Děním kolem volby předsedy Evropské rady začíná Petr Žantovský ohlédnutí za mediálními zajímavostmi uplynulého týdne. „Mě na tom zaujalo to, jak si evropská politická elita uzurpuje nárok vědět lépe než Polsko a polský politický establishment, kdo z Poláků bude nejlépe zastupovat Polsko v čele Evropské rady. To je dost děsivý typ socialismu.
Velmi silně mi to připomíná takový ten socialismus sedmdesátých a osmdesátých let, kdy z určitého místa, tehdy to byla Moskva, se rozhodovalo o tom, kdo bude kde čeho tajemníkem. Někdy to bylo ku prospěchu věci, někdy k neprospěchu, ale v každém případě se nikdo neptal té dané země, co si o tom myslí, natož aby v té zemi byla nějaká demokratická instituce, která by se k tomu vyjádřila. Tak tohle k tomu silně směřuje,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Rozdíl je jen v tom, že v Polsku jsou demokratické instituce, tedy vláda, parlament, které se vyjádřily, že nechtějí Donalda Tuska, ale chtějí, aby ho nahradil Jacek Saryusz-Wolski. „Ale Evropská rada stejně učinila to, co učinila. Já jsem vždy trochu na rozpacích, jestli jmenovat jednu z těch konkrétních institucí, komisi, radu, parlament, protože mám pocit, že je to úplně jedno. Kromě toho, že má Evropská komise nejvíce moci z těch tří institucí, tak jinak je to úplně jedno, protože všichni dělají to samé. Hezky to vyjádřili rozmanití zdůvodňovatelé toho, proč má být zvolen právě Donald Tusk, a sice proto, že vyhovuje hlavnímu proudu kancléřky Merkelové a jede s ní na jedné linii. Teď je otázka, jestli si někdo všímá, zda to je ve prospěch Polska, nebo v jeho neprospěch,“ poznamenává mediální odborník.
Kdo bude po volbách německým kancléřem? (Ptáme se na váš odhad, ne na vaši preferenci)Anketa
Neuvěřitelný typ konců, do kterých to Evropská unie dopracovala
„V téhle souvislosti zazněla v nedělním Horizontu ČT24 informace, pak už jsem ji v dalším vysílání nezaznamenal, že frakce Evropské lidové strany v Evropském parlamentu vyzvala pana Wolského, který byl v té době jako kandidát Polska ještě Tuskovým vyzyvatelem, aby se kandidatury vzdal, jinak bude z této lidovecké frakce vyloučen. To je úžasná věc a dost výrazně také vypovídá o tom, jak si v Evropě představují demokracii,“ upozorňuje Petr Žantovský. Pikantní rovněž je, že Jacek Saryusz-Wolski byl stejně jako Donald Tusk členem Občanské platformy. Tato evropskou optikou vrcholně demokratická strana v Polsku však Wolského vyloučila ze svých řad jen proto, že si troufnul proti Tuskovi na funkci předsedy Evropské rady kandidovat.
„Zase jsme u toho komunismu, stále se to vrací a čím dál víc, když neposlechnete nějaký nadřízený orgán. Dříve to byl nějaký malý okresní tajemníček, který si myslel – a měl možná pravdu – že má lepší řešení než pan krajský tajemník nebo soudruh, tak s tím vystoupil a byl upozorněn nadřízenými soudruhy: Milý soudruhu, jestli budeš tohle prosazovat, tak i když to je dobré, je to lepší, možná pro naše občany výhodnější a mohlo by to mít podporu, ale nám se to nehodí do naší trafiky, takže pokud budeš trvat na svém, budeš vyloučen z toho našeho proudu. To je dost neuvěřitelný typ konců, do kterých to Evropská unie dopracovala. Myslím, že konkrétně tahle příhoda s upozorněním lidovecké frakce je určitou pointou dění v Evropském parlamentu,“ podotýká mediální analytik.
Česká televize tu není od toho, aby posuzovala, co je pravda a co ne
Druhé téma otvírá připomenutím středečního pořadu 90´ ČT24, kde se probíralo údajné sledování vily ministra vnitra Milana Chovance. „Vyjadřovali se k tomu rozmanití lidé, kteří k tomu měli, ale i neměli co říci. Dnes si vybírám příklady, které vypovídají o významnějších a obecnějších problémech. Moderátor toho pořadu tam měl jako hosta pana poslance Chalupu z hnutí ANO, který se jako předseda Stálé komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství zabýval tím obviněním, že ministerstvo pana Stropnického nechalo sledovat vilu ministra Chovance. A mě zaujalo, že moderátor položil panu poslanci Chalupovi otázku, zda věří více verzi příběhu od ministra Chovance, nebo verzi příběhu od Vojenského zpravodajství. To je otázka velice důležitá, i když to tak na první pohled nemusí vypadat,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Česká televize je veřejnoprávní televize, kterou si platíme a od níž očekáváme především informace, podle nichž se pak můžeme rozhodovat ve svém občanském jednání včetně voleb. „Nečekáme od ní příběhy, natož verze dějů. Nečekáme, že bude posuzovat to, co nám probíhá před očima, zda je to pravda, nebo není pravda. Ale její věcí je nám říci, co se stalo, nebo nestalo. Pan ministr Chovanec tvrdí, že nějací vojenští zpravodajové sledovali jeho vilu, nebo fotili nějaké sousední vily, to není podstatné, a to je nějaká holá kostra skutečnosti. Ale to přece není příběh, natož aby měl více verzí, jednu verzi držel pan ministr a druhou vojenské zpravodajství. Takže upozorňuji na to, že ani pan poslanec Chalupa nemá v této situaci co hodnotit věrohodnost nějakých verzí. Jeho práce je řídit se fakty, iniciovat zřízení vyšetřovací komise a podobně. A prací moderátora není předělávat historické události, které se staly, či nestaly, na příběhy nebo jejich verze,“ tvrdí mediální odborník.
Není zajímavé, co se stalo, je zajímavé, jak se to odvypráví
„To je taková subtilní filozofická úvaha, přičemž je velmi důležité vědět, že současné postmoderní době odpovídá určitý typ hodnocení reality. A to hodnocení reality je řízeno filozofií, že všechno si je rovno, že neexistuje žádná hierarchie hodnot, že neexistuje nic důležitějšího ani nic méně důležitého, že neexistují podstatnější a méně podstatné věci, že každý ať udělá co udělá, tak má na všechno právo nebo nárok. To jsou takové postmoderní pravdy, od nichž se odvíjí dnešní svět a hlavně dnešní Evropská unie. A tento dnešní svět generuje v médiích právě tu příběhovost, nebo takovou storkovitost,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Vzpomíná na to, že mu líčil producent z jedné televize, že při poradě, na níž se dává dohromady obsah večerního zpravodajství, tedy ještě předtím, než se rozjedou štáby do terénu, tak základní požadavek na každého redaktora je, aby měl storku, ve smyslu story, příběh. „Už nemáš událost, máš storku. Není zajímavé, co se stalo, je zajímavé, jak se to odvypráví. A to je veliký problém nynější doby obecně, že se vlastně odpoutáváme od reality a připoutáváme se k její transkripci pomocí storek, příběhů a verzí příběhů. A ten poslední, od něhož bychom to měli očekávat, je moderátor České televize. Ten by měl být etalonem toho přidržení se faktů a informací, a nikoli verzí příběhů. Takže na to upozorňuji, že se nám tady zase vykulila jedna neobyčejně přesná ukázka toho, jak se Česká televize komercionalizuje,“ poukazuje mediální analytik.
Když oznámil opětovnou kandidaturu Václav Klaus, tak to média neřešila
Třetí dnešní téma věnuje ohlášení Miloše Zemana, že se bude v příštím roce znovu ucházet o funkci prezidenta republiky. „Mě fascinuje, jak Česká televize, ale i jiná média, i když Česká televize asi nejvíc, protože na to má nejvíc peněz i vysílacího času, z toho dělají kauzu. Jako kdyby to bylo překvapivé, jako kdyby to nikdo nečekal, jako kdyby to byla událost dne. Samozřejmě pan prezident je takový, že rád režíruje věci, v nichž se ocitá. Vždycky to tak měl, má a mít bude. On je rád režisérem svého života, a to i politického a takové ty hry na to, že to oznámí devátého března, po čtyřech letech ve funkci, taková jednoduchá prvoplánová symbolika se vždy najde, tak to je jeho režie. A všichni ti oslové ve veřejnoprávních redakcích mu na to naskakují. A nabíhají mu na tyhle strašlivě triviálně nastavené vidle a dělají mu neuvěřitelný public relations,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Je přesvědčen, že za jiných okolností, kdyby to prezident takto nezrežíroval, by mu asi s výjimkou nějaké opravdu mimořádné události nevěnovali celodenní vysílání. „Vzpomínám si, když to oznámil Václav Klaus, tak se tomu skoro nikdo nevěnoval, protože se to tak čekalo a bylo to jasné. Proto mě překvapuje, že někdo nečekal, že by Miloš Zeman šel do druhého mandátu. Všichni přece věděli, že pokud mu to zdravotní stav umožní, tak do toho druhého mandátu samozřejmě půjde. A kdo viděl pana prezidenta v posledních měsících z většího blízka než přes obrazovku, tak si musel všimnout, že pan prezident zhubnul, udělal něco se svým zdravím, snaží se, je v lepší formě, než když mu bylo sedmdesát, a tak dál,“ připomíná mediální odborník.
Prezidentovi se podařilo udělat ze svého oznámení téma
Kdo se k tomu chce vyjadřovat, mít nějaký názor, reportovat o tom, tak tyto věci musí znát. „Pokud je nezná, tak je špatným novinářem, pokud se tváří překvapeně, že pan prezident ohlásil kandidaturu, a dělají se kolem toho takové tanyny. Panu prezidentovi se podařilo přesně to, co zamýšlel, že udělal ze svého oznámení téma. To v této zemi uměl málokdo. Pokud vím, tak to docela dobře uměl Václav Havel, vynikajícím způsobem to uměl Václav Klaus a velmi dobře to zvládá Miloš Zeman a svým způsobem to v určité době uměl i Vladimír Železný, i když to nebyl typický politický lídr, byl v politice, ale v méně důležitém postavení. Ale i v době, kdy byl ‚jenom‘ televizní ředitel, tak úžasně zvládal nastolování agendy. Někdy si ji nastolují novináři sami, čímž sledují své zájmy. Ale teď úžasně naskočili na vidle prezidentovi, který jim tu agendu v podstatě bezvadně vnutil,“ míní Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Něčeho podobného si všiml u Geerta Wilderse, předsedy nizozemské Strany pro svobodu, který oznámil, že nebude vystupovat v mainstreamových médiích, protože ta mu škodí, a bude vystupovat jen v alternativních médiích. „Tím samozřejmě vyvolal úžasnou reakci všech mainstreamových médií, která se zabývala tím, jak to, že Geert Wilders, ten ošklivý blonďák, nebude vystupovat v těch jejich významných, opinion making médiích, těch názorotvorných, těch nejpodstatnějších, nejdůležitějších. Vždyť to je přece od něj ošklivé, že bude vystupovat jen v těch nemainstreamových. To je rozdíl mezi Wildersem a třeba v minulosti Jiřím Paroubkem. Ten měl před posledními volbami, jichž se zúčastnil jako předseda sociální demokracie v roce 2010, velký konflikt s MF Dnes a následně s velkou pompou ohlásil, že tomuto deníku neposkytne už žádný rozhovor,“ připomíná mediální analytik.
Paroubek nebyl důsledný a neupřednostnil nemainstreamová média
Zřejmě tím sledoval něco podobného jako Geert Wilders svým čerstvým prohlášením. „Nebo Miloš Zeman v opačném gardu tím nastavením očekávání k jeho vyjádření, což se mu povedlo. Ale Paroubek tehdy nebyl důsledný a neudělal to B. Wilders udělal A i B. To znamená, že řekl, že se nebude kamarádit s médii, která jdou proti němu a říkají, že je fašoun, že se bude bavit jen s těmi redakcemi, co mu dávají svobodný prostor, tedy s alternativními médii. To tehdy Paroubek neudělal. Udělal to mnohem později, dokonce založil web Vaše věc, ale to už bylo pro něj pozdě. To už byl ve straně Lev21 a v podstatě už šlo o nezajímavé politické aktivity bez nějaké perspektivy Tohle měl udělat na jaře 2010 ještě před volbami, kdy měl říct, že ho ta média poškozují soustavně, vědomě, důsledně a agresívně, a že s nimi nebude mluvit,“ myslí si Petr Žantovský.
Ing. Jiří Paroubek
„Měl to zdůvodnit tím, že nedodržují základní etické etalony a pravidla žurnalistiky, nešíří pravdu, nešíří svobodně názory, dělají z něj bradavičnatého pitomce, zesměšňují ho, parodují ho, útočí na něj, počínají si nefér, je úplně jedno, jak by to tehdy pan Paroubek charakterizoval. A měl by pravdu. Já jsem to v té době veřejně psal, že se mu vůbec nedivím, že s tehdejší Mladou frontou Dnes nechce komunikovat, protože se k němu chovala velice sprostě. A to navzdory všemu, co si myslím o jeho politice, to není důležité, bavíme se o médiích. Ale on už neudělal to B, on už neřekl, že jsou tady nějaká další média, s nimiž je možné mluvit, čímž by na sebe přilákal pozornost ostatních, například tehdejších Novinek, nebo tehdejšího Práva. Dnes už je zase všechno jinak, ale mluvíme o roce 2010,“ připomíná mediální odborník.
Horáčkové, Kolářové ani Halíkové hlasy od normálních lidí nedostanou
Naopak Geert Wilders to podle něj udělal velmi chytře. „Úplně stejně postupuje dnes i Miloš Zeman navzdory tomu, že tam jsou samozřejmě programové odlišnosti. Nedá se to srovnávat z hlediska programů těch politiků, ale z hlediska určité metodiky práce s médii a s medializací, kdy Zeman říká, že se nebude vyčerpávat dáváním nějakých rozhovorů velkým médiím a útočením na své protikandidáty, ale bude jezdit po obcích a mluvit s lidmi, to je to, co mu náleží. A má absolutně pravdu, protože tam je také naprosto nejlepší. Umí mluvit jak s lidmi na Žofínském fóru, tak stejně efektivně, i když absolutně jiným jazykem, mluví s lidmi na návsi v Novém Veselí, kde má chalupu, nebo na továrním dvoře či před zemědělci,“ vyzdvihuje Petr Žantovský.
_profil_top.jpg)
Ing. Bohuslav Chalupa
Pokládá to za velice šikovný tah, jímž Miloš Zeman naznačil strategii, kterou se bude řídit. „On tím totiž zároveň řekl: „Vážení přátelé, vážení Horáčkové, Kolářové, Halíkové, tohle znamená mluvit s lidmi v tom Novém Veselí, což vy nedokážete. Jejich hlasy vy nikdy nedostanete, protože vy jim neumíte říct ani jedna a jedna, protože jimi opovrhujete.‘ A to je jedno velké plus Miloše Zemana. Proto vyhrál volby minule, a proto si myslím, že vyhraje i tyhle, pokud všechno bude za normálního stavu. Fakt je ten, že nás čeká půl roku do voleb do Poslanecké sněmovny a deset měsíců do přímé prezidentské volby taková mediální masáž, že se z ní buď nevzpamatujeme, nebo rezignujeme a přestaneme to vnímat a budeme apatičtí, protože to bude velmi nechutné a velmi obtížné a otravující,“ tuší mediální analytik.
Z Marka Bendy udělala Česká televize vyjednavače s bílou vlajkou
Jako dovětek si neodpustí rýpnutí do osazenstva z Kavčích hor, k němuž ho inspirovala redaktorka Petra Tuháčková. Ta v živém vstupu ze zahájení sjezdu ČSSD označila Ódu na radost, báseň zhudebněnou Ludwigem van Beethovenem, ze které se později stala hymna Evropské unie, za slovenskou hymnu. „Česká televize je opravdu úžasná. Přidám ještě jeden příklad, oni jsou fakt všichni děsní vzdělanci. Nedávno měli v Událostech, komentářích jako hosta Marka Bendu a moderátor o něm hovořil jako o zkušeném parlamentáři, čímž chtěl asi vyjádřit, že je v Parlamentu už dlouhá léta. No ale parlamentář je osoba, zpravidla voják, která je vyslána svým velitelem, aby vyjednávala s nepřítelem, například ohledně dočasného zastavení palby nebo výměny zajatců. Jde o chráněnou osobu podle obecného válečného práva, jíž Marek Benda nikdy nebyl a asi nikdy nebude,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
