Město Plzeň stále tápe, jak naložit s bývalým autosalonem, který se na atraktivním místě časem rozrostl co do výše o nelegální přístavek. Jak šel čas, auta zmizela a objekt chátral. Ideální místo – shromaždiště lidí bez domova. Okolní obyvatelé jsou více a více nespokojeni se současným stavem. Městská policie zase kvituje, že má řadu sociálně vyloučených lidí pod kontrolou. Toto by člověk mohl říci i o charitativních organizacích, ale ty sem kupodivu příliš nechodí. To „klienti“ chodí občas za nimi pro potravinové balíčky nebo ošetření.
Kde jste, neziskovkáři?
Údajně sem docházejí streetworkeři z neziskovky Ulice, která se stará o narkomany. Na jakoukoliv snahu o kontakt však organizace nereagovala, a jak nám sdělili „místní v klinice“, pravděpodobně sem ani nedocházejí. Je však skutečností, že lidi na dávkách (tedy nikoliv sociálních, ale narkotických, takzvaným perníkem počínaje přes marjánku až po tvrdší drogy) jsme při naší opakované návštěvě neviděli. Čímž samozřejmě netvrdím, že tu nejsou, zvlášť když každá parta, skupina lidí o té druhé, která třeba okupuje vyšší patro či jinou „místnost“, příliš mnoho neví. Každý se tu stará sám o sebe, jak přežít, a případně se domlouvají ve své malé komunitě.
„Kápo“ je tu Luboš, těžko věkově identifikovatelný muž, Slovák, kterého vyhodili z práce. „Som bez občanky a musel bych pro ni na ambasádu,“ říká nám polohlasně. Bývalá barmanka Tereza vaří na otevřeném ohni v konvici pamatující snad první světovou válku vodu na vyčpělé, zatuchlé kafe pro jejího přítele, který dopoledne vyspává na kavalci před objektem. Přes den je ještě slušně, a tak se tu dá takto vyžít. „Jo, v létě to bylo prima, měli jsme tu i slunečníky,“ pochlubí se žena středních let, samá modřina.
V bývalé kanceláři v přízemí rozlehlého objektu se povaluje několik lidí. Další jsou ve městě, „fárají“ v popelnicích nebo shánějí nějakou pětku na levné čučo a cigára. K našemu překvapení sem kráčí i na pohled dobře oblečený muž – má zaměstnání, ale nikoliv bydlení. I ten je obyvatelem zdejší „kliniky“. Co člověk, to jiný příběh.
Mrtví z ubytovny nikomu nevadí?
Takových lidí je tu na osmdesát. Několik desítek jich sem přišlo z vyhořelé ubytovny v Plzni-Karlově, kde podle místních neuhořela jen oficiálně jedna žena. Prý to v nemocnici „odskákala“ na následky popálenin a vdechnutí zplodin minimálně další, ale nikdo vám k tomu mnoho neřekne. Jak by ne, vždyť ubytovny v Plzni ovládají „kmotři“, které sice není vidět, ale slyšet jsou.
I když město oficiálně tvrdilo, jak se postaralo o obyvatele shořelé ubytovny, skutečnost má být poněkud jiná. Ubytování podle osazenstva kliniky dostali hlavně lidé z Plzeňska a pak cizinci. A dary dostali rovněž jen někteří. Že by se nějak masivně rozdávaly léky a hygienické prostředky, jak je uvedeno v tiskové zprávě plzeňského magistrátu, prý tito lidé nezaznamenali. „Utekl jsem jen v montérkách a s občankou,“ má pomalu na krajíčku jeden z takto postižených. „Ani sociálka vám nepomůže, ta je jen pro některé lidi… Nohy mi s prominutím smrdí jak koňské kopyto… Za pár dnů si jdu pro nějaké oblečení do Charity, tak snad to bude lepší,“ posmrkává bývalý boxer z Karviné, který odtamtud odešel před dvanácti lety, když zavřeli doly. Pak byl podle jeho slov ve výkonu trestu za těžké ublížení na zdraví – při rvačce utrhl sokovi ucho. Dostal sedmnáct měsíců natvrdo na Borech a v Ostrově nad Ohří. Ale to už bylo dávno. „Po pěti letech vám vymažou trestní rejstřík a jste čistí.“ O práci ale stejně prý nezavadí, po takovém starším muži ani pes neštěkne. „Pokládal jsem zámkovou dlažbu tady v Plzni, ale Ukrajinec nás přestal platit, a tak jsem skončil tady,“ svěřuje se muž, jehož černé ruce by se nevydrhly ani Savem.
Psali jsme:
Plýtvání proti Bohu i přírodě
„Teď se tady tři dělíme o prošlou konzervu malého tuňáka,“ ukazuje ke „kanceláři“, kde je několik jeho kolegů. „Za čtyřicet korun srovnáme nákupní vozíky tady naproti v supermarketu v Albertu, ale to má člověk za necelou hodinu hotové. Teď tam šel jeden kluk tady odsuď,“ ukazuje rukou. „Koupí si za to flašku čuča a pár rohlíků.“
Raději snad ani nechci srovnávat s markety v sousedním Bavorsku, kde před zavírací dobou dají pečivo do bedny před dveře a ponechají jej zájemcům. U nás se vyhodí. Včetně dalších zbytků čerstvého jídla. Křupavé grilované kuře nebo teplá sekaná se těsně po zavíračce vyhodí. Naproti marketu, vzdušnou čarou pár desítek metrů, by z toho měli druhé Vánoce.
V některých místnostech „kliniky“ jsou kromě neskutečných hromad odpadu s prominutím také hromádky exkrementů. „Já si jdu tady přidřepnout na jez,“ říká bývalý havířovský občan a dodává, že ruce si myje v řece, která je coby kamenem dohodil. Když se v Baumaxu nebo Albertu slitují, dají jim i nějaký ten kýbl vody na umytí. Ovšem do vlastních nádob…
Fotogalerie: - Squat v Plzni
Jak říká kápo Luboš, občas si lidi přivydělávají na stavbách nebo myjí okna. Samozřejmě načerno a za celodenní plat dvě tři stovky. Dobré jsou, protože místní mají pro ně spíše jen odsouzení.
Akce městské policie a úřednictva – proti plotu!
Zásadním problémem při razii městských policistů, u které jsme byli přítomni, ovšem bylo nekvalitní oplocení. Byl stavebním úřadem vyzván i majitel, který se samozřejmě nedostavil osobně, ale v zastoupení advokáta. Téměř padesátka mužů a žen v černých uniformách se sem sjela, aby zkontrolovala funkčnost oplocení stavby. Což zní jednak hrdě, ale fakticky je to k popukání. Tedy spíše tragikomická událost. Samozřejmě že plot je samá díra…
To, že černý přístavek, působící jako věž babylonská, by mohl ohrozit nejen obyvatele kliniky, ale i kolemjdoucí, nikoho neirituje, protože údajný stav budovy je uspokojivý. „Nepořizovat žádné záznamy, žádné nahrávky, fotografie,“ důsledně nás upozorňuje úředník. Pokud by se tak nestalo, zakročili by proti nám městští strážníci? Ti zatím okukují stavbu, kopou do prázdných petek a kroutí hlavami, jaký je tu „bordel“. Obyvatelé „kliniky“ (nechci používat slovo squatteři, protože to by mohli být taťkové od rodiny či dědové) raději již před akcí zmizeli a občas tak nějak nenápadně kolem projdou v roli nezaujatého diváka.
Happy end tady opravdu nebude
Možná se bude objekt prodávat. Co tu bude, nikdo neví. Z legrace říkají, že by to mohla být zajímavá ubytovna. Tahle „stavba roku“ je jedním z několika neskutečných plzeňských vředů (dalším z nich je například zubožený stav bývalých městských lázní, prvorepublikové to chlouby zdejšího měšťanstva). Kam s tou osmdesátkou bezdomovců a sociálně vyloučených lidí, kteří se nyní vyskytují „na klinice“ a tvoří zhruba čtvrtinu všech bezdomovců, kteří se nacházejí na území města Plzně, pokud bude areál přestavován, nebo dokonce odstraněn? Z toho mají hrůzu nejen okolní obyvatelé, ale i strážníci. Tady jsou lidé zatím pod střechou, i když pochopitelně bez elektřiny a vody. Co by bylo pak, nikdo nedokáže odhadnout. Co je ale nepopiratelný fakt, kšeft s chudobou, ubytovny rostoucí jako houby po dešti, to všechno pojede jako namazaný stroj dál a nikdo se asi ani raději neodváží do tohoto soukolí neskutečných kšeftů a černých příjmů strčit sebemenší klín.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
