Týdeník Echo č. 35 přinesl rozhovor s ministrem obchodu a průmyslu Karlem Havlíčkem. Zaznělo tam: „V příštích letech dostaneme 520 miliard korun z evropských strukturálních fondů. Ale u nich je předem určeno, že 75 procent z té nám poskytnuté sumy musí jít do zeleného a chytrého státu.“ Daniel Kaiser, který rozhovor vedl, se následně ptá: „Líbí se vám, že máte takhle svázané ruce?“ Havlíček odpovídá: „Docela mě to štve, a nemůžu s tím mnoho udělat. Ale můžeme připravit investiční projekty, které se zaplatí z evropských peněz.“ Jak byste prosím komentovala ministrovy výroky?

U politiků jsme si zvykli, že v jedné větě sdělí, že sice nesouhlasí, ale projekty jistě připraví. Je navíc obvyklé, že když neumějí své rozhodnutí obhájit, tak řeknou: „To já ne, to Brusel.“ Alibistických politiků máme nejen plný Brusel, ale bohužel je najdeme i v naší vládě. A nyní k meritu věci. Podle Ústavy České republiky musejí politici hájit zájmy státu, svých občanů, národní zájmy, jednat zkrátka ve veřejném zájmu. Kde je hranice, kdy se dopouštějí vlastizrady, nebylo asi doposud dostatečně definováno.