„Triumf a tragika Benedikta XVI. Nikoli náhodou jsem si vypůjčil tento název z knihy Stefana Zweiga Triumf a tragika Erasma Rotterdamského. Domnívám se totiž, že není nic přiléhavějšího pro označení pontifikátu tohoto papeže, jenž končí netradičním způsobem – Benediktovou demisí. Osm let, během nichž stál v čele Církve, bylo na jedné straně triumfem, ale na druhé tragikou, za niž nenese odpovědnost bezprostředně on, ale celý dobový kontext, v němž mu bylo dáno působit,“ zhodnotil pro ParlamentníListy.cz nynější hlavu Katolické církve historik Malý.

Výrazně vstoupil na scénu na II. vatikánském koncilu

Radomír Malý připomíná, že Joseph Ratzinger vstoupil na scénu církevního dění na přelomovém Druhém vatikánském koncilu jako „peritus“, neboli poradce kardinála Fringse z Kolína nad Rýnem. Patřil spolu s Karlem Rahnerem, Hansem Küngem, Edwardem Schillebeeckxem a dalšími „periti“ k aktivním propagátorům takzvaného otevření se Církve světu a má lví podíl na změnách, které koncil postuloval. Současníci označovali tenkrát II. Vatikán jako „Velkou francouzskou revoluci v Církvi“.

Malý říká, že Francouzská revoluce onoho koncilu neznamenala svržení katolické věrouky a mravouky, kterou prý koncil naopak potvrdil, ale změnu orientace, postoje k nekatolickým křesťanům, nekřesťanským náboženstvím a k sekulárnímu státu.

„Dosavadní obranná linie byla nahrazena dialogem a vstřícnými gesty, sugerujícími, že ve skutečnosti máme všichni hodně společného a proto jsme přátelé a musíme spolupracovat. Apologie katolicismu a polemika s nekatolíky byly odmítnuty,“ říká k tomu Malý.