Následně vyjmenovává seznam událostí, které předcházely uspořádání olomoucké diskuse. Mezi nimi i ty nejvíce současné, tedy zavedení hraničních kontrol ze strany Německa na hranicích „zatím jen s Rakouskem“, i skutečnost, že se o tom ministr Chovanec dozvěděl „podle jeho vlastních slov až z médií“.

Seznamů je však více a Langer v nich kritikou, kterou dští do všech světových směrů, rozhodně nešetří. Na své si přijdou nefunkční dublinská úmluva, „impotence komisaře EU pro migraci“, snaha Angely Merkelové přijmout co nejvíce uprchlíků či „olizování J. C. Junckera s M. Schulzem v Evropském parlamentu pod heslem ‚na více imigrantů více Evropy‘.“ To a mnohé další jsou věci, ke kterým podle Langera dojít rozhodně nemělo.

K čemu podle něj naopak dojít mělo, je pravý opak toho, co se stalo. Nejhorší ze všeho je ale podle něj „hra, kterou s celou Evropou rozehrála vláda Angely Merkelové“. Ta má totiž několik důsledků. Nejprve si však musíme uvědomit, jestli je to „cynický záměr“ nebo „tragický omyl“.