„Nebyl to nápad pocházející z nedávných dnů. Otázku poválečných excesů si kladli už disidenti, vzpomínám si na ostře kritický samizdatový text Jána Mlynárika, o kterém jsme diskutovali,“ uvedl Uhde v rozhovoru pro server Aktuálně, kde také připomněl, že už v roce 1996 v Lidových novinách publikoval rozsáhlý text, v němž se přimlouval za vzájemné pochopení a odpuštění mezi Němci a Čechy. „Už tehdy jsem se ptal, zda mají být ze vzájemného česko-německého pochopení vyloučeni někdejší českoslovenští občané, kteří museli naši zemi opustit. Zdálo se mi už tehdy, že zlo nemůže být chápáno jako dědičné,“ doplnil.

Kromě toho popsal i konkrétní vznik výzvy, která podle něj vedla k pozvání členů Sudetoněmeckého krajanského sdružení do Brna. Podle svých slov ji rozeslal přátelům a známým z kulturního a veřejného prostředí. „Proto jsem před rokem poslal padesáti pěti spisovatelům, hercům, pedagogům a dalším přátelům a známým návrh pozvání pro Sudetoněmecké krajské sdružení. Dospěl jsem k tomu na okraj našeho každoročních česko-německého symposia věnovaného literatuře,“ pokračovall Uhde.

Pod návrh se podle něj podepsalo dvaačtyřicet oslovených. Mezi signatáři byli například spisovatelka Kateřina Tučková, bývalá ombudsmanka Anna Šabatová či bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. „Spolu s nimi za tím textem stále stojím,“ uvedl Uhde s tím, že Brno má v souvislosti s poválečnými událostmi i bolestnou historii.

Právě proto je podle něj místem, kde se o minulosti má vést otevřený rozhovor. „Brno bylo ovšem také dějištěm agresivních projevů některých brněnských Němců. Viděl jsem to na vlastní oči stejně jako poválečné řádění rudých gardistů. Hodně z toho zpracovali historici i spisovatelé. Brno je podle mne zvlášť disponováno pro vzájemné rozhovory na minulé téma a pro jeho současné všestranné hodnocení,“ řekl Uhde, který v té souvislosti zmínil i každoroční Pochod Pohořelice-Brno, který se koná na paměť násilí při divokém odsunu.