Zora Hesová v Lidových novinách ze dne 3. srpna mj. píše, že „američtí evangelikálové a konzervativní katoličtí aktivisté v Evropě... přijali aktivistický slovník operující s právními místo náboženskými pojmy. Místo kriminalizace homosexuality žádají právo na její morální odsouzení a ekonomický bojkot, místo odmítání homosexuálních rodin hovoří o právech dětí na heterosexuální rodinu, místo kriminalizace potratů mobilizují pro právo na život nenarozených a místo rovnosti žen a mužů prosazují komplementaritu jejich rolí.“ Můžete komentovat takový právní přístup?

Většina témat, která dnes rezonují na veřejnosti, tedy včetně práv homosexuálů, jsou témata více politická nežli právní, byť se práva dovolávají. Je pochopitelně otázkou, na co všechno člověk má mít právo. Kdysi dávno, někdy v polovině minulého století, kdy se kodifikoval základní koncept lidských práv, bylo vše jednoduché a přehledné. Lidé jsou si rovni, mají právo na svobodu (slova a pohybu) a život je nadevše.

Základní, přehledný, pochopitelný, srozumitelný a hlavně obhajitelný koncept lidských práv se ovšem za posledních sto let rozrostl do neuvěřitelné šíře, podobně jako celé právo. Dnes jdou jednotlivá tzv. lidská práva proti sobě a už dávno nejde o to, na co kdo má právo (protože ho má vlastně každý na všechno), ale které právo je víc, které je silnější a které v kolizi oněch dvou práv zvítězí. To je také obvyklé dilema, které zaměstnává i náš Ústavní soud. 

Politizace veřejných témat současně umožňuje, aby si každý našel oporu pro své tvrzení a pro svůj názor a svým právem „umlátil“ názorového oponenta.

Vyjádřete se prosím k rodičovství homosexuálů a k surrogátnímu mateřství. Má dítě za všech okolností právo znát své biologické rodiče?