Na prvním místě se sice stále drží sociální demokraté v čele s Helle Thorning-Schmidtovou, faktickým vítězem voleb je však Kristian Thulesen Dahl, předseda DPP, na jehož bedrech nyní stojí sestavení vlády.
Od posledních voleb v roce 2011 se podařilo Dahlovi zvednout volební preference DPP o 12 %. Jak s nimi naloží, není zatím zřejmé. Může utvořit koalici s Venstre, třetí nejsilnější stranou umírněnější pravice, může také zůstat na ochozech a vyčkávat. Dahl se nechal slyšet, že v tom zatím nemá jasno, „ale jde mu spíše o vliv než o moc“.
DPP není zcela typická evropská krajně pravicová strana. Sdílí sice politiku vůči imigraci a islámu s ostatními populistickými stranami, je však „podle evropských standardů vcelku mírnou stranou“. V rámci jejich programu nabízejí i širokou sociální podporu. Rádi se také označují za moderní verzi sociálních demokratů, kteří zemi dříve vedli a z nichž se „stali technokrati bez kontaktu s běžnými občany“.
Jejich rétorika dostává na popularitě s rostoucím dánským multikulturalismem. Zvyšující se městské životní standardy přitom poněkud utlačují venkov, a mají tak strach, že se jim nepodaří zvítězit v boji o práci a podporu s přílivem přistěhovalců.
DPP zároveň stanovuje jasná pravidla proti imigraci. Přesně rozlišují mezi „muslimskými imigranty, islámem jako náboženstvím a radikálním islamismem jako zdrojem terorismu“, vyhýbají se přitom však rasismu i islamofobii. Chtějí znovu zavést hraniční kontroly, odebrat podporu žadatelům o azyl a omezit rodinná shledání. A také odmítají jakékoliv případné kvóty na přerozdělování uprchlíků v EU.
Chtějí podle svých slov bránit svoji zemi a vrátit ji do stavu, „než se svět začal hroutit“. A také se chtějí vyhnout osudu ostatních krajně pravicových stran Skandinávského poloostrova. „Proto také Dahl chce tahat za nitky v pozadí, aniž ho někdo uvidí, jako tomu bylo prvních deset let nového tisíciletí. To však bude mnohem náročnější, teď když jsou v centru dění.“
autor: spa
