Císařovy nové šaty podle Evropské unie aneb: Proč média neřeknou, že je císař nahý

Žalobou Evropské unie na Českou republiku k Evropskému soudnímu dvoru za to, neharmonizovala svou legislativu ve věci zaměstnaneckých penzijních fondů, a minimálním zájmem domácích sdělovacích prostředků o toto téma začíná Petr Žantovský ohlédnutí za uplynulým týdnem v médiích. „To je věc, která se táhne od roku 2005. Původní žalobě se částečně vyhovělo zákonem z roku 2011, ale v něm se stanovila pravidla pro zaměstnanecké fondy, které by přišly ze zahraničí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský, že to vypadá zdánlivě jako expertní téma, ale přitom to spíše připomíná Andersenovu pohádku o císaři, který je nahý, ale nikdo to neřekne.

„Má tu vzniknout legislativa pro legislativu, ačkoli věcná podstata, ke které by se ta legislativa měla vztahovat, neexistuje,“ upozorňuje mediální odborník a srovnává to se žalobou Evropské komise na Irsko, protože nemá dostatečně harmonizovanou legislativu ve věci rychlovlaků. „Problém je v tom, že v Irsku žádné rychlovlaky nejsou. Stejně jako Irsko nemá dostatečně legislativně ošetřenu situaci rychlovlaků, tak my nemáme dostatečně ošetřenu situaci zaměstnaneckých penzijních fondů. Oni nás nenutí, abychom ty fondy zaváděli, ale musíme na ně mít legislativu,“ poukazuje Petr Žantovský na absurdnost situace.

Příště si někdo vzpomene, abychom legislativně ošetřili mořský rybolov

„Je to velmi podobné tomu, když pan ředitel Henych na ministerstvu vnitra sčítal chybné podpisy kandidátů na prezidenta místo toho, aby je zprůměroval. A nic se nestalo ani panu Henychovi, ani se média nedivila, že šéf takového odboru na ministerstvu vnitra neumí počítat, neumí základní aritmetickou operaci. Ani dnes média nekřičí, jak je to možné, že nás Evropská komise nutí k tomu, abychom měli nějakou legislativu na to, co tu není a nebude. Tak čekám, že příště si někdo v Bruselu vzpomene, že bychom měli například legislativně ošetřit mořský rybolov,“ konstatuje Petr Žantovský, že to je také komodita, která se nás týká opravdu velmi „silně“, a měli bychom být tedy pokutováni.

Připomíná, že v případě pokuty u zaměstnaneckých penzijních fondů se jedná o více než deset milionů korun denně až k okamžiku nějakého budoucího soudního rozhodnutí. „To je docela zajímavé a když nás zástupci ministerstva financí v televizi přesvědčují, že jsme v kladném poměru vůči evropskému rozpočtu a že z Bruselu více čerpáme, než mu odevzdáváme, tak já bych je odkázal i na tyhle údaje, s nimiž ve svých statistikách zřejmě nepočítají. Protože deset a půl milionu denně jsou docela slušné vyhozené peníze jenom proto, že nemáme zákon ´o mořském rybolovu´, abych tak řekl. Žijeme tedy v Kocourkově,“ myslí si mediální odborník.

Xenofobie vůči starým spoluobčanům je projev totálního odcizení

Stejně tak je udiven, že se sdělovací prostředky nevěnují problematice rostoucí xenofobie vůči starým spoluobčanům. „To, co se děje na sociálních sítích, je naprosto šílený a dramatický projev nejenom nějakého generačního nesouladu nebo nějaké necitelnosti, ale projev totálního odcizení občanů, kteří do těchto prostředí přispívají. Vyjadřuje to určitý stav společnosti a řekl bych nejenom morální, ale i humanitní. Xenofobie vůči věkové kategorii je něco úplně nového, a to by si zasloužilo psychologické, sociologické i mediální analýzy, a těch se mi tedy hrubě nedostává,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Tyto projevy jsou něčím jiným, než ryzí rasismus nebo ryzí xenofobie, které se projevují třeba vůči Romům nebo Vietnamcům nebo občanům jinak orientovaným jako třeba homosexuálům. „Z hlediska psychologického bych si asi zdůvodnil, že xenofob, který nemá rád homosexuály, tak má v sobě jistotu, že sám není a nikdy nebude homosexuálem. Nebo ten, kdo nemá rád Romy, má celkem jasnou představu o tom, zda je, či není Romem. Ale starým člověkem, pokud se toho dožije, bude každý,“ poznamenává mediální odborník, jehož zaskočilo i nedávné vyjádření Lucie Vidovićové, socioložky z Masarykovy univerzity, která se zabývá gerontologickou tématikou, pro ParlamentníListy.cz.

Sociální sítě jsou svědkem patologického stavu společnosti

Konkrétně se jedná o její výrok, že „sociální sítě jsou projevem větší svobody se vyjadřovat“. „No pokud si budeme všichni myslet tohle, tak potom diskuse pod články na jednotlivých webech jsou vrcholným projevem demokracie a vrcholným projevem kultury našeho národa. A to potom žijeme asi v úplně jiném světě než paní doktorka Vidovićová. Protože já se vůbec nedomnívám, že to, co se vyskytuje na sociálních sítích, je projevem větší svobody se vyjadřovat. To je projevem těžkého onemocnění společnosti, velmi patologického stavu, a ten by opravdu žádal analýzu, a ne jen to takhle odpinknout, že ti diskutéři jsou mladí, tak ať se vyjadřují, protože mají právo na své názory. Domnívám se, že nemají, a my všichni ručíme za jejich omyly,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.

Jako třetí z témat zvažoval za uplynulý týden mediální uchopení situace na Kypru nebo dění kolem sKarty, ale obě tyto události přebila informace měsíčníku Strategie o účetní uzávěrce společnosti CME, která vykázala v korunách ztrátu jedenáct miliard. „Musím říct, že jsem byl absolutně v šoku, protože CME pase po vlastech českých i jiných televizi Nova a různé její odnože. A tahle televize byla vždy předmětem diskusí velmi vzrušených a vášnivých o tom, kdy a v jakém okamžiku svého života byla lepší a horší, kdy na tom byla ekonomicky lépe a kdy hůře,“ vzpomíná Petr Žantovský na to, že se bývalému řediteli Vladimíru Železnému vyčítalo, že Novu takzvaně odnesl od CME a že jsme kvůli tomu prohráli mezinárodní arbitráž.

Za Železného si televize Nova přišla na půl miliardy měsíčně

Mediální odborník se ale domnívá, že jsme ji prohráli proto, že jsme nedokázali použít dostatečně přesvědčivé argumenty a nedokázali jsme být důslední. „Možná jsme ani nechtěli být důslední, možná že i někteří naši politici chtěli tu arbitráž prohrát. Nechci už sahat do svědomí jednotlivým lidem, ale podle toho, jak se v průběhu projevovali, tak bych to tak odhadl. Ale Nova v době Vladimíra Železného měla kolem půl miliardy měsíčního příjmu. Dnes si přečteme, že CME vykazuje prodělek jedenáct miliard za rok, což je dramatický posun,“ upozorňuje Petr Žantovský na to, že z Novy jdou ročně stamilionové částky do sídla CME, která zřejmě obchoduje nějakým zvláštním způsobem, protože takhle dramatický propad nemůže být úplně náhodou.

„Může to být – a teď spekulujme – nějakým způsobem vyvedení financí z firmy, která se chystá na prodej. Strategie spekuluje, že by to měl být Time Warner. Proč by ne, je to koneckonců velká mediální firma. Každopádně o osud televize Nova už se vůbec nikdo nestará. Ani v CME, ani nikde jinde. Televize podle toho vypadá a stává se pomalu nejhorší televizí na trhu z hlediska programového i inovativního. A její ´nakopnutost´ z konce devadesátých let a začátku nového století je tatam,“ tvrdí mediální odborník o stále ještě nejsledovanější tuzemské televizi.

Lauder může miliardy za Novu využít na byznys s voňavkami

Ztráta jedenácti miliard odpovídá zhruba částce, kterou si Ronald Lauder,, respektive firma CME, odnesli z České republiky na základě zmíněné arbitráže. „Myslím, že si mohl tenhle závdavek vytáhnout z měšce a půjde třeba provozovat voňavky po své mamince, co já vím. V každém případě je to znamení, že se v Čechách zcela rezignuje na smysluplnost investic. To, jak Železný pásl Novu, mohlo v leckom vyvolávat různé kritické připomínky z důvodů kulturních, politických i jiných, ale zcela určitě ji pásl mnohem ekonomičtěji a efektivněji a s velkým ohledem na to, že je to česká firma v českém prostředí a má přinést České republice peníze. Nyní tenhle ohled zcela zmizel a je to z toho patrné,“ dodává Petr Žantovský.