„Nesnáším ve zpravodajství, které samozřejmě sleduji, jak si pořád všichni děkují. Pořád všichni říkají stejné fráze. Pořád si všichni něco přejí. Proboha! Já když sleduji zpravodajství, nechci, aby mi někdo ze zpravodajství něco přál. Já chci zprávu, já chci informaci. Sedí moderátorka a řekne: A teď máme na místě Josefa Nováka, Josefe, přeji ti krásné odpoledne, i tebe zdravím, tak jak to tam vypadá? – Ta otázka, mimochodem, jak to tam vypadá, tak ta mě taky zvedá ze židle, protože moderátor už v té otázce musí říct informaci,“ rozzlobila se Jurinová nad tím, jak se často v televizním vysílání hovoří.
Fotogalerie: - Šlehy v Síti
Vzpomněla také na reportáž z ostravské nemocnice po střelbě v jejích prostorách, kdy redaktorka dělala rozhovor s ministrem zdravotnictví. „A když rozhovor skončil, řekla: Děkuji vám za rozhovor a přeji vám krásné odpoledne,“ rozčiluje Jurinovou. Stejně tak jí vadí fráze: „I tebe zdravím.“ „Hezký den i ode mě.“
Své pak Jurinová řekla ke zpravodajské rétorice. „Je specifická. Bohužel však slyším ječení, nejsou tady kultivované hlasy, málokdy je tady slyším. Ale co redaktoři, ti mají aspoň zájem se to učit, ale já jsem vyřízená, jak se mnou poslední dobou mluví politici. Nezvládli tu koronavirovou krizi, nevím, jestli to je jejich charakteristická vlastnost nebo byli zdecimovaní tou aktuální situací, na kterou byli připraveni... Ale oni neumí mluvit. Oni nedají dohromady jednu dvě obyčejné věty. Jak je to možné? Já si to vysvětluji tak, že si mě jako občana neváží, že já jim nestojím za to, aby mi něco hezkého sdělili. Za prvé obsah, srozumitelně. A za další způsob, jak mluví. Mě to nenechává v klidu,“ zdůraznila Jurinová, že každý politik se musí připravovat.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
