Když vznikl československý stát, lidé na něj byli hrdí, ale to neznamenalo, že se neučili anglicky a francouzsky a že se nezajímali o to, co se děje ve světě. Dnes, když nejeden Čech potká cizince v Praze, často mu řekne: „Tady jsi v Česku, nauč se česky,“ a jdou dál, aniž by se namáhali odpovědět na dotaz turisty, který se ptá třeba na cestu. Vysvětlit se to dá jednak uzavřením české společnosti v dobách vlády komunistů, ale nejen tím..

„Mám pocit, že došlo k podivnému efektu. V žádném sci-fi románu, nebo já o žádném nevím, se nedočtete o tom, že by neomezený přístup k informacím způsobil zblbnutí lidí. Vždycky je to spíše o filtrování informací nějakými padouchy. Ale paradoxně právě to, že máme neomezený přístup k informacím a je možné si všechno ověřit, umožňuje lidem daleko snadněji najít informaci, která jim pouze potvrdí jejich postoj. Mnohým chybí kritické myšlení a prostě nemají pocit, že by na tom bylo něco divného,“ nechápavě kroutí hlavou Přibáň.

Svou roli v tom podle jeho názoru hraje i ruská propaganda, která vyrábí informace na míru pro ty občany, kteří chtějí být utvrzováni ve  svém názoru. Kdyby u nás mohli lidé dříve cestovat, jak tomu bylo na západ od našich hranic, možná by se nenechali tak snadno ovlivnit.