Babiš a vedení MF DNES o Přibilově roli věděli

Sepsat osobní výpověď popisující vnitřní situaci v Mladé frontě Dnes, konkurenčním podniku, ve které jsem ještě před více než rokem pracoval, je po českého novináře nezvyklé. Vede mě k tomu mimořádnost situace a vysvětlení, které v případu setkávání šéfa ANO a tehdejšího majitele MF DNES Andreje Babiše s jeho redaktorem Markem Přibilem oficiálně zaznívá. Babiš i vedení listu totiž podle zkušeností, které jsem jako člen reportérského oddělení tohoto listu a Přibilův kolega učinil, v tomto zcela výjimečném případě, dotýkajícím se věrohodnosti české žurnalistiky, neříkají pravdu.

Je skoro nemožné, aby Přibilovy kontakty s Babišem byly minimálně nejužšímu vedení MF DNES neznámé. Samotný Babiš už přiznal, že se s Přibilem setkával. Že by to majitel listu dělal zcela inkognito, bez vědomí lidí, které do vedení listu dosadil, je velmi nepravděpodobné.

Pro to, že role Přibila byla vedení známá, však hovoří daleko silnější indicie. Bývalého redaktora Týdne, který do MF DNES nastoupil v únoru roku 2015, přivedl do MF DNES jeho bývalý nadřízený z časopisu Týden a člen představenstva Mafry a ředitel rozvoje František Nachtigall. Právě ten Nachtigall, kterého Babiš i Přibil na záznamu několikrát jmenují a je jasné, že právě on je člověkem, který má mít podle Babiše o věci přehled a kterého měl Přibil informovat.

Přibilovo působení v MF DNES bylo navíc mírně řečeno velmi nestandardní od samého začátku. Nastoupil původně do reportérského oddělení, odkud byl ale po řadě rozporů se svými bezprostředními nadřízenými už v létě přesunut mezi komentátory. I přesto, že jeho texty, velmi často namířené proti ČSSD, byly podle jeho šéfů obvykle mizerně vyzdrojované, neměly jasnou strukturu a budily podezření, že vznikly na čísi objednávku. Pro editory pak byly jeho práce postrachem a občas je dokonce odmítali vydávat. Přesto byl redaktor nepochopitelně zařazen mezi redakční elitu, jakou komentátoři bývají a spadal tak přímo do gesce šéfredaktora Jaroslava Plesla a Františka Nachtigalla.

Například v květnu 2015, ještě během Přibilova působení v reportérském oddělení, vznikl spor mezi jeho tehdejším šéfem a Přibilem ohledně textu o problémech ministra školství Chládka se ženami. Vedoucí reportérů tehdy článek dával Přibilovi několikrát k dopracování. Materiál vyšel až po několika týdnech vzrušených debat a odkladů. Spory mezi šéfy reportérského týmu, vedoucím zpravodajství a na druhé straně nejvyšším vedením MF DNES, představovaným především Nachtigallem a Pleslem, budily i některé další Přibilovy objevy. Někdy nakonec nebyly publikované, jindy, jako třeba materiály o Sobotkově příteli, právníkovi Pokorném, či o Sobotkovými lidmi levně zakoupeném hotelu v Krkonoších, se zveřejnění dočkaly. Podle webu Neovlivní.cz byl Přibil i jedním z těch, které policie šetřila kvůli fotomontáží s nahou dívkou, která měla diskreditovat ministra vnitra Chovance.

O zvláštním postavení Přibila, o kterém se začalo velmi brzy v redakci otevřeně říkat, že právě on je tím, kdo za Nachtigallova souhlasu zastupuje Babišovy zájmy, vypovídá i četnost jeho textů. Zvláště v posledním roce už publikoval v drtivé většině jen krátké komentáře, v počtu jeden, nejvýše dva týdně. Takové „vytížení“ české deníky svým redaktorům trpí jen velmi zřídka a po velmi omezenou dobu. Je skutečně zvláštní, proč právě MF DNES, která byla vždy známá vysokými nároky na své lidi, u jednoho z nich tolerovala po více než dva roky jeho působení velmi nízký výkon i kvalitu.

Domnívám se proto, že když vydavatel MF DNES, společnost Mafra, oznámila, že redaktora Marka Přibila okamžitě propouští, protože jako novinář selhal, je to pokrytecké. Stejně jako tvrzení o pouhém individuálním prohřešku. Jistě, Přibil selhal. Ale v příběhu je jeho role jen okrajová. On byl jen pěšákem, malým článkem, který mohl existovat právě proto, že mu to systém umožnil. Takoví se najdou vždycky.

Případ nicméně vypovídá i o zdravém duchu, který v MF DNES díky poctivým a kvalitním novinářům, kteří tam dodnes působí, přežívá a který zamezil daleko větší škodě. Bohužel spíše navzdory jejímu majiteli, vydavateli a minimálně části vedení.