Klaus se ve svém komentáři distancoval od ničení soch a politického vandalství. Sochy jsou prý symboly a odkazy naší historie, přičemž socha Ivana Koněva nemá být podle Klause oslavou konkrétní osoby, ale především oslavou vítězů druhé světové války a osvobození Československa. „Je poctou desítkám tisíc padlých. Desítkám tisíc prostých vojáků. Jen při závěrečném postupu v květnových dnech padlo skoro 700 vojáků Rudé armády,“ shrnuje.

Klaus rovněž rozvádí i naši oblibu pro osvoboditele Plzně generála Pattona. Píše o jeho prudké povaze a připomíná, že na Sicílii v Acate Pattonovi vojáci zmasakrovali 72 italských zajatců a měl z toho velký konflikt s generálem Bradleym. „Ale to je přece úplně jedno. Máme Pattona rádi – je symbolem vítězství nad nacismem, jeho socha není oslavou pruďase Pattona, ale amerických vojáků – vítězů nad fašismem – a on byl jejich velitel. Byl to výborný voják,“ přikládá.

Klaus píše, že Koněv byl spolu se Žukovem ve Stalinově nemilosti. A poté Koněv též předsedal soudu s vrahem a šéfem NKVD Berijou – „jeden z okamžiků, kdy odstartovalo Chruščovovo uvolnění režimu“. Rovněž se prý lze dočíst i to, že „během invaze 1968 byl Koněv v penzi a roku 1970 odmítl dojet si od Husáka převzít titul Hrdina ČSSR“.