku jim čouhají už jen botky. Proč tam ten odstavec nemohl zůstat? Bojíte se, otroci? V novinách by se to dalo částečně pochopit, mají prostě omezený rozsah, ale na internetu? Vám tohle nevadí? To fakt tak sloužíte svému páníčkovi, že zaprodáte duši za pár desítek tisíc vytunelovaných korun měsíčně? Kdo se pak může divit, že prestiž novinařiny stále padá a ocitá se na hranici směšnosti a pohrdání? A když pak slyším moralizování všech těch Honzejků, Fendrychů, Taberyů a spol. na adresu jiných mediálních domů a údajné servility tamních zaměstnanců vůči majiteli, zvedá se mi žaludek.
Slovenský prezident je u sluníčkářů mediálně nedotknutelný
O (ne)používání backgroundu je i druhý příklad. Už dlouho jsem chtěl v Newsroomu psát o mediálním obrazu slovenského prezidenta Andreje Kisky, mám na mysli hlavně ten mainstreamový. Asi nemusím připomínat, že jako příkladný sluníčkář, rusofob a papoušek všech těch liberálně-demokratických dogmat to má nejen u českých pisálků hodně dobrý. Někteří o něm mluví jako o Václavu Havlovi verze 2.0, někteří dokonce i jako o českém prezidentovi, takže je mediálně nedotknutelný.
Psali jsme:
Před několika dny ho do Brna pozval senátor a rektor tamní univerzity Mikuláš Bek, aby mu předal Velkou zlatou medaili. Kiska v projevu zdůraznil, že „zkratky naši demokratickou společnost rozdělují. Pokud jí chceme vrátit sílu, nepůjde to jinak než vytrvalou a poctivou prací. Slušnou, ale odvážnou diskusí, citlivostí k potřebám lidí a dodržováním pravidel i v době, kdy nám nevyhovují a kdy je jiní porušují.“ Podle Beka patří slovenský prezident mezi státníky, kteří ctí hodnoty, na nichž stojí i Masarykova univerzita a které jsou základem fungování demokratické společnosti. Hodnoty jako svoboda, úcta k pravidlům a zodpovědnost je potřeba stále prosazovat a chránit.
Bek dekoroval Kisku aneb nová doba: Komunista vyznamenává lichváře
Zmíněné výroky o poctivé práci a úctě k pravidlům jsou u prezidenta Kisky tak absurdní, jako kdyby Al Capone hovořil o své lásce k zákonům a pacifismu. A pokud Masarykova univerzita stojí na hodnotách, které ctí Andrej Kiska, možná bych si studium na jižní Moravě třikrát rozmyslel. Trefně slavnostní akt na svém twitterovém účtu okomentoval blogger Petr Paulczyňski: Nová doba. Komunista vyznamenává lichváře.
doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D.
Pokud jste bigotní konzument českého mainstreamu, jistě nemůžete vědět, že například v listopadu loňského roku vtrhli do sídla Kiskovy firmy KTAG policisté z Národní kriminální agentury, aby zajistili účetnictví a počítače. Kauza se týká nákladů na propagaci v prezidentské kampani, kdy policie rozjela trestní stíhání z krácení daně z přidané hodnoty. Tato informace v českém mediálním rybníčku (až na výjimky z „dezinformačních“ alternativních serverů) byla dokonale utajena. Ten den se přece na slovenské politické scéně nic zvláštního nestalo. Zásah policistů v prezidentově firmě je vcelku obvyklá záležitost, informovat není třeba.
Kroupa mluví o respektu, ale zapomíná na lichvu a daňové podvody
Rejstřík různých kauz Andreje Kisky je ale daleko bohatší. Mám teď na mysli hlavně jeho rozsáhlý podvodný byznys s pozemky pod Tatrami, který vcelku hýbe slovenskou mediální scénou. Jen v backgroundech českých článků či reportáží se z přirozených důvodů neobjevuje. Novináři by popřeli sami sebe, vždyť nám léta pana prezidenta vykreslují jako etalon počestnosti spojující slovenský národ. Třeba bývalý předseda ODA Daniel Kroupa ve svém příspěvku na serveru iRozhlas.cz, kde srovnává hlavy okolních států s Milošem Zemanem, píše, že „prezident Kiska si svou otevřeností získal respekt nejen na Slovensku, ale i u nás“. Proboha, otevřeností a respekt k čemu? K podivným kšeftům, lichvě a daňovým podvodům?
Ing. Miloš Zeman
Mimochodem, mám mezi přáteli několik Slováků, kteří zcela chápou Kiskovo rozhodnutí neobhajovat prezidentský post. Šel by na politickou popravu, a to on moc dobře ví. A nezachránilo by ho ani jeho služebnictvo za klávesnicemi.
Přinesl jsem dva případy flagrantních mediálních selhání, která podle mého názoru už ani nejsou skandální. Skandální je vznik a existence normy, jež ze zmíněného přístupu dělá běžnou praxi dající se zjednodušeně definovat jako selektivní výběr informací – cenzura. Její hlavní konkurencí jsou sociální sítě, proto vidíme intenzivní snahu vymývačů mozků bránit svobodnému šíření informací, a to pod pláštíkem jakéhosi boje s nesnášenlivostí. Buďme ve střehu. Svoboda slova musí zůstat základním atributem našich životů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
