I přes šestiměsíční bombardování japonských měst odmítala japonská vláda bezpodmínečnou kapitulaci. „Navázali přes Sověty určité kontakty s Američany, chtěli se vzdát. Ale měli podmínku, aby mohl zůstat císař v čele země,“ vysvětlil Ulvr. Proto americký prezident nařídil svrhnout 6. srpna 1945 na Hirošimu atomovou pumu Little Boy. Když se ani poté Japonci nevzdali, 9. srpna následovalo svržení pumy nazvané Fat Man na Nagasaki. Podle Ulvra zahynulo v Hirošimě 66 tisíc lidí, jiné údaje hovoří o 90 tisících až 160 tisících do 4 měsíců, v Nagasaki se počet obětí odhaduje mezi 60 až 80 tisíci. 2. září 1945 pak Japonsko přijalo bezpodmínečnou kapitulaci a druhá světová válka skončila.

Svržení bylo signálem pro Sovětský svaz

Přesto se dodnes diskutuje, zda bylo použití atomové zbraně opravdu nutné. Těsně po útoku měla americká veřejnost jasno. 89 procent použití bomby schvalovalo s tím, že je prostředkem k ukončení války. Dnes tento postoj není tak jednoznačný. I historici se v postoji ke svržení atomových bomb řadí na tři kategorie. „První jsou tradicionalisté, kteří začali o této události psát ve čtyřicátých a padesátých letech. Hirošimu vykládají v linii Bílého domu. Bylo to nutné, nešlo dělat nic jiného,“ objasnil Ulvr.

Po nich ale přicházejí revizionisté. Ti to vidí jinak. „Říkají – nálet byl proveden, aby se dal jasný signál Sovětskému svazu, že Američané mají atomovou bombu a vůbec ji neváhají použít. Nálety na Hirošimu a Nagasaki byly úplně zbytečné, Japonci se stejně chtěli vzdát. Takže to byla první holubička v imperiální hře Američanů. Tyto hodně kritické názory k americké administrativě zaznívaly hlavně v šedesátých a sedmdesátých letech,“ upozornil.