Uprchlická krize nastavuje Evropě zrcadlo. Nejde totiž o problém, který by se dal vyřešit jen tím, že někam pošleme peníze, jak se stalo v případech krize řecké a ukrajinské. Běženci kupříkladu ze Sýrie nám klepou na dveře.  

Jaké vlastně jsou ty naše hodnoty?

„Žádají nás nikoliv o peníze, ale o přijetí. Bližní je najednou příliš blízko, je v branách. A my se bojíme nájezdu barbarů, a přitom se sami občas chováme jako „barbaři s lidskou tváří“. Ty pohledy na nádraží a vlaky plné zbídačených lidí, kteří nás jakýmsi tichým způsobem − bez mluvčího − žádají o pomoc, nás znepokojují také, a zejména proto, že nám to obrazově připomíná holocaust, nejhorší událost evropských dějin. Židé byli také prezentováni jako jiní, jako hrozba naší kultuře a něco, co nás může nakazit, pokazit, zničit, dovést k úpadku. Přitom úpadek je čistě náš,“ upozorňuje Sedláček.