Pro ParlamentníListy.cz vojenský analytik Martin Koller sepsal o událostech v Gaze a jejich prezentaci ve světových médiích toto zamyšlení:
Izraelská operace proti teroristům v Gaze končí. Zůstávají však velké vášně, především tam, kde nahrazují relevantní informace a logické myšlení. Otázkou je, kolik z nich je opravdových a které jen hrané. Nepíšu to poprvé, ale na veškeré jevy je třeba se dívat především nezaujatě a neposuzovat je podle fakty nepodložených osobních sympatií a předsudků.
Tunely se objevily jako vojenský prostředek již ve starověku. Sloužily jako úkryty i k útoku na opevněné prostory. V takovém případě byly používány buď k podlezení zdí, nebo k jejich boření formou podkopů. Obrovský rozkvět zaznamenaly v době první světové války a rovněž za války ve Vietnamu. Teroristé z Hamásu tedy nevymysleli nic nového. Pravděpodobně využili ještě znalostí specialistů z Fatahu, kteří byli vyškoleni, stejně jako Vietnamci, špičkovými sovětskými ženisty.
Cíl Gaza
Zásadním problémem je nepopíratelný fakt, že nikdo z kritiků Izraele dosud nevymyslel účinný způsob obrany izraelských měst a vesnic před palbou z Gazy, který by byl humánní. Humánní válka totiž neexistuje. Boje zahajují prakticky vždy raketovými a minometnými útoky teroristé. Z humanitárního hlediska pokročili nejdále právě Izraelci, kteří se zaměřili na sestřelování raket a minometných střel pomocí systému Iron Dome, a to nad vlastním územím. Jeho efektivita je velká, stále roste, ale není absolutní.
Další možností je pouze ničení odpalovacích zařízení a skladů raket, míst jejich výroby a palebných postavení minometů. Vše se nalézá na území Gazy. Ani humanitární pracovníci již nepopírají fakt, že teroristé používají jako skladů, případně i míst odpalování raket, školy a nemocnice, případně jiné obecně prospěšné stavby. Ničení takových základen teroristů na dálku je možné pouze pomocí dělostřelectva nebo letectva. Jinak by je izraelští vojáci museli dobývat v nepřátelské aglomeraci s obrovskými ztrátami.
Zde je naprosto fascinují fakt, že izraelská armáda vždy varuje, a to obyvatele konkrétních budov před dělostřeleckým nebo leteckým útokem. Mají možnost odejít jinam nebo do krytu. Přitom někdo v Palestině klidně pošle děti do budov se sklady teroristických raket, munice a pyrotechnického materiálu, které jsou logickým cílem izraelské palby. Jak je možné, že teroristé ani humanitární pracovníci něčemu takovému nebrání? Přitom na budování tunelů proti Izraeli bylo použito mimo jiné, podle různých informačních zdrojů, mezi 400 000 až 600 000 tunami cementu. Prakticky byl dovezen jako hospodářská pomoc ze zahraničí, částečně i z Izraele. Ten do Gazy dodává v rámci hospodářské pomoci rovněž cukr, který teroristé používají do paliva raket. Z uvedeného množství cementu by se dalo postavit menší město nebo kryty pro všechny obyvatele Gazy. Nelze se divit, že domy v Gaze se sypou jako domečky z karet, jestliže jsou v nich sklady munice a trhavin a stavby jsou budovány s maximální úsporností, aby zbylo dost cementu na teroristické tunely. Ale na obrazovkách to vypadá jako výsledek ničivého izraelského teroru. Otázkou je, kdo vlastně vládne v Gaze? Hamás, Islámský džihád či jiná teroristická organizace? A kdo z nich vlastně bojuje za lepší budoucnost lidí v Gaze?
Psali jsme:
Teroristická humanita
Nikdo z nás neví, kdo jsou oběti prezentované na záběrech z Gazy. Evidentní jsou vybrané a stále opakované záběry mrtvých a raněných dětí. Jenže těch je malá menšina. Přitom nelze přehlédnout fakt, že teroristé používají pro svůj boj i děti ve věku kolem deseti let. Nestydí se je vyzbrojovat a posílat do boje. Koneckonců tisíce dětských bojovníků se pohybují v islamistických formacích v Africe. Média rovněž úspěšně přehlížejí fakt, že podle důvěryhodných informací zahynulo 160 palestinských dětí při budování tunelů pro teroristy. Ti si je platí jako levné pracovní síly penězi z humanitární pomoci, aby se sami nepředřeli v boji proti sionismu. Mrtvolky se mohou navíc využít v mediálním boji při pomlouvání Izraele. Kdo pozná, zda dítě zahynulo při kopání teroristického tunelu nebo ve škole, kde nemělo v době bojů co dělat?
Dalším problémem je fakt, že teroristé obvykle nenosí uniformy a nějaké vnější rozlišovací označení. Je mezi nimi i dost žen. Nelze proto vyloučit, že část z obětí izraelské palby jsou teroristé, které od ostatních obyvatel nelze vizuálně odlišit. Na druhé straně je známé, že především mezi vedoucími teroristickými kádry je minimum padlých a raněných. Na to jsou řadoví bojovníci, najatí žoldáci a obyčejní civilisté. Jejich mrtvoly teroristé „prodávají“ senzacechtivým médiím poté, co sami vylezou z bezpečných krytů a tunelů. Tunely jsou budovány v hloubce 30 a více metrů. Pro takzvané zemní radary či georadary jsou v tamní půdě na hranici dosahu či spíše pod ní. Vzhledem k velké hloubce a vybetonování se velmi obtížně likvidují. Devadesát procent prostoru každého z nich je na území Gazy za izraelskou obrannou zdí. Na izraelské straně ústí pouze několik východů. Po zasypání je lze ze strany Gazy rychle obnovit. Proto je třeba ničit celý systém, který tvoří rozměrná základní chodba ve tvaru čtverce s přístupem, výstupem a se samostatnými bočními sklípky. Vyvstává zásadní otázka, kdo je vlastně přítel a kdo nepřítel?
Psali jsme:
Co bude dál
Až izraelské taktické protiraketové/protidělostřelecké systémy dokážou sestřelit veškeré rakety a dělostřeleckou munici přilétající z Gazy, budou mít teroristé problém. Pravděpodobně budou s ještě větším úsilím kopat tunely do Izraele. Zde je zásadní otázka, proč tam vlastně lezou? Nikdo je tam nechce, a kdyby nestříleli na Izrael raketami, byl by klid. Mnozí světoví politici a mediální pracovníci se pohodlně schovávají za řeči o nekonečném či nekončícím násilí v Palestině. Různých zahraničních diplomatů, kteří si mysleli, že jsou chytřejší než ti, kteří v Palestině žijí, a pouze rozdávali rozumy a honili body před volbami, už byly desítky.
Situace je složitá, ale nikoli neřešitelná. Je třeba zastavit podporu ekonomickému parazitování a terorismu, který z něj tyje. Pro teroristy je samozřejmě pohodlné, jestliže oni a jejich rodiny žijí bezpracně z všemožné humanitární a hospodářské pomoci. Mají dost času k tomu, aby mohli válčit a hrát si na hrdiny. V případě výprasku od izraelské armády nastupuje scénář ubohých obětí židovské brutality.
Kdyby se stejným zápalem kopali kryty pro svoje spoluobčany a betonovali je, nebyly by žádné oběti izraelské palby. Jenže bez obětí by prohráli mediální válku. A to by nakonec „smrdělo“ prací. Pak už by zbývalo jen vyrazit jako politický uprchlík do štědré náruče sociálního systému placeného obyvateli Evropy. Kdyby se pomoc všeho druhu smysluplně využila na vznik jednoduché výroby, mohli by občané Gazy vydělávat, nakupovat a mít hrdost z úspěchu. Lze si představit například lisování všemožných plastových dílů, produkci hraček, součástek pro elektrotechniku a dalších, které nejsou přehnaně náročné na prostor, materiál, technické vybavení a energetiku. Jejich početní muslimští bratři z arabských i jiných zemí by místo posílání zbraní mohli směřovat finance na podporu exportu takových výrobků, případně je sami nakupovat. Určitě nejsem geniální a na něco takového musí přijít kdekdo.
Jenže cílem islamistické podpory není prosperita a lepší život občanů Gazy, ale opotřebovací antisemitská válka proti Izraeli. Tam je mimochodem každý šestý obyvatel Arab, většinou muslim. Navíc, co by dělaly tisíce profesionálních teroristů, kteří parazitují na utrpení svých spoluobčanů? Pár padlých spolubojovníků mohutně oslaví a krev za ně cedí především civilisté v Gaze. A zase vyvstává otázka, kdo je přítel a kdo nepřítel?
Na závěr ještě jedno zajímavé srovnání. Ukrajinští dělostřelci, kteří bezohledně ničí plošnou palbou města a zabíjejí v dosud nejasném množství vlastní spoluobčany, jsou prezentováni jako hrdinové a bojovníci za demokracii a proti Rusku. Přitom zhruba polovina i více tamních obyvatel nejsou Rusové, ale Ukrajinci! Izraelci, kteří brání svoji vlast, jsou cílem pseudohumanistické kampaně. Proč?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Martin Koller
