Alexis Tsipras bude nyní muset protlačit dohodnutý plán reforem parlamentem. Podle Godina ale tento plán není ničím jiným než explicitním popřením dvou řeckých voleb z 25. ledna (parlamentní volby) a 5. července (referendum). Věřitelé prý od samého počátku otevřeně usilovali o anulaci obsahu těchto hlasování.

Poslanci Syrizy mají možnost volby: Přijmout program založený na výstupu z eurozóny, nebo přebudovat stranu na nový PASOK

Nyní stojí před cílem. Poslanci Syrizy mají teď možnost volby mezi vyvoláním politické krize, svržením Alexise Tsiprase a přijetím programu založeného na výstupu z eurozóny, anebo přebudováním Syrizy v nový PASOK, ve stranu, která se bude snažit o „minimalizaci dopadů“ věřitelských opatření, a to bez jakékoli jistoty, že tohoto cíle dosáhne.

Tváří v tvář takové volbě by se Syriza mohla rozštěpit a naplnit tak vlastně přání věřitelů a konkrétně Jeana-Clauda Junckera. Ten prý chtěl již v lednu „vidět známé tváře“. Neboť z nových voleb, které se nyní zdají být nevyhnutelné, by mohli těžit poražení z 25. ledna a 5. července a volby vyhrát. „Buď jak buď, i kdyby zvítězila Syriza a ‚umírněný‘ Alexis Tsipras, jeho kapacita odporu bude velmi nízká. Jak si přáli šéfové eurozóny, ‚politické riziko‘ je eliminováno,“ píše Godin.

Problémem je naprosté ztotožnění eura s austerity

V jednom bodě podle něj ale Alexis Tsipras jasně vyhrál: během šesti měsíců odporu vyvolal výbuch „pomsty“, jak to pojmenoval v pondělí ráno britský deník The Guardian na své první straně, a odhalil tak pravou povahu eurozóny. V pondělí 13. července jsme tak prý jasněji spatřili to, co eurozóna znamená.