Hnízdil popsal příběh 43leté Kláry, která dlouhodobě užívá kortikoidy. „Už osm let si zoufale marně léčí astma. Když mi ukázala lékařskou zprávu, málem jsem dostal astmatický záchvat. Tolik stejných léků na jednu nemoc jsem u jednoho pacienta ještě neviděl,“ popsal Hnízdil a vyjmenoval všechny léky nemocné ženy.
Dohromady napočítal přes třicet dávek léků, za které ročně doplácí přes deset tisíc. „Dusí se dál, navíc ji bolí záda, otékají nohy. Protože alergoložka vyzkoušela všechny dostupné léky, doporučila konzultovat specialistu plicní kliniky. Třeba tam ještě nějaký najde. Místo toho se vydala do Hnízda zdraví. Zběžně jsem ji prohlédl, poslechl plíce, nechal udělat pár dřepů. Žádné projevy astmatu jsem nezjistil. Její potíže označil za dechovou tíseň. Začal se zajímat, co nebo kdo ji dusí,“ popsal Hnízdil s tím, že zjistil, že Klára je citlivá, emotivní, starostlivá a obětavá. Prvního manžela měla podle něj cholerika, druhého alkoholika. Syn, jenž je v pubertě, jí dělá další starosti. „Největší stres a napětí zažívá v práci. Je manažerkou hypermarketu. S kolegyněmi mu přezdívají Stresko,“ zmínil Hnízdil.
„Po dusnu v práci dusno doma. Věčné otázky, proč jdu tak pozdě, proč nemůžu přijít dřív… Sotva lapám po dechu. Do postele padnu úplně vyřízená. Na sport nebo zábavu ani pomyšlení,“ vyprávěla lékaři Klára.
Původní text ZDE
Dle Hnízdilových slov nejsou takovéto podmínky k udýchání. „Moje doporučení bylo banální: ubrat nebo změnit práci, relaxovat pohybem, urovnat vztah s partnerem, postupně ubírat léky, přidat byliny na uklidnění, pokud by napětí nepolevovalo, přechodně psychofarmaka. Slíbila, že to zkusí,“ popsal Hnízdil. Po půl roce mu pak prý přišel od Kláry následující e-mail.
„Po návštěvě u Vás jsem si uvědomila, že spoustu věcí si dělám sama. Stresuji se z práce, syna i přítele, který nevydrží bez alkoholu. Odešla jsem do pracovní neschopnosti s tím, že se vrátím odpočinutá. Tlak na mne byl pořád větší, tak jsem doma a hledám práci, která mne nebude tak trýznit, kde nebudu 14 hodin, ale zaplaceno dostanu jen za 8. Pochopila jsem, že stačí odpočinek a utřídit si myšlenky. Nejen prací živ je člověk. Není možné být 24 hodin na telefonu, připravená řešit problémy druhých. Mně nikdo nepomohl a neřešil do doby, než jsem si uvědomila, že dělám firmě otroka. Začala jsem se trochu hýbat, léky pomalu ubírám, cítím se trochu líp.“
A po osmi měsících pak Klára uvedla, že syn nastoupil do práce, ona se do Streska nevrátí, pracuje na kondici. „Psychika někdy kolísá z napětí, že nevím, co bude, ale proti tomu, co jsem zažívala ve Stresku, je to super. Taky se omezuji v jídle. Celkově se cítím mnohem líp. Léky jsem postupně snížila,“ napsala mu Klára.
Hnízdil pak závěrem uvádí, že takové pochopení nemoci a tak zásadní změnu života nečekal. „Kdyby mi to někdo vyprávěl, tak bych nevěřil. Klářin příběh na poslední chvíli a s největším potěšením zařazuji do knihy. Pokud bude inspirovat další pacienty, mohou to obchodní i medicínsko-farmaceutické řetězce zabalit,“ uzavřel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
