Právě tímto směrem míří rozhovor, který přinesl portál Info.cz autora Petra Dimuna s docentem Vladimírem Pelcem z Katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Pelc v něm varuje před praxí, kdy odvolací soud nejde jen po zákonnosti postupu a kvalitě dokazování, ale začne fakticky tlačit na to, jaký výrok má soud prvního stupně vyslovit. A říká to bez obalu: „Příkaz k uznání viny ze strany odvolacího soudu je protiústavní, nezákonný a zjevně nesmyslný.“
Tohle však není akademická hra se slovíčky. Pokud by se normalizoval model „nařízeného odsouzení“, veřejnost už nebude řešit jen to, kdo byl vydán a kdo ne, ale začne řešit, jestli sev České republice ještě rozhoduje podle toho, co zazní u soudu, nebo podle toho, co si vyšší instance přeje vidět na konci rozsudku. Pelc zdůrazňuje, že podobný „příkaz“ podle něj není pro prvoinstanční soud procesně závazný. Závazné může být zrušení rozsudku, právní názor nebo pokyn k doplnění dokazování, ale výrok o vině či nevině je v jádru věc skutková, založená na hodnocení důkazů, a tu nelze nahradit direktivou odvolacího soudu.
Co říkáte na chování Petra Macinky?Anketa
Docent Pelc navíc připomíná, že nejde o hypotetickou úvahu „Bohužel je pravdou, že Vrchní soud v Praze se k takovému kroku v minulém roce již několikrát odhodlal,“ připomíná. A tady je důležité číst jeho argumentaci mimo jména v titulcích. Protože jakmile jednou připustíte, že odvolací instance může „říct, jak to má dopadnout“, otevíráte dveře tomu, aby se z nižšího soudu stal vykonavatel. Pelc to shrnuje obecnou větou, která míří na samotnou logiku moci: „Pokud určitý státní orgán nějakou pravomoc sám nemá, tím spíše nemůže nikoho úkolovat, aby to udělal za něj.“
V rozhovoru se vrací i k tomu, o co se dnes část soudní praxe opírá, a to k nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 2980/22. Pelc však upozorňuje, že klíčové pasáže, z nichž se vyvozuje „přípustnost“ nařízeného výroku, jsou podle něj mimo vlastní důvody rozhodnutí. „Jde tedy o tzv. obiter dictum, tedy co je řečeno mimochodem,“ vysvětluje právní formulací Pelc, který zároveň tvrdí, že problém nálezu Ústavního soudu vidí ve dvou rovinách, tedy v absenci jakékoliv ústavněprávní argumentace a dále v evidentně chybném výkladu trestního řádu.
Tady se Pelc dotýká jádra problému. Ustanovení trestního řádu podle něj výslovně brání tomu, aby odvolací soud změnil zprošťující rozsudek na odsuzující. A pokud zákon říká „tohle odvolací soud udělat nesmí“, pak je podle Pelce právně i logicky neudržitelné, aby se stejného výsledku dosáhlo oklikou, tedy tím, že odvolací soud sice formálně „neodsoudí“, ale přikáže někomu jinému, aby odsoudil. „Nelze připustit, aby odpovědnost za určité rozhodnutí nesla osoba, která došla k jinému závěru,“ zdůrazňuje docent Pelc.
Část obhajoby podobných postupů stojí na argumentu, že je potřeba zabránit „soudnímu ping-pongu“ a věci konečně dotáhnout. Jenže Pelc tenhle motiv v rozhovoru odmítá a upozorňuje, že i kdyby byl dobře míněný, nemůže legitimizovat postup, který je mimo zákonné mantinely.
A pak je tu ještě jedna rovina, která v politickém kontextu aktuálního „nevydání“ předsedy hnutí ANO a hnutí SPD zní obzvlášť citlivě. Co se stane, když soud prvního stupně „neposlechne“? Pelc varuje před tím, aby se začalo uvažovat v kategoriích poslušnosti soudců. „Pokud si budeme vychovávat ‚poslušné‘ soudce a ty ostatní označíme za ‚neposlušné‘, není to správná cesta a spravedlnost bude dřív nebo později velmi trpět,“ apeluje zkušený právník.
Celé Pelcovo poselství se tak dá říct jednoduše: dnešní hlasování o imunitě je pro politiky viditelný střet. Ale skutečně zásadní otázka pro stát zní, zda české soudnictví zůstane systémem, kde se rozhoduje podle dokazování a odpovědnosti konkrétního soudce nebo zda se bude rozšiřovat praxe, která dává odvolacím instancím možnost nepřímo určovat výsledek. A v zemi, kde se důvěra lidí ve spravedlnost láme na dojmu „dvojího metru“, je to téma, které bude důležité bez ohledu na to, jaká jména zrovna dominují na titulních stranách novin.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Líbil se vám článek?
