„Nebyl to nápad pocházející z nedávných dnů. Otázku poválečných excesů si kladli už disidenti, vzpomínám si na ostře kritický samizdatový text Jána Mlynárika, o kterém jsme diskutovali,“ uvedl Uhde v rozhovoru pro server Aktuálně, kde také připomněl, že už v roce 1996 v Lidových novinách publikoval rozsáhlý text, v němž se přimlouval za vzájemné pochopení a odpuštění mezi Němci a Čechy. „Už tehdy jsem se ptal, zda mají být ze vzájemného česko-německého pochopení vyloučeni někdejší českoslovenští občané, kteří museli naši zemi opustit. Zdálo se mi už tehdy, že zlo nemůže být chápáno jako dědičné,“ doplnil.

Kromě toho popsal i konkrétní vznik výzvy, která podle něj vedla k pozvání členů Sudetoněmeckého krajanského sdružení do Brna. Podle svých slov ji rozeslal přátelům a známým z kulturního a veřejného prostředí. „Proto jsem před rokem poslal padesáti pěti spisovatelům, hercům, pedagogům a dalším přátelům a známým návrh pozvání pro Sudetoněmecké krajské sdružení. Dospěl jsem k tomu na okraj našeho každoročních česko-německého symposia věnovaného literatuře,“ pokračovall Uhde.

Pod návrh se podle něj podepsalo dvaačtyřicet oslovených. Mezi signatáři byli například spisovatelka Kateřina Tučková, bývalá ombudsmanka Anna Šabatová či bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. „Spolu s nimi za tím textem stále stojím,“ uvedl Uhde s tím, že Brno má v souvislosti s poválečnými událostmi i bolestnou historii.

Právě proto je podle něj místem, kde se o minulosti má vést otevřený rozhovor. „Brno bylo ovšem také dějištěm agresivních projevů některých brněnských Němců. Viděl jsem to na vlastní oči stejně jako poválečné řádění rudých gardistů. Hodně z toho zpracovali historici i spisovatelé. Brno je podle mne zvlášť disponováno pro vzájemné rozhovory na minulé téma a pro jeho současné všestranné hodnocení,“ řekl Uhde, který v té souvislosti zmínil i každoroční Pochod Pohořelice-Brno, který se koná na paměť násilí při divokém odsunu.

Vyjádřil se i k současné politické debatě kolem sjezdu. Je přesvědčen, že nebýt silného politického tlaku, mohla návštěva i samotný sjezd proběhnout klidněji. „Jsem toho názoru, že kdyby nebylo tak silně kladeného politického důrazu, proběhla by návštěva a sjezd v Brně klidně. Stále si myslím, že jde o námět k rozhovoru mezi těmi z obou stran, kteří mají o takový rozhovor zájem. Věřím a doufám, že z něho vzejde veřejný užitek a posílí česko-německé vztahy. Bouře je podle mého názoru umělá. Pobouření mluvčí se dovolávají minulosti,“ podotkl.

K vývoji ve Sněmovně dodal, že bez hlasů hnutí ANO by se sudetoněmecký bod podle něj na pořad jednání nedostal. Kritizoval také plánované usnesení, které má vyzývat k tomu, aby se sjezd v Brně nekonal. „Výzva vyjadřuje politicky relevantní mínění většiny Poslanecké sněmovny. Pokud bude schválena, půjde podle mne o politováníhodný postoj,“ řekl.

„To, že tu hosté budou konat sjezd, je pro mě v tuto chvíli zadostiučinění. Pro širší veřejnost jsou podstatné jejich projevy uznání a lítosti nad tím, co se stalo. To má být a bude hlavní a rozhodné poselství adresované českým občanům,“ dodal Uhde ke sjezdu sudetských Němců.

Křeček: My se nemáme kde smiřovat

Zcela opačný pohled na chystaný sjezd sudetských Němců v Brně nabídl pro ParlamentníListy.cz končící ombudsman, právník a bývalý politik Stanislav Křeček. Zatímco Milan Uhde mluví o potřebě rozhovoru a o tom, že Brno je podle něj vhodným místem pro česko-německé porozumění, Křeček považuje podobné smiřování za uzavřenou kapitolu.

„My nemáme místo v jiné zemi, kam bychom se chodili usmiřovat. Nikdy jsme nežili po staletí v jiné zemi, kterou bychom pak zradili, přidali se k jejím nepřátelům, rozdělili si tuto zemi, prohlásili ji za svou, a dokonce pomohli jejich nepřátelům vraždit naše bývalé spoluobčany. A nakonec abychom se stali částí jejich národa. A když bychom pak museli odejít, požadovali návrat starých pořádků. Takto jsme se nikdy v historii nechovali. Ale i kdybychom toto učinili, sotva bychom od svých bývalých spoluobčanů mohli pokorně očekávat něco jiného než odpuštění,“ uvedl Křeček.

Připustil, že vztahy se sudetskými Němci byly po válce uzavřeny smířením a omluvou, připomněl ale také Česko-německou deklaraci z roku 1997. „Je však pravdou, že nakonec s těmi, kteří se k nám takto chovali, jsme se usmířili. Oni se omluvili a my jim to sice nezapomněli, ale odpustili. A podepsali jsme o tom Deklaraci. Mysleli jsme spíše na budoucnost, když už minulost byla taková, jaká byla. Oni si ve své nové vlasti žili po svém, pořádali svá setkání a vzpomínali na minulost,“ napsal Křeček.

Podle něj je ale nynější snaha pořádat sjezd právě v Česku problematická. Křeček tvrdí, že potomci bývalých českých Němců se vracejí do země, kde podle něj jejich předkové sehráli temnou roli. „Ale nyní jakoby jim to přestalo stačit. Chtějí znovu přijet k nám. Do země, kde sice žili jejich předkové, ale nakonec žít nechtěli, kterou pomohli rozbít a kde spáchali mnoho zločinů. Chtějí znovu rituálně navštívit místa, kde mučili a vraždili naše lidi, místa, kde nakládali Židy do vagonů na smrt. Chtějí zde předvádět prapory s názvy českých měst, která si přivlastnili a odkud české obyvatele vyhnali. Znovu se prý chtějí smiřovat, jako by to již jednou nestačilo. Ale spíše nám tím připomínají, co se tu dříve dělo, co vše dokázali, že nezapomněli a zejména, že stále existují,“ konstatoval.

Křeček proto uzavírá, že si podobné „usmiřování“ nepřeje a že by podle něj mělo být zabráněno tomu, aby se podobné akce v Česku konaly. „Nepřejeme si to. My se nemáme kde smiřovat a nechceme, aby se k nám přicházeli znovu a znovu jakoby usmiřovat jiní, ale tím jen připomínali zlo, které v minulosti i s jejich aktivním přičiněním naši zemi ovládlo. A pokud to oni nepochopí, měli bychom jim v tom zabránit,“ napsal pro Stanislav Křeček.

Psali jsme:

„Provokace.“ Němci zjistili pravdu o Posseltovi. Navíc historka

Do Brna s landsmanšaftem přijede bavorský premiér. Pak jej příjme Pavel

Jiří Paroubek: Sudetoněmecký landsmanschaft v soustředěné palbě ve sněmovně

Landsmanšaft má nacistické kořeny, upozorňuje SPD. Na Okamuru dorazily v Brně stovky lidí