Článek v magazínu Foreign Affairs od profesora mezinárodních vztahů na indianské University of Notre Dame Michaele C. Desche o aktuální situaci na ukrajinské frontě pojednává se slovy o „prohrávání války“ ze strany Kyjeva. „Čtyři roky po zahájení totální ruské invaze na Ukrajinu Trumpova administrativa tlačí na Kyjev, aby souhlasil s bolestivými územními ústupky jako cenou za mír. (…) Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se brání a odmítá udělat cokoli, co by narušilo územní celistvost jeho země. Realita bojiště však není na jeho straně,“ zaznívá. 

Odhodlání Ukrajiny podle Desche „nemůže zakrýt fakt, že válku prohrává“. „Rusko ovládá velkou část ukrajinského území a Kyjev má jen malou šanci se ho zbavit, jak už ukázala neúspěšná ukrajinská protiofenzíva v roce 2023. Jistě, nedávné ruské zisky přicházejí velmi pomalu a za značné náklady; za poslední tři roky Rusko obsadilo pouhé jedno procento dalšího ukrajinského území. To ale nemění skutečnost, že Rusko nyní drží téměř pětinu území v hranicích Ukrajiny z roku 1991 – nebo že větší ruské zdroje a populace znamenají, že Moskva může bojovat ještě roky. Překonání těchto ruských výhod a znovuzískání ztracené půdy na bojišti by vyžadovalo čas a investice, které Ukrajina nemá. Současné okolnosti proto tlačí Kyjev ke kompromisnímu míru – takovému, který bude nutně zahrnovat kapitulaci ukrajinského území“, popisuje.

Trajektorie války dle profesora mezinárodních vztahů nepřeje Ukrajině, přestože ta čelí značně nižším ztrátám, nežli útočící Rusové. Podotýká, že zatímco Rusko ztratilo mezi muži ve věku 25 až 54 let 0,5 až 0,7 procenta obyvatel, ukrajinské ztráty již dosahují mezi jedním až dvěma procenty. Převahu má nadále Rusko také ve zbraňových systémech a příliš se ji nedaří dorovnávat ani skrze finanční a věcnou pomoc ze západní Evropy a donedávna i ze Spojených států.

Neznamená to však, že si Moskva může diktovat přehnané cíle. Desch podotýká, že ruské požadavky, které se točí kolem územních zisků na východě Ukrajiny a zabránění jejímu vstupu do NATO je maximum, co ze svého pomalého postupu vůči slabší sousední zemi Rusové mohou získat. A naznačuje, že to vědí i v Kremlu. „Pozitivní reakce Ruska na 28bodový mírový plán Trumpovy administrativy – který by Moskvě dodal celý Doněck a Luhansk, ale pouze části ostatních východních regionů Ukrajiny – naznačuje, že úplná kontrola nad Donbasem je nejkonzistentnějším územním cílem Moskvy. Jejím nejkonzistentnějším politickým cílem zůstává udržení Ukrajiny mimo NATO. V ideálním světě by ruští vůdci mohli mít ambicióznější územní a politické cíle. Po čtyřech letech vyčerpávající války se však zdá, že tyto omezenější úspěchy jsou vše, co si ruský prezident Vladimir Putin může dovolit,“ zaznívá. 

Ukrajina je naopak ve svých cílech i přes nevýhodnější pozici ambicióznější, když nadále hlásá, že jejím cílem zůstává obnovení kontroly nad územím vymezeným hranicemi země z roku 1991, které zahrnuje i Krym, a obrana ukrajinské suverenity, zejména svoboda vstoupit do jakékoli aliance. „Ukrajina však nemá ani vojenské zdroje pro úspěšnou ofenzívu, ani politickou vůli k robustní obraně,“ míní Desch, že něco takového není realizovatelné. 

Problém navíc země nemá jen s nedostatkem lidí a zbraní. Analytik podotýká, že všechny aspekty válečného úsilí Ukrajiny, včetně výstavby opevnění, podkopala bující korupce. A pro Kyjev jde přitom o mnohem větší problém nežli pro Moskvu, jelikož korupční aféry ještě více oslabují nevýhodnou pozici Ukrajiny. „Rusko samo o sobě není v žádném případě bez korupce, ale jeho velikost a ekonomické výhody činí její dopady méně škodlivé,“ shrnuje Desch.