Říká se tomu monetizovaná kyberšikana – provokují, šikanují, pronásledují, zastrašují, natáčejí, publikují a ještě na tom vydělávají. Jednotlivci i organizované skupiny nepoctivců zjišťují, že v dosud nedostatečně vydefinovaném online a offline prostředí mohou téměř beztrestně páchat tu nejhorší trestnou činnost a vydělávat na ní obrovské sumy. V České republice je takto znám gang kolem Mikea Oganesjana a jeho rodiny a dalších pomocníků, kteří mu v tom pomáhají. Už je na ně podána řada žalob, trestních oznámení, na soudu i u insolvenčních jednáních či v honbě za svými oběťmi, mezi kterými jsou bezbraní lidé, kteří se neumějí účinně bránit – staří lidé, ženy, děti, tráví on i jeho kumpáni většinu času.
Anketa
Líbí se vám, jak jsou v Praze pojímány oslavy 17. listopadu?
1%
97%
hlasovalo: 11833 lidí
Orgány činné v trestním řízení často váhají, jak mají v komplikovaných případech využívat a není jasno ani ve sjednocení domácí a evropské legislativy.
I proto zadal svému kolegovi právníku jako garantovi Tomáši Nielsenovi europoslanec Ondřej Dostál vypracování studie Jak se může veřejnost po právní stránce bránit nátlaku různých provokatérů. Ten ji včera prezentoval v prostorách europarlamentu v Praze. Akci zorganizoval a zaštítil europoslanec Ondřej Dostál.
„Na půdě Evropské unie nyní vzniká Štít demokracie,“ říká Ondřej Dostál. „A já bych toho rád využil v náš prospěch a zkušenosti od nás přenesl na půdu Evropského parlamentu,“ vysvětlil.
Oba právníci se shodli, že je čas začít využívat směrnice a legislativu Evropské unie nejen jako bič na občany, kterým se na jejím základě mažou příspěvky za nepohodlné názory, ale také k původnímu účelu ochrany osobnosti.
Chceme využít bič Evropské unie ve prospěch obětí
„Otravné okénko cookies, které na nás vyskakuje. To je to, co vidíme z GDPR a na co většinou všichni nadávají,“ říká Tomáš Nielsen. „Byla by škoda ty pozitivní účinky směrnic Evropské unie nevyužít v náš prospěch. Otevírá to sice prostor pro ošklivé zásahy státu do svobody slova, ale zároveň to účinně může zasáhnout i v případě nezákonného obtěžování spojeného s kyberšikanou,“ komentuje.
„Případy, které jsme pro tuto studii analyzovali, nesou stejné rysy. Skupina lidí se organizuje a nahrává své oběti při šikaně, vytváří nekomformní prostor pro své oběti. Tento obsah komercionalizují si tento obsah a vydělávají na něm. Těchto případů je už mnoho,“ popisuje Nielsen.
„GDPR nese s sebou právo každého subjektu ‚být zapomenut‘. Je to silný nástroj, podle nějž má každý, kdo o vás zpracovává nějaké údaje, povinnost je vymazat na vaše přání. Toto právo se podceňuje. Ve chvíli, kdy nějaká platforma sdílí vaše údaje, máte nárok na to být zapomenut. Když se odvoláte, musí vaše údaje smazat – včetně vašich fotografií či videí. Jedna z výjimek, kterých se to netýká, je, pokud se jedná o zpravodajský účel. Ovšem v případě kyber stalkingu zde zpravodajský účel neexistuje,“ popisuje právník jednu z možností, jak se bránit, když nějaká platforma nebo majitel serveru či webových stránek uveřejní jakýkoliv materiál, který kohokoliv z nás jakkoliv zachycuje a zveřejňuje bez našeho souhlasu.
Dalším nástrojem je takzvanná DSA směrnice. Ta se týká především velkých platforem. „Kritizujeme někdy až přehnanou odpovědnost, kterou Unie chce ukládat provozovatelům platforem. Jde ji ale použít i pro to, abychom se bránili proti nezákonnému obsahu. K tomu se ale nechci vyjadřovat – pojem škodlivosti vnímám jako rizikový a je snadno zneužitelný. Co je ale pozitivní, je, že platforma se musí zabývat každým podnětem ohledně nezákonnosti obsahu, a to ještě dříve, než se k tomu vyjádří soud. Může to pomoci k rychlé akci, kdy se potřebujete rychle někde odvolat,“ radí Nielsen. Zároveň připouští a upozorňuje, že ne vždy to zafunguje.
„Může to ale být dobrý nástroj pro sbírání informací. Platforma totiž musí odpovědět a poskytnout důvod. A to si můžete schovat jako jednu z informací. A pokud posbíráme dostatek informací, že to nefunguje, tak to můžeme začít řešit,“ vysvětluje právník s tím, že v praxi se nejčastěji setkáváme s důkazní nouzí.
„Zatímco útočníci si vše nahrávají a stříhají, oběť se nemá jak bránit. Pokud se chcete bránit přes GDPR nebo DSA, je nutné, abyste prokázali, a nemáte jak. První věcí jsou svědci, pokud se kolem vás někdo v daný moment pohybuje, je nutné přesvědčit ho, aby řekl, co viděl. Je dobré si nechat i napsat čestné prohlášení. Je to dobré i proto, že dotyčný pak nemůže měnit výpovědi. Už jsem zažil, že pod nátlakem agresora změnil svědek výpověď. Což sice v případě, když vám jednoduše podepíše čestné prohlášení, může udělat sice také, ale už je to těžší a dotyčný se cítí být více zavázán a od svého prohlášení neodstoupí tak snadno. Dále to můžete nechat potvrdit notářským zápisem, s nímž to má u soudu větší váhu, ale to je nákladná věc a není nezbytná,“ radí právník s tím, že je dobré průběžně zkoumat, jestli na platformě obsah s vámi ještě je, či už není.
Druhým problémem vidí rychlost. „Policii často trvá měsíce i roky, než dojde k závěru, že se trestný čin nestal. Trvá to dlouho, když se člověk odvolává, tak ještě déle. U platformy může nastat smazání, rychlé řešení ze dne na den. Další ochrana před kyber stalkingem je monetizace obsahu. Primárně rychlý nástroj demonetizace. Zbavit toho člověka příjmů. Máme tu portály, které poskytují informace, a demonetizace by neměla nastat automaticky, aby nešel zneužít proti nepohodlným novinářům a influencerům. To je pak také důležité odlišit novináře a influencery od aktivistů,“ říká Nielsen.
Chcete podat žalobu, ale nevíte, na koho. „EU chce, aby každý, kdo je v online prostoru, se identifikoval. Myslím, že v tomto případě mizí důvod anonymizace v momentě, kdy tento prostor začnu využívat pro účely osobního prospěchu nebo komercionalizace. Většina médií by určitě nebyla proti, aby bylo vidět, kdo jsou její vlastníci. Online prostor má kouzlo v tom, že je v podstatě nekontrolovatelný. Většina serverů není provozována v Evropě, a dokonce ani ve Spojených státech. Přesto ale existují nástroje, které mohou znepříjemnit jejich fungování,“ vysvětluje Tomáš Nielsen.
Za důležité pak považuje zlepšit v tomto ohledu propojenost evropského práva s vnitrostátním.
Orgány činné v trestním řízení jsou bezmocné proti agresorům
„Vytváříme paralelní právní systémy, které na sebe nenavazují,“ upozorňuje. „Kdyby EU na sebe vzala směrnici, kterou by umožnila evropským státům zavést mechanismy efektivní v online prostoru, tak by se samy ty státy zamyslely, jestli už samy nyní nemají dostatečně efektivní nástroje, které by se daly použít. EU právo ale funguje bez přihlédnutí k jednotlivým podmínkám v jednotlivých státech. Každý stát si transponoval své povinnosti tak, aby odpovídaly kulturnímu a společenskému a právnímu prostředí jednotlivého státu,“ rozebírá a zároveň varuje, že regulace online prostoru je velice citlivá věc.
Anketa
Má Jindřich Rajchl vaši důvěru? (Ptáme se od 12.11.2025)
95%
3%
hlasovalo: 15577 lidí
„Dostáváme se ale do situace, kdy přesahuje meze, které by člověk byl schopen a ochoten akceptovat, a chybí proti tomu ochrana. Je tedy nutné je začít využívat a hledat zpětnou vazbu. Jinak se nepohneme dál. EU má zásadní vliv na náš právní stát, což je klíčové. A než vznikne další regulace, tak dát si pozor, aby nebyla opět proti svobodě projevu, právu na informace a podobně.
Ondřej Dostál pak zdůraznil, že právo platí stejně pro takzvané dezoláty i pravdoláskaře a potřebu faktické vymahatelnosti práva, a vzpomněl, že v národním právu máme zanesenou povinnost bezpečnostních složek předcházení páchání přestupků a trestných činnů.
Tomáš Nielsen k tomu poznamenal, že zkušenosti máme ovšem často takové, že policie nezasáhne v průběhu samotného útoku, notabene předtím.
Podle investigativního reportéra Pavla Cimbála, který se představení studie zúčastnil také a sám má bohaté zkušenosti právě s kauzami kyber šikany, na něž se specializuje, si orgány činné v trestním řízení často nevědí rady a nedovedou účinně využít ani prostředky, které již mají k dispozici, a v legislativě se těžko orientují.
Autor studie Tomáš Nielsen (vpravo v pozadí) v diskusi s novinářem Pavlem Cimbálem (vlevo, v popředí). Foto: Jane Frank
„Co dělat v případě, že máme osobu, která vydělává na útočení na lidi a natáčení této šikany a má spoustu předplatitelů. A může to být politická entita, která na tom vydělává ve smyslu zviditelnění se nebo jednoduše člověk či skupina, která vydělává velké množství peněz. Může to být klasifikováno jako trestný čin nebo jaké formy trestné činnosti?“ zeptal se Ondřej Dostál svého kolegy.
„Může,“ souhlasil Tomáš Nielsen. „Řada instrumentů už existuje jako například organizovaná zločinecká skupina. Tyto entity v trestním právu existují i postupy proti nim a nevidím důvod, proč by neměly být praktikovány i v případech kyberšikany,“ uzavřel.
Kontrolovač pravdy může být dnes i pasáček vepřů
Kdo ale má být tím, ke komu se platformy obracejí v případě tvrzení proti tvrzení – tedy určování, kdo má pravdu. Kyberšikana totiž probíhá i tak, že organizované skupiny jednotlivců se často spojují v nahlašování příspěvků či profilů na sociálních sítí svých obětí a takto se je snaží umlčet – buď za jejich názor, nebo když si na ně stěžují a hledají oporu ve společnosti. Sociální sítě často fungují na principu, že stačí udělat skupinku lidí, a zahájit tak cílené útoky na jednotlivé profily či příspěvky, a sociální sítě je pak často zablokují. Sociální sítě i platformy pak v případě sporů, kdy nevědí, jak určit, kdo má pravdu či ne, nevyužívají takzvanných factcheckerů, tedy jakýchsi určovačů pravdy, což je i jakýsi institut používaný Evropskou unií. Ten je ale zatím definovaný jen velmi sporadicky.
„V zásadě se do něj mohou zapojit jak progresivisté, tak i konzervativci, ale využívají to spíše progresivci. Factcheckery může dnes ale dělat kdokoliv – třeba i pasáček vepřů,“ upozorňuje Ondřej Dostál a přemýšlí, jak přenechat ověřování informací fundovaným odborníkům, a ne jen ukřičenému davu. Tedy jak upřednostnit odborníky před laiky.
„S faktcheckingem, kdy nějaká autorita uvádí věci na pravou míru, nemám problém. Ale jako velice problematické vidím, když se někdo neodborně vyjadřuje a neexistuje možnost přezkumu a názory těchto organizací jsou přejímány do médií a používány jako bič proti názorovým oponentům,“ dodává Tomáš Nielsen.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
reklama
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Líbil se vám článek?
autor: Jane Frank
