„Oligarchický systém vládnoucí na Ukrajině je stále vážným problémem, který značně brzdí reformní procesy. Pokud chce nová politická garnitura v čele s prezidentem Porošenkem a premiérem Jaceňukem vytvořit z Ukrajiny moderní demokratickou zemi, musí se oligarchům postavit,“ cituje deník nejmenovaného západního diplomata působícího v Kyjevě. Podle deníku je ovšem poněkud paradoxní, že do boje s oligarchy se pouští právě Porošenko, který je sám vzhledem ke svému čokoládovému impériu považován za oligarchu.
Kolomojskij několik dní před svým odvoláním v rozhovoru pro Financial Times tvrdil, že nehodlá usilovat o více moci a nemá politické ambice. „Mohu opustit svůj úřad klidně zítra, ale oni mě nechtějí nechat odejít. Mezi lidmi se totiž říká, že by na jaře mohla přijít další revoluce.“ O Putinovi mluví jako o schizofrenním skřítkovi, ale zároveň konstatuje, že chápe, proč ruský prezident anektoval Krym. „Prostě využil situace. Je to stejný lump jako my,“ glosuje Kolomojskij s nadsázkou.
Patrně nejbohatší ukrajinský oligarcha se narodil v roce 1963 do židovské rodiny žijící v Dněpropetrovsku. Už od svých raných let prokazoval obchodní talent. První peníze vydělal prodejem semen šípků a v roce 1989 udělal už skutečně velký byznys. Příbuzný ze Spojených států mu přivezl počítač IBM XT, který Kolomojskij prodal místní továrně. „Zisk z této transakce mnohonásobně převyšoval můj zisk z prodeje šípků,“ říká Kolomojskij, který poté začal jezdit pro počítače do Moskvy a prodávat je mnoha dalším ukrajinským továrnám. Brzy se tak stal milionářem.
V roce 1992 se svým obchodním partnerem založili Privatbank, jeden z prvních soukromých bankovních ústavů na Ukrajině. Bankovní skupina Privatbank je dnes největší v zemi a zahrnuje čtvrtinu všech vkladů a pozvolna své aktivity vedle bankovnictví nasměrovala i do energetiky, petrochemie, letectví a těžebního průmyslu. Podle amerického magazínu Forbes dnes Kolomojskij disponuje asi 1, 35 miliardami dolarů. Jeho podnikatelská kariéra je však doprovázena mnoha spornými okamžiky a ne vždy probíhalo převzetí jiných firem zrovna v rukavičkách. Někdy se zdá, že je Kolomojskij na svoji pověst drsného „nájezdníka“ hrdý, jindy ji ovšem odmítá a tvrdí, že si nepočínal hůře než ostatní.
„Pokud dojde k převzetí jiné firmy, tak k tomu prostě existovaly vhodné podmínky. Každý zákon je nedokonalý. Majitel takové firmy neobhospodařoval svůj majetek správně. To potom vyvolává konflikty mezi akcionáři,“ poznamenává Kolomojskij. Některé z obětí jeho „loupeživých nájezdů“ se však brání. Například v loňském roce ruská ropná společnost Tatnef vysoudila náhradu škody za neoprávněné převzetí jejich akcií ve výši 112 milionů dolarů. Na začátku nového tisíciletí si začal s dalšími partnery budovat pozici v jednom z nejlukrativnějších podniků, kterým je Ukrnafta. Jeho akcionáři si však podle analytiků počínali poněkud kontroverzně. Po celá léta firma prodávala ropu za nižší než byla její tržní hodnota. Dělo se tak v rámci aukcí konaných každý měsíc, ze kterých byli vyloučeni všichni konkurenti.
Kolomojskij dnes odmítá, že by na takovém postupu bylo něco nespravedlivého. Ukrajina ropu nevyváží a země využívá k jejímu zpracování pouze jednu funkční rafinérii, kterou kontroluje jeho Privat Group. „Na trhu je pouze jeden prodejce a jeden nákupčí,“ vysvětluje ukrajinský oligarcha. Jeho kritici však s jeho argumenty nesouhlasí. „Vláda ani minoritní akcionáři, kteří vlastní 55 % akcií, na takovém systému nemohou nijak profitovat,“ cituje britský deník generální ředitele společnosti Dragon Capital a prezidenta Evropské obchodní asociace v Kyjevě Tomáše Fialu.
Kolomojského Privat Group tak může efektivně kontrolovat společnost Ukrnafta přesto, že vlastní pouze 42 % akcií. Ukrajinský zákon v minulosti stanovil, že výroční schůze akcionářů je usnášeníschopná pouze tehdy, když jsou na ní přítomni akcionáři s více než 60% podílem akcií. Kdykoli tedy chtěla státem vlastněná plynárenská společnost Naftogaz, jež má v Ukrnafta 50% podíl, změnit vedení, z Privat Group na valnou hromadu nikdo nedorazil. Kolomojskij tak dlouhé roky blokoval jakékoli změny, včetně výplaty dividend v hodnotě několika miliard dolarů. Společnost stále dluží na výplatách dividend asi 82 milionů dolarů za rok 2013. Kolomojskij je odmítá vydat, dokud Naftogaz nesplatí společnosti Ukrnafta za plyn, který údajně firmě odcizila. Dle jeho výpočtů se jedná až o 450 milionů dolarů.
Jak britský deník konstatuje, v posledních letech si Kolomojskij užíval plnými doušky bezstarostného života postsovětského oligarchy. Vlastní luxusní rezidenci u Ženevského jezera, každý rok jezdil lyžovat do lukrativního lyžařského střediska Courchevel. Jeho majetek rovněž zahrnuje unikátní jachtu v hodnotě 40 milionů dolarů. Jeho poměrně poklidný život se změnil až v loňském roce, kdy přijal funkci dněpropetrovského gubernátora a stal se mocnějším než ostatní ukrajinští oligarchové. „V nejtemnějších hodinách jsem se postavil na stranu Ukrajiny. Když vypukla revoluce, tak jsem jasně ukázal, že mám srdce na správném místě,“ říká Kolomojskij.
Letos dvaapadesátiletý ukrajinský miliardář okamžitě po svém nástupu do úřadu najal soukromou bezpečnostní firmu, která nahradila demoralizovanou policii, jež se ze dne na den vytratila z ulic měst. Rovněž uspořádal schůzku se všemi vlivnými dněpropetrovskými podnikateli a vyzval je ke spolupráci na udržení pořádku ve městě. „Zcela správně mě pochopili a stali se z nich skuteční ukrajinští patrioti,“ chlubí se dnes. Vedle toho také zafinancoval vytvoření dobrovolnického pluku o síle 2000 mužů, který bojoval po boku ukrajinské armády proti separatistům. „Nebyla to ovšem žádná moje soukromá armáda. Stojím na straně státu a nejsem žádný polní velitel,“ brání se obviněním svých kritiků Kolomojskij.
V očích mnoha z nich však vytvořením dobrovolnického pluku získal mnohem větší vliv. „Každý se ho obává, včetně samotného prezidenta Porošenka,“ cituje Financial Times nejmenovaného západního podnikatele znalého místních poměrů. Na začátku března prošel ukrajinským parlamentem zákon, podle kterého je schůze akcionářů v podnicích se státním zastoupením usnášeníschopná už za přítomnosti akcionářů s podílem alespoň 50% akcií. Zákon tedy viditelně omezil vliv oligarchů ve společnosti Ukrnafta. Poslední krok k jeho odvolání však přišel až poté, co se svými ozbrojenci obsadil budovu společnosti. „Kolomojskij tím zásadně podkopal Porošenkovu autoritu. Vypadalo to jako první krok k vojenskému převratu. Situace se tak dostala do bodu, ze kterého není návratu.“, cituje britský deník bývalého investigativního novináře a dnes poslance Sergeje Leščenka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: pro
