Úvodní téma Týdne v médiích tentokrát přineslo napětí přímo z prostředí České televize. V souvislosti s plánovaným zrušením koncesionářských poplatků zazněla zevnitř veřejnoprávní instituce ostrá varování před možnými protestními kroky. Šéfredaktor zpravodajství ČT Michal Kubal připustil, že nelze vyloučit ani stávku po vzoru přelomu let 2000 a 2001.
Kdo je vinen současnou situací?Anketa
Petr Žantovský si všímá, že Michal Kubal svůj varovný apel opírá o příklad Slovenska. Argumentuje tím, že změna systému financování veřejnoprávních médií tam údajně vedla k omezení kritické žurnalistiky a k faktickému zestátnění médií.
Mediální analytik se ostře vymezuje vůči takovému argumentu. Připomíná, že debata se týká let 2008 až 2010, kdy se na Slovensku veřejnost masově postavila proti tehdejším koncesionářským poplatkům a donutila politickou reprezentaci ke změně zákona. Výsledkem bylo zrušení poplatků a převedení financování veřejnoprávní televize a rozhlasu přímo na státní rozpočet, a to prostřednictvím pevně stanoveného procenta z HDP.
Podle Žantovského je navíc paradoxní, že právě představitelé České televize dnes hovoří o potřebě stabilního, udržitelného a předvídatelného financování. „Financování procentem z HDP je velice průhledné, transparentní, čitelné, předvídatelné a hlavně stabilní. Kdyby to, co dnes sami požadují, mysleli vážně, měli by spíš jásat,“ dodává ke vzpouře, již avizuje Kubal.
Právě automatické rozpočtové platby by zajišťovaly stabilní financování médií veřejné služby bez přímého politického vlivu: „Politická reprezentace by učinila pouze jediný krok – schválila by zákon o změně financování – a tím by její role skončila. Další fungování systému by už probíhalo automaticky a mechanicky, podobně jako u mandatorních výdajů nebo valorizací navázaných na inflaci,“ dodává. A připomíná, že z dvaceti zemí Evropské unie už nejméně sedmnáct k podobnému modelu přistoupilo, koncesionářské poplatky zrušilo a převedlo financování veřejnoprávních médií na některou z forem rozpočtového systému.
Důvody, proč se Česká televize změně financování tak urputně brání, jsou podle něj zcela pochopitelné. Připomíná přitom tzv. televizní stávku z přelomu let 2000 a 2001, o níž se dodnes mluví jako o obraně svobody slova. „Vůbec nešlo o žádnou svobodu slova. Žádný takový případ nebyl nikdy prokázán,“ zdůrazňuje. Podle něj tehdy vyšlo najevo něco jiného – konkrétní čísla o financování projektů České televize a „nehorázné statisíce, které se nevyhazovaly z okna, ale do kapes jednotlivých spolupracovníků a pracovníků televize“.
Právě zveřejnění těchto údajů podle Žantovského zlomilo anonymitu hospodaření a zásadně podlomilo důvěru veřejnosti. „Řeči o svobodě slova byly zástěrkou. Prostě lhali,“ konstatuje ostře. Od té doby podle něj důvěra v Českou televizi dlouhodobě a trvale klesá. Závěrem dodává, že kdyby financování záviselo jen na těch, „kteří mají Českou televizi rádi a chtějí ji sledovat“, například formou dobrovolných příspěvků či daňových asignací, „možná by se pánové z Kavčích hor velmi divili, na jakém dně by se ocitli“. A jak poznamenává, nebyli by to politici, kdo by za to nesl odpovědnost, ale oni sami.
Závěrem upozorňuje, že skutečný test teprve přijde. „Počkejme si, až ten cirkus opravdu začne. Bude to zkouška pro dnešní vládu,“ říká Žantovský, který doufá v odlišný přístup než na přelomu let 2000 a 2001. A varuje, aby se znovu neobjevila teze, že Česká televize „patří těm, kdo v ní pracují“, jak kdysi pronesl Karel Schwarzenberg. „To bychom byli o čtvrtstoletí zpátky – a možná o sto osmdesát stupňů jinde, než je zdravý rozum, logika a standardní demokratická procedura,“ uzavírá mediální analytik.
EU, média a nenápadná cesta k nesvobodě
Druhé téma Týdne v médiích se opět dotýká veřejnoprávních médií a jejich financování, tentokrát však v širším evropském kontextu. Česká tisková kancelář přinesla zprávu agentury AFP s titulkem Veřejnoprávní média v Evropě čelí rozpočtovým škrtům a politickému tlaku, která mapuje situaci v okolních státech.
Bude Martin Kupka lepším předsedou ODS než Petr Fiala?Anketa
Viníky tlaku na veřejnoprávní média mají být podle agentury AFP zejména takzvané krajně pravicové strany nutící média prokazovat svou užitečnost. V Německu je jmenována pravicová strana AfD, v Litvě strana Úsvit Němenu, v Itálii pak politický subjekt premiérky Giorgii Meloniové. Právě tyto strany mají podle kritických interpretací „útočit na pilíře veřejnoprávního vysílání“. Rozhlas i televize se podle této optiky musejí bránit například obviněním pravicových poslanců z „levicového úpadku“ placeného z veřejných prostředků.
Takový výklad Žantovský označuje za odtržený od každodenní mediální reality. „Je to docela zábavné sdělení, zejména pro člověka, který je dnes a denně zavalen haldou propagandy z obrazovky České televize a podobně i z vysílání Českého rozhlasu,“ konstatuje. Podle něj je tato mediální produkce už od minulé vlády stabilně nakloněna evropsko-progresivistickým ideologiím a dlouhodobě směřuje proti svobodě slova i širším občanským svobodám.
Žantovského až smutně pobavilo také to, že Evropská vysílací unie (EBU) a organizace typu Reportéři bez hranic uvítaly přijetí Evropského aktu o svobodě médií (EMFA). Toto nařízení ukládá členským státům povinnost zajistit nezávislost a udržitelné financování veřejnoprávních médií, což je prezentováno jako ochrana mediální svobody. „Jestliže nějaké novinářské organizace vítají v podstatě cenzurní zásahy typu nařízení EMFA, znamená to, že z okruhu svobodných médií vylučují jiná média než ta veřejnoprávní,“ upozorňuje Žantovský.
Připomíná, že veřejnoprávní média jsou garantována financováním z veřejných prostředků, ať už prostřednictvím státního rozpočtu nebo poplatků, zatímco ostatní média takovou jistotu nemají. „Jestliže tomu žurnalistické organizace tleskají, pak zjevně není něco na tom světě úplně v pořádku,“ říká mediální analytik.
Dále si Žantovský také všímá vyjádření Richarda Burnleyho, ředitele právních a veřejných záležitostí Evropské vysílací unie, který varoval, že „bez přísného vymáhání digitální regulace EU budou tyto dominantní platformy i nadále diktovat podmínky, za kterých důvěryhodná evropská veřejnoprávní média oslovují své publikum, a podkopávat tak jejich demokratickou roli“. „To už si připadám jako v osmdesátých letech při četbě brožur o stranickém vzdělávání,“ reaguje Žantovský ostře. „Hemží se to krkolomnými formulacemi a cizími slovy, jejichž jediným účelem je zavést čtenáře tam, kam autoři nebo jejich donátoři potřebují – do pasti, v níž si budou myslet, že žádná past neexistuje,“ dodává.
Své hodnocení mediální analytik uzavírá odkazem na tzv. Huxleyho paradox. Připomíná svět popsaný v románu Brave New World, kde lidé nejsou zotročováni násilím, ale „dobrovolně a s pocitem blahobytu“. „Tohle je přesně cíl, kterého chce dnešní Evropská unie dosáhnout mimo jiné prostřednictvím aktu EMFA a dalších nařízení,“ varuje. Zvlášť nebezpečné podle něj nálepkování kritiků veřejnoprávních médií jako „extrémní pravice“ či „zakuklených nácků“. „Taková nálepka se nedá dokázat ani smýt. Jakmile vás takto někdo označí, zůstane vám to napsané na čele navždy,“ říká Petr Žantovský, že následný argument pak zní jednoduše: nechcete přece totalitu, tak nechte Evropskou unii jednat. „A to je podle mě přesně definice totality,“ uzavírá.
Ministr Macinka pod palbou nadávek
Příčinou války na Ukrajině je i rozšiřování NATO, řekl Filip Turek v Kyjevě. Vadí vám, že to řekl?Anketa
V této souvislosti si Žantovský všímá především reakcí českých mainstreamových politických a mediálních kruhů. Podle něj je zarážející, jak rychle se debata kolem Petra Macinky zvrhla v otevřené osobní útoky a nálepkování. Připomíná výroky politiků i komentátorů, kteří Macinku označovali za „mafiána“, „gangstera“, „směšně nabubřelého“ či „mimořádně nekompetentního“. V Hospodářských novinách ho Petr Honzejk dokonce nazval „definičním hlupákem“, k čemuž Žantovský ironicky poznamenává: „Já tedy nevím, co je definiční hlupák. Možná bych rozuměl slovu definitivní, ale definiční je opravdu zajímavý způsob uvažování.“
Zvláštní pozornost věnuje i výroku šéfredaktorky webu Forum24 Johany Šafrové, která Macinku označila za „krále buranů“. „Tím si podle mě střelila docela pěkně vlastní branku, protože Forum24 se tím definitivně stává bulvárním, řekl bych až buranským médiem,“ hodnotí Žantovský s tím, že tímto stylem si samo vychovává své publikum.
Velkým zklamáním pro něj je celkový posun veřejné komunikace. „Strašně se nám proměňuje politická rétorika. Do veřejného prostoru se pouštějí sprostota, urážky a zesměšňování,“ upozorňuje. Připomíná, že ještě v devadesátých letech spolu i tvrdí političtí oponenti dokázali komunikovat relativně korektně, zatímco dnes se celé hodnocení často smrskne na jednu nadávku, která je vydávána za nezpochybnitelnou pravdu. „To je nešťastné a bohužel už definiční znak dnešní politické a mediální komunikace,“ uzavírá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 6 čtenářů)
Je ohrožena nezávislost České televize?
