Mapa britského hlasování dokládá, že prounijní postoj zvítězil v Londýně, v jižní části Anglie soustřeďující elity (Oxford, Cambridge), ve velkoměstech (Liverpool, Manchester, Leeds, Newcastle a málem i Birmingham), v celém Skotsku a ve většině Severního Irska (v té části, kde převažují katolíci, se hlasovalo pro EU, tam, kde převažují unionisté, pro Brexit). Na mapě jsou to menší či větší žluté areály. Ale vše ostatní, ohromná plocha celé venkovské Anglie i většiny Walesu, svítí modrou barvou Brexitu.

„Jinými slovy, brexitáře najdete nejspíše tam, kde byste jindy hledali symboly „staré dobré Anglie“. Je to Anglie, kterou nám s takovou láskou zprostředkovali Karel Čapek či Jerome Klapka Jerome, Anglie, kterou známe z dětských knih Arthura Ransomeho, již si spojujeme s Agathou Christie, Sherlockem Holmesem či televizním seriálem Vraždy v Midsomeru. Je to Anglie domorodců, kteří žijí svými každodenními starostmi, zatímco starosti elit – bohatého, liberálního, sofistikovaného a multikulturního Londýna – jsou jim do značné míry ukradené,“ píše Petráček s tím, že právě tito domorodci, tito „nespokojení evropští obyvatelé“ rozhodli o výsledku referenda i odchodu Británie z EU.

Petráček připomíná, že Rakušané letos rozhodovali o hlavě státu, ale tamní volební mapa se až překvapivě podobá té britské. „Zelená barva (pro vítěze Van der Bellena) vládne velkoměstům a svébytnému Vorarlbersku, ale vše ostatní svítí modrou barvou pro Norberta Hofera. Toto je Rakousko pro jedny zapšklé a xenofobní, pro jiné naopak to, které zná z dovolených a turistických prospektů,“ píše Petráček.