Postarší penzion si tu od bývalých bezdětných majitelů pořídil výrobce kajaků Karl Fischer. Smlouvu se zemským okresem Regen uzavřel v roce 2015 a investoval sem 350 000 až 400 000 euro, aby vyhověl poměrně náročným hygienickým a bezpečnostním podmínkám. Dostával 19 euro na osobu a den za servis pro uprchlíky včetně třeba praní lůžkovin, zabezpečení a podobně.

Velké oči, které pak zbyly pro pláč

To koresponduje s celkovou situací, kdy si na začátku migrační krize uzavíraly zemské okresy smlouvy na provozování ubytovacích zařízení pro azylanty. Ty však v roce 2016 nebyly prodlouženy. Stav od září minulého roku je podle Fischera pesimistický. Nyní tu bydlí kolem 25 azylantů, vesměs ze Sýrie. Obsazenost je jen poloviční. „Od května a června jsme přijímali jen jednotlivce a nikoliv větší skupiny a přišlo jich málo,“ postěžoval si ubytovatel. „Proto jsme přemýšleli, jak to půjde dál a zdali v tom ubytování budeme pokračovat, protože počty šly rapidně dolů. Lidé z jiných uprchlických táborů ale zase chtěli sem, protože zde měli své kamarády. Na ubytování nebyly žádné záruky… Informace chodily pozdě a bylo jich málo,“ hovoří smutně o ne zrovna perspektivní spolupráci s „okresem“.

Méně pro soukromníky, více státu

Na to ale reaguje mluvčí okresu Heiko Langer. „Ze začátku jsme si pronajali ubytovací zařízení o kapacitě 30 až 40 lidí u podnikatelů, kteří o tuto službu projevili zájem. Teď je ale rušíme, protože spolková vláda preferuje zařízení s větším počtem azylantů, minimálně 80 a více.“ V Regenu je nyní v provozu desítka ubytovacích zařízení z původních 23, ale fungují zde také dvě státní zařízení – jedno přímo v okresním městě Regen – a pak zcela nové s kapacitou 150 osob, které se nachází ve Viechtachu.