Pro slovenské občany je Pavel neviditelný, protože nám jeho kolaborantství s jakýmkoli převládajícím režimem neškodí tolik jako vám. To sdělil ParlamentnímListům.cz slovenský spisovatel Gustáv Murín, který se v knize Od Havla po Pavla – život ve lži zabývá zejména prvně jmenovaným, tedy Václavem Havlem. A to i značně kriticky. Každopádně však na základě širokého výzkumu.
Foto:
Archiv GM
Popisek: RNDr. Gustáv Murín, CSc., slovenský přírodovědec, spisovatel a publicista
reklama
Gustáv Murín je zkušený autor literatury faktu, který se dlouhodobě zabývá vznikem a působením mafie po roce 1990 na Slovensku i v Česku. Výsledkem je kniha, jež může být pro české čtenáře poněkud heretická, avšak opírá se o rozsáhlý aparát citací a svědectví – celkem 223 pamětníků, historiků, komentátorů i dalších autorů, čerpajících z 35 knih a 340 článků a studií.
Víme, že Václav Havel je vaše dlouholeté debatní či diskusní téma. Proč právě Havel?
Po dlouhá léta bylo dominantním tématem mých knih řádění slovenské mafie. Zcela přirozeně jsem tak narazil na vliv amnestie prezidenta Václava Havla (1990) na nebývalý nárůst organizované kriminality, která svou brutalitou ohrožovala samotné základy státu. A v jediné celosvětové spisovatelské organizaci PEN International jsem nečekaně narazil na princip jeho účelového osobního financování. Zaujalo mě to, a tak jsem o něm třicet let shromažďoval materiály, jaké dosud nikdy nebyly společně publikovány.
Celý váš tvůrčí život se prolíná českou i slovenskou literární krajinou. Jak velký je rozdíl ve vnímání Havla mezi Slováky a Čechy?
S českou kulturou, ale zejména s literární scénou jsem mimořádně úzce provázán – vždyť mi v nakladatelství Mladá fronta vyšla v polovině roku 1989 má prvotina s asi nejčeštějším názvem Případ pohřbeného hřbitova. Mimochodem, tehdy jsem za ni obdržel Cenu pražských knihkupců stejně jako Havel.
Je svým způsobem symptomatické, že kniha Od Havla po Pavla – život ve lži se výborně prodává i na Slovensku, přestože je celá v češtině. Stejný efekt mělo české vydání knihy Slovenská mafie v Praze. Na Slovensku čteme česky tak plynule a přirozeně, že když jsem na svém slovenském blogu publikoval ukázku z knihy Od Havla po Pavla – život ve lži, upozornila mě jedna z diskutujících, že bych si měl dávat větší pozor na slovenštinu a vynechat bratislavský slang. Vůbec si nevšimla, že ukázka je v češtině…
A k prezidentu Pavlovi: Pro slovenské občany je Pavel neviditelný, protože nám jeho kolaborantství s jakýmkoli převládajícím režimem neškodí tolik jako vám.
Vaše poněkud radikální názory i na jiná témata občas vyvolávají prudké reakce. Nedávno vás dokonce fyzicky napadli na knižním veletrhu v Praze. Kdo jsou vaši „nepřátelé“?
Nemyslím si, že bych měl osobní nepřátele. Naopak, nás všechny ohrožuje nová generace kulturtrégrů, tentokrát bolševicky nenávistného typu. Jak píšu ve svém nejnovějším románu Sami proti noci:
„Jsou obzvlášť zákeřní, protože je svou existencí usvědčujete z toho, že slouží zlu. Dáváte ostatním příklad, že novinář nemusí být sluhou cizích zájmů, ale že může používat vlastní rozum a především paměť. My, hledači pravdy, si totiž pamatujeme, co mocní tohoto světa hlásali – a nejenže to nesplnili, ale jednali přesně opačně. Pro některé také-novináře je přímo nesnesitelné, že jim takto nastavujeme zrcadlo. Proto jsou tak zákeřní a agresivní. Svou existencí je zesměšňujeme, nepřímo je usvědčujeme, že se zaprodali…“