Nejprve přirovnává tanky invazních armád k mamutům: „Hordy sibiřských mamutů s kanóny ráže sto milimetrů táhnou k Praze. Až je uslyšíš pod okny, vítej bratránky,“ veršuje politička.
Poměrně poeticky popisuje ostřelování budovy Národního muzea sovětskými tanky. „Politruk věděl, že lůza má zálusk na svatostánky – ostřelovala Muzeum jako Zimní palác nebo Bastilu, sochy z průčelí shlížely na hrdiny z čítanky.“
Celá báseň Džamily Stehlíkové je ZDE
Poetická duše paní Stehlíkové se vypořádala i s častým obrázkem srpnových dní roku 1968 v ulicích českých měst, kdy shromáždění nespokojení občané obklopovaly vojenskou techniku invazních armád. „Tanková věž se točí na místě obklíčena davem, jak loutka baleríny v hypnotické piruetě, jen pomaleji, místo ošpičkované nožky zvedá nahoru hlaveň.“
Na závěr svého poeticky laděného dílka připomíná, že Moskva ani po téměř půlstoletí svou politiku příliš nezměnila: „Jen počkej, sousede! V rytmu krvavém Ruská ruleta se točí dál i o epochu později.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
