Čalfa, Pithart, Tošovský, další, to vám nevadilo? Vzpomínáte na Parkanovou? Pískání na Babiše má ještě jeden dozvuk

„Zkusím vám vysvětlit, proč jsem to napsal, co jsem asi udělal špatně a jak to obecně chodí v novinách,“ zmínil nyní Kamberský. Glosu podle svých slov doslova vyhrkl, neb jej rozlítilo pískání na shromáždění připomínající padlé roku 1968. „Lidem, co pískali a ‚schvalovali‘, šlo o Babiše, protože on je zlo a proti němu je třeba bojovat všemi prostředky. ‚Babiš je svině‘, znělo opakovaně. Mně šlo o něco úplně jiného. V tom je asi to hlavní neporozumění. Ti z vás, kteří čtete papírové noviny, dobře víte, že dlouhodobě a opakovaně lkám nad neúctou, úpadkem rituálů a nectění tradic. Nejlépe je to vidět na tom, že třeba v Praze končí polovina lidí život, aniž se s nimi kdokoli loučí. Smrt bez obřadu, svatby na úbytě, křtiny jako exotika, nákupy kdykoli a kdekoli,“ podotkl Kamberský.

Anketa

Kdo je pro vás důvěryhodnější, pokud jde o spory manželů Paroubkových?

Petra Paroubková

Jiří Paroubek

12%

Ať se jdou oba vycpat

82%

hlasovalo: 6858 lidí

„Vedla mne emoce. To je vždycky špatně. Napsal jsem apelativní, nikoli analytickou glosu. Sám nesnáším, když kolegové místo komentářů píšou kázání. Otázka, co dělat v nějaké situaci, je vždycky vposledku otázkou vkusu, vyhodnocení priorit. V tomto punktu chápu, že jsem mnohé vytočil, neboť dikce byla apodiktická. Koho zrovna toto pobouřilo, tomu se omlouvám: ačkoli jsem stále skálopevně přesvědčen, že na pietě se nepíská a nemá pískat, tak je pitomé to hlásat jako zjevenou a jedinou pravdu,“ míní dále Kamberský a dodává, že si zkrátka myslí, že padlí jsou trvalejší než politici.

„Závidím zemím, kde lidé sice nenávidí svého prezidenta (Trumpa), ale na státních obřadech na něj nepískají. A když už opravdu nemohu pokrytectví řečníka snést, tak se otočím zády, nebo odejdu. Ale neruším pietu kraválem. Navíc opravdu nevidím jediné spojení mezi Andrejem Babišem a srpnem 1968. Mimochodem, bylo mu tehdy 14 let. Proti okupaci byl tehdy v podstatě celý národ, i drtivá většina komunistů, dokonce i pro slavný ‚zvací dopis‘ sehnali skalní soudruzi jen 99 dělníků a pár nejtvrdších stalinistů,“ poznamenal Kamberský.

On sám sice uznává, že Babiš udělal kariéru v následných znormalizovaných poměrech, ale spojovat jej s bratrskou pomocí považuje za naprostý nesmysl. „Nevidím žádný důvod, proč by coby premiér neměl na shromáždění mluvit. Ačkoli ho nemáme rádi, nechodíme s ním na pivo, nečetl knihy, které čteme my, a dělá věci, které by nikdo z nás nedělal,“ podotkl Kamberský.

„Až bude Babiš 25. února plakat, jak komunisté zničili tuto zemi, rád mu připomenu, že do té partaje vlezl a s jejími pohrobky dnes spoluvládne. Až se bude někde dojímat nad koncem malých zemědělských farem a tradičních podniků, rád mu připomenu, že to on mnohé z nich napřed oslabil a pak za pár šupů koupil. To by bylo (bude?) od něj skutečné chucpe. Ale nikoli projev nad padlými z 21 .8. 1968,“ zmínil Kamberský.

„Jsem zvyklý, že můj pohled na svět není většinový. Ale svým způsobem je to moje práce, dívat se na věci jinak, nesdílet aktuální emoci, ale zkoušet nasvítit situaci jinak. Jistě, zní to trochu nabubřele, a zejména v Lidových novinách vím, že veliká část čtenářů je vzdělanějších než já a má mnohem bohatší životní zkušenost. Ale... Vzpomínáte, když po pražských volbách v roce 2010 udělala koalici ODS s ČSSD, naše bublina se mohla pominout? Nebo když všichni jásali nad obviněním Vlasty Parkanové kvůli letadlům CASA? Nebo na rozhořčení nad Mirkem Topolánkem, který prý ‚urazil židy a homosexuály‘? Nebo na to nadšení po zákroku superdetektiva Šlachty a supernávladního Ištvana? Proč to píšu – jsem zvyklý, že jsme často v menšině. A dokonce pozitivně vím, že nemálo čtenářů se napřed nasere, ale časem se nad věcí zamyslí a dá mi v něčem zapravdu. Že právě proto někteří čtenáři rádi čtou nikoli přesně to, co si sami myslí, ale jiný pohled, který jim nasadí brouka do hlavy. A jiné to pochopitelně sere,“ sdělil Kamberský.

„Prostě se odmítám smířit s válečnickým tribalismem, kterým se dnes vyznačuje třeba americká politika. A který se díky Zemanovi a Babišovi začíná rozšiřovat i tady. Být vždy a za všech okolností na jedné straně a vždy a za všech okolností stát na barikádě proti jednomu a podporovat druhého. Dáváme Babišovi po čuni za zlevňování piva v hospodách, za jízdné zdarma, za deficitní rozpočet, za ještě větší rovnostářství v důchodech etc. Když ho před lety soudy očistily ze spolupráce s StB, napsal jsem na titulku Lidových novin ‚Kdo je přesvědčen, že AB spolupracoval vědomě, toho výsledek soudu nepřesvědčí. Kdo je, tak jako autor těchto řádek, přesvědčen, že práce v podnicích zahraničního obchodu byla kolaborace s režimem bez ohledu na jakýkoli vázací akt, svůj názor nezmění také.‘ Ale stejně bych na něj na pietě nepískal,“ zakončil.

Celý příspěvek Petra Kamberského:

Milá bublino.

Jsem v médiích od jara 1994, tedy vlastně pětadvacátým rokem.
Prožil jsem si pár různých kontroverzí, ale nikdy jsme nezažil takový shitstorm a tolik osobních útoků, jako když jsme před pár dny napsal, že na pietě se nepíská. Dokonce ani na zlořečeného Babiše.
Dostal jsem nemálo podpůrných a souhlasných reakcí, ale drtivá většina zejména tady na fcb byl jeden velký hejt.
Takže vám k tomu chci napsat pár poznámek, protože není v mých silách odpovídat na každý tag reakci komentář.
Zkusím vám vysvětlit proč jsem to napsal, co jsem asi udělal špatně a jak to obecně chodí v novinách.
(Jen varuji předem: nemám v úmyslu přesvědčovat hejtry. Jen nabízím širší obrázek pro ty, které to zajímá.)

I. Tu glosu jsem doslova vyhrkl, protože mne strašně rozlítilo pískání na shromáždění, které připomínalo padlé roku 1968.
Lidem co pískali a “schvalovali” šlo o Babiše, protože on je zlo a proti němu je třeba bojovat všemi prostředky. "Babiš je svině", znělo opakovaně.
Mně šlo o něco úplně jiného. V tom je asi to hlavní neporozumění.
Ti z vás - ano, je vás menšina - kteří čtete papírové noviny, dobře víte, že dlouhodobě a opakovaně lkám nad neúctou, úpadkem rituálů a nectění tradic. Nejlépe je to vidět na tom, že třeba v Praze končí polovina lidí život, aniž by se s nimi kdokoli rozloučil. Smrt bez obřadu, svatby na úbytě, křtiny jako exotika, nákupy kdykoli a kdekoli.
Strávil jsem osm let života potloukáním se po přednáškách ze sociologie antropologie a religionistiky, a toto veliké vyprazdňování a mizení jakýchkoli rituálů považuji za krajně nešťastné. Pro nás jako lidské bytosti i nás jako národní komunitu.
“Mrtví do pece, živí na nákupy,” tak zněl před lety jeden můj sloupek, kde jsem se zastával velkolepého pohřbu, který rodina Kočků vystrojila svému zavražděnému synovi (a většina komentářů se jim tehdy posmívala).
Tohle byl hlavní motiv, tohle byla emoce, která mne vedla.

II. Vedla mne emoce. To je vždycky špatně. Napsal jsem apelativní, nikoli analytickou glosu. Sám nesnáším, když kolegové místo komentářů píšou kázání. Otázka, co dělat v nějakou situaci, je vždycky v posledku otázkou vkusu, vyhodnocení priorit. V tomto punktu chápu, že jsem mnohé vytočil, neboť dikce byla apodiktická. Koho zrovna toto pobouřilo, tomu se omlouvám: ačkoli jsem stále skálopevně přesvědčen, že na pietě se nepíská a nemá pískat, tak je pitomé to hlásat jako zjevenou a jedinou pravdu.

III: Proč si myslím že na pietě, kde se připomínají skuteční hrdinové, se nepíská, dokonce ani na Babiše? Protože si myslím, že padlí jsou trvalejší než politici.
Závidím zemím, kde lidé sice nenávidí svého prezidenta (Trumpa), ale na státních obřadech na něj nepískají.
A když už opravdu nemohu pokytectví řečníka snést, tak se otočím zády, nebo odejdu. Ale neruším pietu kraválem.
Navíc opravdu nevidím jediné spojení mezi Andrejem Babišem a srpnem 1968. Mimochodem, bylo mu tehdy 14 let.
Proti okupaci byl tehdy v podstatě celý národ, i drtivá většina komunistů, dokonce i pro slavný “zvací dopis” sehnali skalní soudruzi jen 99 dělníků a pár nejtvrdších stalinistů.
Ano, samozřejmě, AB pak udělal kariéru v následných znormalizovaných poměrech. O tom není sporu. Ale neskonale větší kariéru, jak všichni vidíme, udělal v poměrech svobodných. Patří prostě mezi tu nepotopitelnou třídu, která je nahoře vždy a všude. Okupace mu nijak neprospěla, nahoru by se svojí žraločí povahou takřka jistě šel, i kdyby se Československo intervenci nějakým zázrakem vyhnulo.
Spojovat jej s “bratrskou pomocí” považuji prostě za naprostý nesmysl a nevidím žádný důvod, proč by coby premiér neměl na shromáždění mluvit. Ačkoli ho nemáme rádi, nechodíme s ním na pivo, nečetl knihy které čteme my a dělá věci, které by nikdo z nás nedělal.
A že je bývalý člen KSČ? Ale to byl přeci premiér Mariján Čalfa, Josef Tošovský, Jan Fischer či Jiří Rusnok také. Jediní předsedové vlád, kteří se po Srpnu jasně vymezili proti normalizačnímu režimu, byli Miloš Zeman a samozřejmě Petr Pithart. Josef Tošovský má navíc úplně stejný škraloup jako AB: coby muž vyslaný do zahraničí opakovaně podával hlášení komunistické rozvědce.
Ale znova: ani členství, ani spolupráce s StBjej nijak nespojuje s okupací.
Až bude Babiš 25. února plakat, jak komunisté zničili tuto zemi, rád mu připomenu, že do té partaje vlezl a s jejími pohrobky dnes spoluvládne.
Až se bude někde dojímat nad koncem malých zemědělských farem a tradičních podniků, rád mu připomenu, že to on mnohé z nich napřed oslabil a pak za pár šupů koupil. To by bylo (bude?) od něj skutečné chucpe.
Ale nikoli projev nad padlými z 21 .8. 1968.

IV. Původně jsme vám chtěl ještě napsat, jak ve skutečnosti fungují noviny. Že je opravdu nesmysl, že by Zdeněk Bakala nebo nějaký jeho nohsled říkal Petrovi Honzejkovi co má psát, Ivo Lukačevic dělal to samé Jindřichu Šídlovi a nějaký babišovec úkoloval třeba Zbyňka Petráčka.
Kdo čtete noviny pravidelně, víte, že naše komentáře často zásadně oponují zpravodajství. Víte, že komentáře pana šéfredaktora jsou často protikladem komentářů pana šéfkomentátora. Et cetera, et cetera.
Ale to je asi zbytečné a nevysvětlitelné - kdo chce bít, hůl si vždycky najde.

V. Jsem zvyklý, že můj pohled na svět není většinový. Ale svým způsobem je to moje práce, dívat se na věci jinak, nesdílet aktuální emoci, ale zkoušet nasvítit situaci jinak. Jistě, zní to trochu nabubřele, a zejména v Lidových novinách vím, že veliká část čtenářů je vzdělanejších než já a má mnohem bohatší životní zkušenost.
Ale...
Vzpomínáte, když po pražských volbách v roce 2010 udělala koalici ODS s ČSSD, naše bublina se mohla pominout?
Nebo když všichni jásali nad obviněním Vlasty Parkanové kvůli letadlům CASA?
Nebo na rozhorčení nad Mirkem Topolánkem, který prý “urazil židy a homosexuály”?
Nebo na to nadšení po zákroku superdetektiva Šlachty a supernádvladního Ištvana?
Proč to píšu - jsem zvyklý, že jsme často v menšině. A dokonce pozitivně vím, že nemálo čtenářů se napřed nasere, ale časem se nad věcí zamyslí a dá mi v něčem zapravdu. Že právě proto někteří čtenáři rádi čtou nikoli přesně to co si sami myslí, ale jiný pohled, který jim nasadí brouka do hlavy.
A jiné to pochpitleně sere.

VI.
Ale nikdy dosud se jiný pohled na věc neobrátil v to, aby oponenti začali útočit nikoli na text a argumenty, ale na mne jako autora.
Když jsem psal, že koalice ODS-ČSSD na agistáru je v pořádku a jen důsledkem neumětelství vyjednavačů TOP09, když jsem dokazoval že Topol neurážel ani Židy ani hmosexuály (ale že dokazoval pravý opak, tedy že povaha nesouvisí s etnicitou nebo sexuálními preferencemi), když jsem ukazoval na účelovost stíhání neoblíbené ministryně, když jsem dokazoval, že nabídka práce pro Fuksu Šnajdra Tluchoře nemůže být trestným činem úplatku a už rozhodně se jej nemohl dopustit Petr Nečas, byl jsem ve velikém rozporu se svou “bublinou”.
Ale nikdy mi nikdo nepředhazoval, že to píši proto, že mi to poradil Bém Kalousek Topolánek Nečas.
Samozřejmě mi je jasné, že pokud AB koupil Mafru, tak kdo chce, bude tvrdit, že cokoli napíšu je babišovská propaganda. Bude ignorovat každý text, v němž AB kritizujeme a vždycky nám dá sežrat, že nejsme dostatečně rozhořčení. S tím nic nenadělám a takovým lidem nebudu nic rozmlouvat.
Ale vás ostatní prosím: zkuste se zamyslet. Jestli opravdu, čirou a nepravděpodobnou náhodou, nepíšu pětadvacet let to, co si myslím a o čem jsme přesvědčen. I když si většina čtenářů myslí v tu chvíli něco jiného.
I když, narozdíl od mnohých z vás, nepovažuji “bábu” za Lucifera, Hitlera, Heydricha, Orbána či Putina. A ačkoli on mne na neveřejných nahrávkách tituluje “debil” a “kokot”.

VII. Prostě se odmítám smířit s válečnickým tribalismem, kterým se dnes vynačuje třeba americká politika. A kterým se díky Zemanovi a Babišovi začíná rozšiřovat i tady. Být vždy a za všech okolností na jedné straně a vždy a za všech okolností stát na barikádě proti jednomu a podporovat druhého.
Dáváme babišovi po čuni za zlevňování piva v hospodách, za jízdné zdarma, za deficitní rozpočet, za ještě větší rovnostářství v důchodech etc. Když ho před lety soudy očistily ze spolupráce s StB, napsal jsem na titulku Lidových novin “Kdo je přesvědčen že AB spolupracoval vědomě, toho výsledek soudu nepřesvědčí. Kdo je, tak jako autor těchto řádek, přesvědčen že práce v podnicích zahraničního obchodu byla kolaborace s režimem bez ohledu na jakýkoli vázací akt, svůj názor nezmění také.” Ale stejně bych na něj na pietě nepískal ;)