Odešel Jaromír Kohlíček. Teprve v sedmašedesáti. Podlehl rakovině. Pral se s ní statečně. Bábovkou nebyl ani nikdy dřív. Ředitelem sklárny se stal už kolem třicítky. Zajistil její generální modernizaci. Zvládl to v čele machrů, starších o celou generaci.
Dneska je v módě politika na kšeft. Jaromír byl z jiného těsta. Pomáhal hlavně tomu, co bylo jinak bez šance. Už jako člen Poslanecké sněmovny. A pak i Evropského parlamentu. Nepamatuji týden, kdy by se nevlomil k ministrovi či hejtmanovi, vedení vysoké školy či významného podniku. Nelobboval tam za kšefty, z nichž kape za nehty. Razil tam perspektivní projekty. Když se ho ptali, co za to chce, utínal je slovy, že sbírá jen politické body. Straně, za niž byl zvolen.
Z průměru vyčníval i v řadě jiných směrů. Znalostí pěti jazyků. Jednal v nich bez tlumočníků. A řečnil spatra. Tím častěji schytal i účast na různých sjezdech a setkáních. Politických i k průlomům vědy a technologických inovací. V týmech pozorovatelů, dohlížejících na volby v řadě zemí. Jinam vyrážel s gustem sám. Na protiválečné mítinky, pořádané u německých základen U.S. Army. Na akce k výročí „křišťálové noci“ či bestiální vraždy Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta. V Bautzenu měl roky i poslaneckou kancelář. Řídila práci na podporu Lužických Srbů. Leccos z toho jsme absolvovali spolu. Včetně jubilejních oslav vítězství u Stalingradu a Kurska. Prolomení leningradské blokády i porážky nacistické okupace Krymu.
PhDr. Josef Skála, CSc.
Jsou lidé, s nimiž je nuda už za pár minut. Nám se to s Jardou jaktěživ nestalo. Zdobil ho renesanční apetit. Vystudoval chemickou technologii. Perlil i exkurzemi do dějin a umění. Šil je na míru dané akci a publiku. Kutil a zahradničil. Vedl za ruku poznání svých osm vnuků. 10 kilometrů svižným klusem dával už časně ráno. A za každého počasí. Bez bundy a tepláků. Vyrazil mi tím dech i v Petrohradě, promrzlém na kost.
A politicky? Ani kožený rapl, ani konjunkturální blátíčko. Proč nikam nepřeběhl, věděl naprosto přesně. Své krédo podával stylem, nutícím přemýšlet i odpůrce. S jiskrou v oku, co osloví něžné pohlaví. A ta se v politice počítá víc, než si leckdo připouští.
Teď, kdy tu už s námi není, mi docvakla i jiná věc. S Jardou jsme se nikdy ani nepohádali. Příčinou nebyly jen spřízněné nátury. Nás spojila vůle poměry měnit, a ne alibisticky okecávat. Averze k naduté prázdnotě a prodejné zbabělosti. To proto jsme si tak rozuměli i s Mílou Ransdorfem. Úpadek české levice vadil všem třem. Polít ji živou vodou byl společný závazek. Míla tu není už skoro pět let. Teď ho následoval i Jaromír. To, co jsem slíbil nad Mílovou rakví, chci vzkázat i jemu: Budeš nám chybět, mušketýre. Musíme to vyhrát i bez tebe. Náš společný cíl by vzdal jen bačkora.
Josef Skála
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
