Hejma na úvod vzal v ochranu „militantní rockery“, kteří podle Štěpánka zrazují rockerskou svobodomyslnost a jedou v dobových trendech války a boje proti dezinformacím. „Možná tomu věřej, že je to podle jejich svědomí. Určitě je tam část, která jde jen s proudem,“ přemýšlel. Umělci podle něj vlastně nejsou moc zvyklí dělat vlny, třeba český herec hraje za všech politických pořádků. „Všichni byli národní umělci a pak zjistili, že jsou vlastně napůl disidenti,“ vzpomínal. On sám za to nikoho nepranýřuje.

„Ale my se do nich nemontujeme, oni do nás jo,“ namítal Štěpánek. „Nejsme v hlavním proudu, to je riziko podnikání“ uzavřel Hejma.

Ten pak vzpomínal na svá léta novináře pro agenturu AP, když jeho hostitel otevřel téma médií. Jeho kariéra zahrnuje i rok 1989.

„V osmdesátých letech už toho bolševika nikdo nebral vážně. Husák byl fackovací panák, Jakešovi se smáli. Ale nebylo moc jasný, co bude dál,“ pustil se do výkladu.

Vzpomínal, jak poznal Václava Havla, když tlumočil jeho rozhovor pro americkou novinářku. „A on mi najednou povídá: A co vy si o tom myslíte? No je to v prdeli, ale nikdo neví, co s tím. A on se tak podíval, jako kdyby on věděl,“ vzpomínal Hejma se smíchem. Po několika měsících se ukázalo, že když doba uzraje, tak se vždycky najde někdo, kdo ví.