Daniel Vávra se ve svém facebookovém příspěvku ostře vymezuje vůči tvrzení Šimona Pánka z Člověka v tísni, že neví, co je politická neziskovka. Podle Vávry je definice zcela jasná: „Politická neziskovka je taková, která prosazuje nějakou politiku, dělá propagandu nějaké politiky anebo indoktrinuje děti ve školách politikou.“
Zvlášť problematické je podle Vávry propojení těchto aktivit se státními nebo mezinárodními penězi: „Obzvlášť politická je v případě, že jí někdo, například stát, což je politický útvar, dá peníze a oni pak ‚shodou okolností‘ propagují politiku, kterou prosazuje ten stát, mocnost či mezinárodní fond apod.“
Indoktrinace dětí pod záminkou vzdělávání
Vávra popisuje, že cílem těchto organizací není jen obecná osvěta, ale dlouhodobé ovlivňování veřejnosti už od školního věku. „Když kupříkladu někdo přijde do školy, není to učitel a tam za peníze ‚vzdělává‘ děti o tom, co mají číst, co si mají o čem myslet, koho by neměly volit, protože je extremista, co by raději neměly číst, komu věřit, nebo jim vykládá politické dějiny,“ píše kriticky.
A tuto činnost přímo spojuje s konkrétní organizací, kterou je práce Člověka v tísni: „Což je přesně velká část toho, co dělá Člověk v tísni,“ uvádí Vávra, který k tomu dodává kontrast ze své osobní zkušenosti: „Já třeba přednášky ve školách měl a nikdy jsem si za to peníze nebral.“
Aktivity Člověka v tísni považuje za politické, nikoli neutrálně humanitární. Podle něj nejde o pomoc lidem v nouzi, ale o systematické prosazování politických názorů, často financované z veřejných a zahraničních zdrojů. „Člověk v tísni inkasuje peníze od státu a především od zahraničních mocností a nejrůznějších mezinárodních organizací,“ odmítá Vávra tvrzení, že by šlo o skutečně nezávislou organizaci.
Obcházení voleb za cizí peníze
Ohrozil Trump zásahem proti Madurovi mezinárodní právo?Anketa
Významnou část kritiky opět směřuje Vávra k působení neziskových organizací ve školách. Kritizuje, že se podle něj politické názory předávají dětem pod záminkou vzdělávání: „Takže si je nedobrovolně platíme my všichni a oni za odměnu chodí říkat našim dětem do škol, co si mají myslet,“ dodává a ptá se, proč stát přenáší výuku citlivých témat na externí organizace: „Proč má vůbec studenty učit o dezinformacích nějaká neziskovka? Proč Ministerstvo školství deleguje vzdělávání na externí organizace financované masivně ze zahraničí?“
Podle něj je označení „nevládní, nezisková a nezávislá“ proto velmi zavádějící: „Hláška ‚nevládní, nezisková a nezávislá‘ je naprostý oxymóron. Jsou z velké části závislí na státních financích.“ A dodává, že zaměstnanecký model těchto organizací nemá s dobrovolnictvím nic společného. „Oni mají zaměstnance a ti za to berou peníze. Jeden by řekl, že když něco udělám, dostanu za to zaplaceno a živím se tím, je to můj zisk.“
Svůj příspěvek Daniel Vávra doplňuje konkrétními daty o tom, na jaké oblasti Člověk v tísni v České republice své aktivity zaměřuje. Z přehledu činností v České republice vyplývá, že výrazná část aktivit směřuje do oblasti sociální práce a poradenství, vzdělávání a osvěty. V rámci vzdělávacích programů se organizace věnuje například „mediálnímu vzdělávání“, „globálnímu rozvojovému vzdělávání“, tématům migrace či moderním dějinám. Samostatnou položku tvoří také environmentální programy zaměřené na vzdělávání a osvětu.
Tato struktura činností podle něj dokládá, že nejde pouze o přímou pomoc lidem v nouzi, ale o dlouhodobé formování postojů veřejnosti, a to i prostřednictvím škol a vzdělávacích institucí.
V tomto kontextu opakuje svou výhradu, že podobné aktivity jsou financovány z veřejných prostředků a často také ze zahraničních zdrojů, přestože mají zjevný politický a ideový rozměr. „Takže si je nedobrovolně platíme my všichni a oni za odměnu chodí kázat našim dětem do škol, co si mají myslet, nebo jejich představitelé (jako třeba pan Hůla) sdílejí hejty na vládu a snaží se ovlivňovat politiku v zemi. To je politická (ne)ziskovka,“ shrnuje Daniel Vávra závěrem.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.




