Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze byl pískovcový raně barokní mariánský sloup se sochou Neposkvrněné Panny Marie a dalšími sochami na podstavci kolem sloupu. Byl postaven roku 1652 a stržen byl 3. listopadu 1918 rozvášněným davem, který ve sloupu spatřoval symbol svrženého habsburského režimu. Na orgnizaci tohoto davu se podílel český spisovatel a přítel Jaroslava Haška Franta Sauer. Pozůstatky sloupu jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea. Po sametové revoluci začaly snahy o obnovení této památky.

O tuto obnovu se snaží sochař Petr Váňa. V rozhovoru pro magazín Reflex oznámil: „Splnili jsme všechny náležitosti, které předepisuje zákon. Máme závazné stanovisko památkářů, všechna potřebná vyjádření, elektriku, plyn, vodu… Na základě toho bylo vydáno stavební povolení, proti kterému se odvolaly některé spolky, ale tato odvolání byla zamítnuta jako neopodstatněná, protože byla spíš politického rázu. Takže stavební povolení nabylo před dvěma lety právní moci a my na jeho základě můžeme začít stavět. Jediné, k čemu dosud nedošlo, je oficiální předání staveniště ze strany úředníků a vytyčení prováděcích podmínek pro zábor komunikace.“

Nicméně, jak píše iDNES, hlavní město stále nechce umístit repliku mariánského sloupu na Staroměstské náměstí. Zastupitelé na jednání minulý čtvrtek odmítli revokaci původního nesouhlasného stanoviska z roku 2017. Přehodnocení navrhli zastupitelé Jan Wolf (KDU-ČSL), Jan Čižinský (Praha Sobě), Jiří Pospíšil (TOP 09) a Martin Benda (Praha Sobě).

Proti je primátor Hřib. Svůj postoj vysvětlil na Facebooku: „Nepodporuji obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, stejně jako ji nepodporovali zastupitelé Pirátů v roce 2017. Jedná se o symbol porážky myšlenky tolerance, která je stále aktuální. Připomíná násilné prosazování jedněch ideí na úkor jiných. Jako takový je tedy zosobněním zbytečného konfliktu. Připomínám, že stržení sloupu podpořil i Tomáš Garrigue Masaryk a Ferdinand Peroutka, protože sloup byl tehdy vnímán jako symbol habsburské nadvlády. Replika sloupu může být nepochybně vystavena někde v muzeu s odpovídajícím výkladem, který události kolem něj zasadí do historického kontextu. Jinak bychom brzo mohli čelit pokusům komunistů o obnovu monstrózního pomníku Stalina na Letné (tzv. ‚Fronty na maso‘), coby celoevropsky unikátní připomínky tehdejšího výtvarného vyjádření.“