„Typického francouzského zaměstnance si člověk představí asi tak: Do práce nespěchá, přichází nejdřív na devátou, posnídav croissanty a kávu. V kanceláři nejdřív dočte články z Le Monde, které si nestačil přečíst v metru, a kolem jedné už je čas obětovat hodinku na oběd a sklenku vína. Pak, aby se neřeklo, zajde ještě na dvě hodinky do kanceláře, než se definitivně vydá domů. Umí si užívat života a nebude si ho kazit nervy z práce. Vyhazovu se nebojí, bdí nad ním všemocné odbory,“ shrnula Lukášková představy Čechů o Francouzech v článku na serveru finmag.penize.cz.

Co se ale může zdá jako idyla, je podle Lukáškové přesně naopak. Díky tomuto systému totiž trpí francouzská ekonomika. „Zatímco česká ekonomika několik let kontinuálně roste a země se může chlubit rekordně nízkou nezaměstnaností, kondice francouzského hospodářství je horší a tamní míra nezaměstnanosti je v Evropské unii čtvrtá nejvyšší po Itálii, Španělsku a Řecku,“ připomíná.

Změna systému je však podle Lukáškové téměř nemožná, protože Francie má jedny z nejmocnějších odborů na světě. „Je to velmi emotivní a výbušné téma. Stačí si připomenout masivní demonstrace a stávky, které v letech 2016–2017 provázely snahy o reformu zákoníku práce, a do nichž se postupně zapojily snad všechny sociální a zájmové skupiny od studentů až po ostřílené stávkaře,“ pokračuje.