"Můžete asi začít," dal jeden z kameramanů České televize vlastně svolení ke startu pietní akce. U pamětní desky v horní části Nerudovy ulice v Praze už stál místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer a senátorka Miroslava Němcová. Jenže pět mužů z veřejnoprávního média začalo zmatkovat.
Pět zmatených
V Nerudovce stála ve čtvrtek odpoledne kromě ostatních dvě auta České televize, u pamětní desky dvě kamery a kolem nich pět mužů. Na akci do třiceti lidí "televizáků" až moc. "Je tam vstup. Ještě ne," ozval se další z nich. K proslovu nadechnutý moderátor piety z kanceláře Senátu vydechl. "Ale nemusíme čekat, až nebude vstup," prohlásil poslední. Té hantýrce netřeba úplně rozumět, aby si člověk uvědomil, že některé štáby České televize nejsou moc zběhlé ve spolupráci. Prostě jedna ruka neví, co dělá druhá. A protože i senátoři rádi počkají na "úderníky z Kavčích hor", vzpomínka už mohla začít.
Nejdříve však byl minutou ticha připomenut politický vězeň, místopředseda Konfederace politických vězňů a předseda Klubu dr. Milady Horákové František Šedivý, který nedávno, přesně 23. února, zemřel. Právě on byl členem protinacistického i protikomunistického odboje a strávil dlouhá léta v komunistických pracovních táborech. Následně Oberfalzer mimo jiné zmínil, že přijmout svou zodpovědnost za budoucnost národa je nebezpečné a nepohodlné, proto je hodno úcty, a pochod studentů na Pražský hrad, který si připomínáme, byl poslední ukázkou svobodného protestu občanů na dlouhá léta.
Poslední věnec
Němcová připomněla dvaapadesáté výročí upálení Jana Zajíce a pana Kyncla ze Svratky na Českomoravské vrchovině, jenž je možná posledním žijícím účastníkem připomínaného pochodu. "Chtěl se dnes zúčastnit, ale byl podruhé očkován proti nemoci Covid-19 a nebylo mu moc dobře, proto zde není," řekla a dodala: "Doba je nemocná, i když jinak než v roce 1948. Je ale třeba bránit stejné hodnoty." Na jeden věnec se posléze zapomnělo a k desce byl zavěšen až po ceremoniích.
Pamětní deska Senátu v horní části Nerudovy ulice je věnována jedinému viditelnému odporu proti komunistickému postupu 25. února 1948. Šlo o pochod zhruba pěti tisíc vysokoškoláků, učitelů a novinářů na Pražský hrad. Část protestujících byla příslušníky Sboru národní bezpečnosti (SNB) zastavena a zbita v Nerudově ulici, druhé části se přes odpor Lidových milicí podařilo projít na Loretánské náměstí, kde ji rozehnala SNB. Jeden z účastníků pochodu byl postřelen do nohy, přibližně stovka byla zatčena a uvězněna a mnozí museli následně opustit školy.
Prezident Edvard Beneš však již před protestním pochodem přijal demisi ministrů a podepsal doplnění vlády podle návrhu Klementa Gottwalda. V Československu tím na dlouhá léta zvítězila diktatura proletariátu podle sovětského vzoru.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jan Rychetský
