Nejnovější přehled mediálních zajímavostí začíná u veřejnoprávní televize. „Staronový generální ředitel sice ve svém kandidátském proslovu sliboval větší otevřenost alternativním názorům, ale hned v prvních dnech nám Česká televize názorně předvedla, jak si to představuje. Ještě před středeční volbou byl jakýmsi programovým ‚highlightem‘ neboli zlatým hřebem pořad Politické spektrum z poslední dubnové soboty. Pořad vede už léta Vladimír Kučera, jinak vcelku bezbarvý moderátor vesměs nudného, ale aspoň většinou neagresivního pořadu Historie.cs. V Politickém spektru však jde o něco jiného: prostor tu mají dostávat zástupci neparlamentních stran, aby se vyhovělo jejich protestům, že nemají ve veřejnoprávním médiu žádné slovo,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Připomíná, že Česká televize vyvinula pro všechny tyto subjekty jediný pořad, vysílaný obvykle v pozdních večerních hodinách, tzn. poměrně s jistotou, že vyvolá nulovou sledovanost. „To je jedna podpásovka samotného dramaturgického záměru. Druhá je v tom, že představitelé neparlamentních a parlamentních stran zásadně nejsou vpouštěni do společné arény. Snad aby se náhodou někdy neukázalo, kteří budou mít argumentačně navrch. Představa, jak dobře připravený šéf České pravice Simkanič spolehlivě drtí nějaké ty frázemi mrskající pány Gazdíky, je velmi reálná, a podezírám Českou televizi, že si to uvědomuje. A protože je závislá na vůli vyvolených, tedy – zatím – parlamentních stran, drží jim záda, co jen umí. Nedovolí jim zesměšnit se ve studiu ČT – stačí, že se zesměšňují sami, třeba na Staroměstském náměstí, že …“ poukazuje mediální analytik.

Klausovo zvolení Parlamentem vadilo, Havlovo kupodivu ne

Právě toto zatím poslední Politické spektrum bylo zřetelným duelem již jmenovaného Michala Simkaniče z České pravice a kupodivu nikoli jiných zástupců politických stran, nýbrž moderátora Kučery. „Podotýkám, že většinu času vypadal, jako že je poněkud pod vlivem čehosi silnějšího, třeba představy o své důležitosti, což mu chvílemi motalo slova do těžko srozumitelného spletence. Ale když už bylo rozumět, pak z něj padaly vskutku perly. Pravil příkladně: ‚Předchozí (parlamentní) volba prezidenta Klause byla nedůstojná.‘ Proč? Čím? Z čeho tak usuzuje? A co ho opravňuje to říkat? To jsme se od Kučery nedozvěděli. Jen to, že prostě nemá rád Klause. Dále říká v diskusi o důvodech, proč strany tak vehementně usilovaly o změnu volby hlavy státu z parlamentní na přímou, že tím důvodem byly právě dvě volby předchozí, parlamentní,“ podivuje se Petr Žantovský.

Za povšimnutí stojí, že obě to jsou ty, v nichž zvítězil Václav Klaus. „Havlovy parlamentní volby zjevně nikomu nevadily, ani partajím, ani Kučerovi. Kučera už neříká, že celá snaha o přímou volbu prezidenta byla dána jediným: strachem partají z toho, že se nebudou umět dohodnout na kandidátovi, který by byl dostatečně poslušný, submisivní kladeč věnců, a nikoli výrazná osoba typu Klause. Chtěli to, mají to. Mají tam dnes Zemana, a když mu pánbůh zdraví ráčí naděliti, bude tam patrně ještě i po březnu roku 2018. Ano, Jiří Dienstbier se už víc než před rokem snažil prosazovat změnu Ústavy, respektive volbu prezidenta zpět na parlamentní, ale to patrně došlo i jeho šéfovi, premiéru Sobotkovi, že by to byla už opravdu blamáž, a podobnou rétoriku zarazil. To však Kučera neříká,“ upozorňuje mediální odborník.