Dále deník popisuje, jaké ceny jsou uvedené na jídelním lístku: láhev obyčejné neperlivé vody za 39 korun, nejlevnější jídlo něco málo pod dvě stovky. Obsluha je zde prý milá, ale rozhodně ne profesionální.
„Na výběr těstovin jsme se museli zeptat sami, v servírování byly také velké mezery. Kvalitu zřejmě v tomto případě Dalík nahrazuje kvantitou," uvádí dále Blesk s tím, že ani rezervace na páteční večer zde není problém, neboť podle personálu zde plno nebývá.
Marek Dalíik se ale zřejmě neobtěžoval pro restauraci vytvořit ani internetové stránky a dokonce nikde na webu prý redaktoři Blesku nenašli o Riva Bella zmínku. Dalíkovi to ale zřejmě vrásky nedělá. „Pan majitel? Ten se tady ukáže jen občas, já už ho neviděla dva měsíce," svěřila se deníku usměvavá servírka. Jak mu podnik vynáší, se Blesk pokusil zjistit přímo u Dalíka. „O tom se nechci bavit," řekl ale Topolánkův poradce krátce a zavěsil telefon.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Článek obsahuje štítky
Blesk , Dalík , oběd , restarurace , Ruva Bella
autor: olb
Vy pořád řešíte jen nějakou regulaci obsahu na internetu
Ale řešíte problém i z opačného úhlu, kdy se nejen z internetu vytrácí svoboda slova a názoru? Mě přijde, že se dnes už nahlas nesmí říci, co si opravdu myslíte. Nemyslím nezákonné věci, ale prostě svůj názor, který třeba zrovna vaše vláda nebo většinová společnost neuznává. To ale pak přeci není žá...
Další články z rubriky

4:46 Ceny tak nízké, že se Čech v Itálii začal modlit přímo v supermarketu
Dovolená v Itálii, to je moře, slunce a výborná káva. A také levné a kvalitní jídlo, jak nám potvrdi…
- 19:31 Trump se naštval na Putina: Hezky mluví a pak všechny bombarduje
- 13:13 Pospíšilovi to ujelo. „Vyzradil tajnou taktiku SPOLU“
- 15:00 Ruské ztráty? Analytik nastřílel díry. Vážné
- 8:20 Prasklo to. Válkovi se léto změní v noční můru
- 18:00 „Jedete v dozimetru, bitcoinu, kampeličce“. Jiří Pospíšil neposlouchal rád