„Anglie vždy byla a zůstává velmi nespolehlivým spojencem,“ usoudil Buquoy poté, co si Britové odhlasovali Brexit. Podle něj je spoléhání se na sliby a přísliby Spojeného království stejné předsevzetí jako vyskočit z nejvyššího bodu pařížské Eiffelovky a doufat v hladké přistání.
„Podívejme se nyní do minulosti, co všechno britská politika natropila, ačkoliv nemusela. Zdá se, jako by Angličané při svých rozhodnutích škodili hlavně sami sobě. Je to asi tak, jako byste měli ty nejlepší stavební kameny, ale místo paláce postavíte autobusovou čekárnu,“ podotkl historik.
Dr.Dr. Jan N. A. Berwid-Buquoy
Nejprve si všímá, jak byl Londýn začátkem 30. let minulého století posedlý zničením komunismu, který však naopak nakonec rozšířili de facto po polovině zeměkoule. „Jak se něco tak gigantického Angličanům podařilo? Při nástupu Hitlera k moci v nacistickém Německu Winston Churchill prohlásil: ‚Kdyby se měla Velká Británie dostat do takové hospodářské situace, jako je Německo, přál bych si anglického Hitlera!‘ Londýn zde činil tu samou chybu jako Paříž a Moskva. Všichni se domnívali, že mají před sebou radikálního politika, ale ve skutečnosti šlo o duševně chorého a nevypočitatelného, latentního psychopata,“ podotýká Buquoy. Dodává, že Londýn si myslel, že když nechá nacistické Německo po zuby ozbrojit, Hitler napadne Sovětský svaz, a tím zlikviduje komunismus.
„Vycházeli z logiky radikálního diktátora, spílajícího Moskvě a tzv. ‚židobolševismu‘. Netušili však, že duševně choré individuum se vyzbrojí a místo na ‚židobolševismus‘ se vrhne právě na ně, což je u nemocného schizofrenika zcela normální, neboť zásadně něco jiného ve středu říká a zásadně něco jiného v pátek dělá...,“ uvedl. Podle něj, i když po přepadení Polska vyhlásila Anglie nacistickému Německu válku, žádná válečná opatření nepraktikovala a dala polskému tažení wehrmachtu naprosto volný průběh. Doufala totiž v útok proti Sovětům.
„Teprve až když se nacistická armáda zastavila na hranicích SSSR a svoji válečnou mašinerii obrátila proti Západu, nestačila se britská dolní sněmovna i horní sněmovna lordů včetně královského veličenstva divit... Po přepadení SSSR uzavřel Londýn s Moskvou smlouvu o spojenectví a vzájemné pomoci, a tím místo původní likvidace komunismu mu otevřel volnou cestu do střední a západní Evropy. Nebýt USA a vylodění spojeneckých vojsk 6. 6. 1944 v Normandii, zastavila by se Stalinova Rudá armáda až v Paříži. Ještě dnes by byla celá Evropa komunistická – jako následek ‚geniální politiky“ Spojeného království Velké Británie a Severního Irska,“ uvedl Buquoy. Současný Brexit přitom vnímá jako slavičí píseň. Stejně tak je slavičí píseň podle něj proti tomu, jak Londýn uvolil, aby stovka polských a československých vojáků a letců bojujících za vítězství Velké Británie byla po válce uvězněna v komunistických žalářích či popravena.
„V roce 1990 byla Velká Británie jedinou velmocí, která se stavěla proti znovusjednocení Německa, aniž věděla proč. Tehdejší britská premiérka Margaret Thatcherová se nechala slyšet, že prý je Německo nevypočitatelnou veličinou a od dob kancléře Bismarcka ohrožuje celou Evropu. Thatcherová nevylučovala novou válku, jež by mohla vzejít z území Německa, a to tak radikální formou, že ji dokonce musela napomínat i samotná sovětská delegace. Současný Brexit je proti tomuto trapnému divadélku doslova slavičí píseň!“ sdělil také Buquoy. A neopomíná ani opuštění britské koloniální správy čínského Hongkongu.
Původní text ZDE.
„Při poslední návštěvě čínského diktátora Si Ťin-pchinga v říjnu 2015 v Anglii ho britská královna Alžběta II. vozila zlatým kočárem po Londýně... Prostě trapnost nad trapnost! Dovolil bych si tvrdit, že Její královská Výsost se sice nalézá ve věku, kdy se duševní pochody v mozkové oblasti silně zpomalují, ale co učinila Sněmovna lordů? Proč ji někdo z vysokých šlechticů neupozornil, že něco takového se vůbec nehodí a připomíná to do nebe volající trapnost?“ ptá se.
„Shrneme-li pouze hrstku toho, co vláda Jejího Veličenstva v minulých desetiletích napáchala, proč by nás mělo překvapovat idiotství výstupu Spojeného království z Evropské unie, takřka z jednoho dne na druhý, po 43 letech plodné působnosti? Americký válečný velvyslanec Joseph Kennedy (otec prezidenta J. F. Kennedyho) v Londýně prohlásil kdysi o Edvardovi Benešovi: ‚Tento muž, ať se rozhodne jak chce, tak se rozhodne vždy sám proti sobě.‘ Dnes lze totéž říci o celé Velké Británii!“ uzavřel.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
