V souvislosti s masakrem v Oděse se objevují různé i protichůdné informace. Jaké z předkládaných verzí jste více nakloněn věřit?

Přečetl jsem si informace v denících, které jsou v České republice běžně k dostání, a současně sleduji i internet, kde je celá řada dalších a naprosto odlišných informací. Z toho je znát, že obě dvě strany předkládají své vidění těch problémů a z Prahy je složité se v tom jednoznačně vyznat. Nicméně zkušenost z devadesátých let, kdy jsem sledoval vývoj konfliktu na Balkáně a to, jak o něm stejné deníky u nás i v zahraničí informovaly, mě naučila kvůli tendenčnosti a polopravdám tomu, že musím tu odpověď hledat buď někde mezi tím, nebo dát za pravdu těm neoficiálním informacím, které přicházejí z druhé strany. Nejsem totiž přesvědčen, že jsme českými médii objektivně informováni.

Ve sdělovacích prostředcích se téměř vytváří atmosféra, že Západ musí získat Ukrajinu pro sebe, protože jinak by to byla prohra svobody a demokracie. Co si o tom myslíte?

Právě taková zjednodušení, která se nám předkládají, mi znovu připomínají to, čeho jsme byli svědky při informování o dění v Jugoslávii v devadesátých letech, přičemž výsledek, který vyšel na světlo boží, je obrácený. To je demagogie a situace na Ukrajině je teď už mnohem komplikovanější. Ta zájmologie není o tom, že by někdo bojoval za dobro ukrajinského lidu. To se využívá jen jako fígl, ve skutečnosti se tam geopoliticky bojuje o teritorium Ukrajiny, nikoli o demokracii. Na obou stranách konfliktu jsou kladní i záporní hrdinové, nicméně ten nejvíc strádající hrdina je ten lid na Ukrajině, s ním se manipuluje a on to všechno odnáší.

Když se podíváme na dějiny Ukrajiny, tak její lidé prošli za posledních víc než sto let tím, že je buď převálcovalo Rakousko-Uhersko, nebo Polsko, pak Rusko. Teď dochází k boji o geopolitický vliv na Ukrajině, a ten se vydává za boj za demokracii. A to si myslím, že je příliš velké zjednodušení.