Tento týden se do vás na Facebooku pustila náměstkyně ministra životního prostředí Berenika Peštová, která je zastupitelkou ANO v Mostě. Vaše výměna názorů se týkala kauzy uniklé auditní zprávy, kterou jste komentoval do médií. V čem je mezi vámi neshoda, v čem jste se paní náměstkyně dotkl?
My jsme sice oba z Mostu, chodili jsme do stejné školky, ale jinak se neznáme. Ona je pravý člověk zapadající do party hnutí ANO, podporující svého šéfa. Před pár dny jsem se jí zeptal na její názor na celou věc (šlo o facebookový status o oddělení politické moci a státní správy) a ona jej vlastně nevyjádřila...
Paní Peštová pracuje na Ministerstvu životního prostředí, já na Státním fondu životního prostředí. Co se týče střetu zájmů a vůbec celkově vlivu Andreje Babiše, tak v rezortu, kde oba působíme, je tento vliv opravdu spíše nepřímý. Na tom se paní náměstkyně točila.
Jenže, zrovna tento týden jsem se měl možnost potkat s paní, kterou vyhodili z ústecké České inspekce životního prostředí, šlo tehdy také o aféru…
Spor je v tom, že já jí plivu na ANO, na Babiše.
Víte, ono je možná pro někoho překvapující, že pracujete na Státním fondu životního prostředí, který patří pod ministra Brabce z ANO. A, jak to říci, zase nejste slepě loajální.
Někteří kolegové mi to dávají najevo, jiní mi pro změnu děkují. Je pravda, že se musím mírnit, kolegové z vedení mi „myli hlavu“ v tom smyslu, že mluvím příliš obecně, všeobecně, protože ne všichni úředníci se bojí. Někteří je naopak nezastírají… Takže ano, z tohoto pohledu jsem „nekolegiální“, ale nejde o mne ani o náš rezort, ale kam až to může dospět.
Vzhledem ke zkušenosti, že jste jako whistleblower před sedmi lety odkryl korupci na dotačním úřadu ROP Severozápad, to dokážete odhadnout. Je tam podobnost, nevstoupil jste „do stejné řeky“?
Se zkušeností před sedmi lety a nyní vidím určitou podobu rozhodně.
Ředitel fondu mi to zrovna vyvracel, podle něj to nejde srovnávat. Ale kdybyste viděli tu předběžnou zprávu teď a před sedmi lety – já byl tehdy zrovna krátce na úřadu ROP. Působí to velmi podobně.
I to vypořádání se s celou záležitostí – opět postava Marie Benešové: Tehdy stála za hejtmankou Vaňhovou, teď v aktuální kauze stojí za Babišem. A opět ty možnosti – pokud by se situace postavila, jako že se závěry neuznávají, my nic nedělali, všechno bylo v pořádku, transparentní, tak hrozí, že se proces opět může zastavit, a škody můžou být úplně jiné.
Jak škody reputační, tak finanční, a on to takhle Babiš rozehrál a to mě právě nenechalo chladným. Prostě tohle není bitva na úrovni V4, když to přeženu, a Evropské komise. Takhle to totiž pojali před těmi sedmi lety. Dva roky celý případ stál a nakonec to vyšlo na deset miliard. A pověst? Hodně negativní… A zrovna Babiš používá zmíněnou severočeskou kauzu jako argument! Nevím, proč si i on přizval Marii…
„Řídit stát jako firmu je v rozporu s platnými zákony...“ napsal tento týden Leo Steiner na Facebooku.
A chce nás za své rukojmí.
Bohužel, nebo bohudík – nevím, jak to pojmeme – jsou obě kauzy v některých aspektech hodně podobné. Jak v argumentaci, tak v personálním propojení s Marií Benešovou. Ale možná jsem neobjektivní…
Marie Benešová x Leo Steiner:
Byla to právnička Marie Benešová, která pro tehdejší ústeckou hejtmanku Janu Vaňhovou psala trestní oznámení na Lea Steinera. Vaňhová jej na tohoto whistleblower podala v květnu 2012 pro pomluvu a šíření poplašné zprávy. Policie trestní oznámení na Steinera odložila jako nedůvodné. „Babiš si ji právě proto vybral stejně jako Zeman – poslouchá vlivné, neštítí se ničeho, má zkušenosti a kontakty,“ řekl Steiner pro HlídacíPes.org v textu z 25. dubna. Po dvou a půl letech policie dospěla k obvinění 26 lidí, velmi s tím pomohl obviněný ředitel dotačního úřadu Petr Kusnierz.
Kompletní přehled kauzy ROP Severozápad najdete na stránkách Transparency International. Právě tato organizace spolu s Pirátskou stranou poslala loni do Bruselu podnět k prošetření možného střetu zájmů Andreje Babiše.
Audit zmiňuje spoustu dílčích pochybení, která ale třeba lze napravit. Stejně jako nějaké nepřesnosti, spekulace. U Severozápadu také došlo nakonec ke změnám, dokonce byla výrazně snížena pokuta. Jak hodně může být finální zpráva odlišná, když to republika zvládne vyargumentovat? Dotkne se to vůbec Agrofertu a Andreje Babiše?
Jsem přesvědčen, že to není takový průšvih ve vztahu k českému dotačnímu systému, i když o tom se teď hodně mediálně mluví – jak „zkolaboval systém“, nefunguje a podobně. Já myslím, že to není tak hrozné a nehrozí katastrofické scénáře jako pozastavení financování jednotlivých programů. Co hrozné je, že pro Agrofert (pro podniky, které jsou příjemci neoprávněných dotací) to katastrofické scénáře má, či spíše pro Babiše.
On si bude muset vybrat. Jeho střet zájmů je jednoznačný, potvrdí se. Krom nějakých drobných korekcí, napravení nepřesností, jestli to bude dva sedmnáct/osmnáct, legislativa česká/evropská… To už jsou detaily.
Ale on má na dotacích založené podnikání a ty zhruba dvě miliardy ročně mu budou chybět.
Co se týče Severozápadu, po 7 letech víme, jak dopadla závěrečná zpráva (korekce 2,5 mld. Kč a povinnost přenastavit procesy v administraci tohoto programu). Díky 2 letému odmítání přiznání chyby, přijetí korekcí a přenastavení programu přišel program o dalších téměř 6 miliard korun - zejména nedočerpání.
Fotogalerie: - Bureši za katr
Na závěr není nutné připomínat, že k této kauze se váže již téměř 20 pravomocných rozsudků a nyní téměř 30 obviněných s policií vyčíslenou skodou na 14 miliard. Obhájkyní placenou z veřejných peněz byla současná ministryně spravednosti, která ještě před pár týdny zastupovala jako advokátka a kamarádka obviněnou exhejtmanku Janu Vaňhovou.
|
Varianty vývoje kauzy podle Lea Steinera: 1) RŮŽOVÁ (OPTIMISTICKÁ) – finanční korekce budou řádově jednotky miliard korun a v konečném důsledku je zaplatí neoprávnění příjemci (firmy premiéra a ministra zemědělství). Bude stop na všechny další dotace/investiční pobídky a veřejné zakázky pro firmy těchto dvou pánů do doby, dokud budou takto významnými veřejnými činiteli. 2) MODRÁ (REALISTICKÁ) - stejně jako předchozí, ovšem významnou část korekcí zaplatí daňový poplatník Česka a předmětné osoby zůstanou u moci a vymyslí další úhybný manévr (odkloní veřejné prostředky). 3) ČERNÁ (PESIMISTICKÁ) - dojde ke střetu vrcholných orgánů EU a ČR, čímž dojde k pozastavení financování všech či vybraných dotačních programů (možná pozastavení implementace) a Česko přijde o desítky miliard, odhadem výrazně více než o 35 miliard Kč. Osoby, které jsou předmětem střetu, zůstanou u moci, spravedlnost bude oslabena, buď ze strany zneužití orgánů činných v trestním řízení nebo vstupu prezidenta formou milosti pro osoby, které způsobily tyto astronomické finanční a reputační škody. Já dnes věřím, že nastane růžová varianta. (Leo Steiner) |
Do médií Babiš ujistil veřejnost, že „nic (se) vracet nebude“. Opět použil to ultimativní „nic, nikdo, nikdy neodstoupím“. Co podle vás znamená tohle jeho definitivní vymezování?
Ale tím trpěli i všichni ostatní! Když někoho chytnete u nepravosti, tak se takhle chová: Nikdy, nic. Anebo, že ti druzí ukazují na jiné druhé… To byla i argumentace pana Babiše: „Za těch patnáct let, co se přišlo o 35–36 miliard, tak co tady vyčítají mně?“ A podobné argumentační fauly používají i jeho voliči: „Vždyť se kradlo i předtím, tak co nějakých 50 milionů na Čapím hnízdě…“ Ježišmarjá, ale tady jde o miliardy!
Takže takto se ve prospěch Andreje Babiše běžně argumentuje, ale to je právě to, co nesmíme připustit. Zloděj je zloděj, lež je lež. A je jedno, jestli jde o zloděje jedné stokoruny, nebo sta miliard. Takovému člověku nemůžu dát důvěru.
Paní náměstkyně Peštová uvedla, že je podle ní paradox, že lidé řeší obsah auditní zprávy, ale neřeší, kdo ji vypustil a kolik za to třeba dostal. Podle reakcí na jejím facebookovém profilu spíše lidem připadá jako paradox, že lpí na důvěrnosti takové zprávy a místo obsahu chce řešit, kolik za to kdo dostal. Možná to chápou rovněž jako odvracení pozornosti od toho, co je podstatou věci... Jak tohle vnímáte vy?
To je to, co jsem zmínil, když chytíte zloděje nebo kohokoli, lháře, třeba študáka, který opisuje, tak místo nápravy či podstaty toho, co udělal, začne hledat výmluvy a chyby jinde, vedle, vykrývat a podobně.
Ale samozřejmě únik důvěrné zprávy je špatně – audit se neměl nyní dostat ven. A politická opozice by se neměla dožadovat určování, kdo ho jak bude vypořádávat, mít nějaký dohled a podobně. To je mimo pravidla, mimo postupy, mimo zákon.
Takže trošku se v tom plácají všechny strany. A její argument? No, to ani nekomentuji, to je přirozeně primitivní.
Tak vy jste před těmi sedmi lety byl také „člověk, co něco pustil ven“…
No… Jak se to vezme… Tenkrát to začalo monitorovacím výborem, kterého jsem byl členem. Je pravda, že nějakou dobu jsem už za policií chodil, servery jsem sbíral, to ano, ale gró vypuklo 22. května, kdy jsem se účastnil Monitorovacího výboru jako jeho člen a ředitel Odboru řízení programu ROP Severozápad. Když chtěli podezření o korupci zamést, seděl tam i zástupce Evropské komise, tak jsem řekl, že mám připravenou prezentaci, a tu prezentaci jsem za dva dny pouštěl na tiskové konferenci. Něco jsem „pustil“ senátorce Aleně Dernerové, která se zabývala podobnými věcmi ve vztahu ke Krajské zdravotní, to ano. Tehdy také dorazily nějaké předběžné audity, také „něco utíkalo“…
Uvedl jste, že ČR by měla přijmout další opatření v oblasti prověřování vlastnické struktury, propojení podniků a prověřování střetu zájmů – pak nedojde k žádnému pozastavování dotačních programů. Jak přesně?
Zrovna v tomhle auditu je to vidět. Teď píchnu trochu do vlastních řad: Jakýsi pokus o rozkrytí vlastnických struktur malých i velkých firem proběhl, ale nedotáhl se do konce. A nedotáhl se z mnoha důvodů. Jeden je kapacitní, prostě úředníci nestíhají... Hlavně se řeší, ať se točí finance, ať se čerpá, ať nepropadnou. Dělá se tisíc a jedna věc, která zatěžuje a válcuje celkově systém.
Navíc je to celkem nová záležitost, a chybí k ní tedy nástroje. I kdyby úředník sebevíc měl čas a chuť, tak nemá pořádnou metodiku, databázi, chybí metodické vedení. Není to dotažené. Je to náročné. A jak je vidět – je to riziko. Teď jde o to, jestli tohle bude priorita. Pokud ano, tak se jí musí někdo více věnovat, aby se nezanedbávala.
Dříve se všichni báli udělování „veřejné podpory“, ale tam maximálně hrozí, že se peníze vrátí.
Nemyslíte, že i díky těm zahlazujícím argumentům, které to zlehčují nebo odvracejí u auditu pozornost k něčemu jinému, nakonec celá záležitost v očích lidí dopadne, jako že se to po těch napravených chybičkách prostě zase zamete, vše ok, jede se dál?
Pokud jde o celý obor těchto dotací, tak je možné, že se to nějak „zamete“ – chyby a nepřesnosti se doopraví. Komise se uspokojí.
Ale ve vztahu k podstatnému: Babiš nebude moci být premiérem. Už teď se, podle náznaků, hledají záložní varianty, aby nepřišel o vliv úplně… Jeho moc mu zachutnala a už nechce tahat za nitky jen zpovzdálí jako těch 25 let předtím.
Nastane změna, a kdo toho využije, jak politicky, tak obchodně, to nevím… Zřejmě se odehraje nějaká bitva, která nebude úplně viditelná.
Jsme třicet let od doby, kdy se blížil převrat sametová revoluce. Vidíte atmosféru ve společnosti nyní podobně?
Vidím. A vnímám to jednak jako hrozbu, jednak naopak jako příležitost. Buď půjde o šanci v mnoha věcech – lidé se zas víc vzbudí, začnou se zajímat, sledovat, aktivizovat se, kandidovat, chodit na zastupitelstva, prostě cokoliv.
Pravda je, že nakonec je v demokracie důležitá ta volba. Já jsem teď hodně rozčarovaný třeba i z opozice, pokud neuchopí nabídnutou možnost... Nyní máme hozenou rukavici, nějaká atmosféra vznikla, a pokud se dobře nezvedne, tak se promrhá a chopí se jí někdo – nechci jmenovat někoho konkrétního – kdo ji zneužije, a pak to nedopadne…
Teď se něco děje, a kam se to vydá, u toho visí velký otazník.
Účastníte se nějak protestů Milionu chvilek pro demokracii? Jak přesně?
Objíždím jednotlivé, prostě, byl jsem v Mostě, v Chomutově, ale jsem v kontaktu i s vedením Milionu chvilek, takže jsem běhal v oranžové vestě na Václaváku u pódia jako šéf ochrany techniky.
Leo Steiner 11. června v Chomutově
To je praktické zapojení, spíš mě zajímalo to řekněme „ideologické“…
Ideologicky, to až zas tolik ne… Ta parta to celkem rozjela, drží, dával jsem jim zpětnou vazbu, trošku mi scházelo nějaké řízení – je jasné, že pak zazní: „Tak si to vemte na starost.“ Jistěže se vidíme, posedíme, předtím a potom, ale já většinou spěchám domů, protože mám rodinu. Takže ideologicky – ne.
Býval jste aktivní i politicky, máte v tomto směru nějaké plány?
Za prvé platí, že pět let nikde nejsem, i když jsem sympatizant určité party. Pravda je, že jsem po tři roky, po kterých se uskutečnilo několik voleb, nikam nekandidoval. Po pravdě řečeno to nezměním, pokud se nestane to, co je smysl toho, v čem se nyní angažuji.
Jedna chyba je rozdrobenost lidí, kteří mají dobré úmysly a chtějí „sloužit“ dobré věci. Já mám heslo Vždycky spolu. Takže pokud nastane něco, co všechny spojí, pak můžu nějakou kandidaturu zvážit. Pokud ne, tak mi aktivistická pozice a to, že se můžu věnovat rodině, vyhovuje.
Už nejsem tak naivní jako před lety, kdy šel člověk po hlavě, aby něčemu či někomu zabránil… Jestli vznikne nějaká spojující platforma opravdu na reálném základě, pak se můžu někde zapojit – ať už jako hlídač pódia, nosič vody nebo jako kandidát, to už je bagatelní.
Vizitka Lea Steinera na stránkách Státního fondu životního prostředí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
