Herman též vzpomenul na příběhy obou bratří a popsal to, že Metoděj šel nejdříve ve stopách svého otce a věnoval se činnosti ve státní správě. Byl místodržitelem v pohraniční oblasti Byzantské říše, v Bithýnii, načež později svého povolání zanechal a vstoupil do kláštera. Druhý z bratrů, Konstantin-Cyril vystudoval v Cařihradu teologii, literaturu a filozofii, kterou také později sám vyučoval. Stal se knězem a následoval svého bratra Metoděje a rovněž vstoupil do kláštera.
Politik se poté zaměřil i na jejich cestu. „Kolem roku 860 byli oba bratři vysláni byzantským císařem na misijní cestu k Chazarům na Krym. Vedle politického poslání, kterým bylo vybudování společné obrany proti nepřátelským nájezdům, měli soluňští bratři i poslání duchovní. Chazaři byli totiž jediným nežidovským etnikem své doby, které hromadně přijalo judaismus jako státní náboženství své říše,“ poukazuje.
Dále píše o tom, jak v roce 862 vyslal velkomoravský kníže Rostislav poselstvo k byzantskému císaři Michaelovi III. s prosbou o vyslání duchovních, kteří by vedli bohoslužby v slovanské řeči a položili tak základy samostatné církevní správy na Velké Moravě. Konstantin tedy sestavil písmo pro slovanský jazyk – hlaholici, a společně s bratrem Metodějem přeložili do staroslověnštiny liturgické knihy potřebné pro konání bohoslužeb.
Fotogalerie: - Bohoslužba za Jana Husa
Poté se Herman zaměřil i na to, jak v roce 864 napadla Východofranská říše říši Velkomoravskou a kníže Rostislav byl nucen přiznat své vazalství vůči ní, po čemž začalo docházet ke svárům mezi staroslověnskými a latinskými kněžími, kteří již na Velké Moravě působili – a oba soluňští bratři odcházejí do Říma, kde před papežským dvorem obhájili staroslověnštinu, která byla slavnostně povolena, vedle latiny, řečtiny a hebrejštiny, jako bohoslužebný jazyk.
Dále popsal i samotný závěr života Konstantina a jmenování Metoděje arcibiskupem. Nevynechal ani těžkou politickou situaci na Velké Moravě a k pokračování učení obou věrozvěstů zmínil: „Po Metodějově smrti byli jeho žáci z Moravy vyhnáni. Někteří našli své útočiště v Čechách, jiní v Polsku a v Bulharsku.“
„I ze stručného historického přehledu jsme viděli, že soluňští bratři rozhodně neměli na růžích ustláno. Museli překonávat značné obtíže a čelit nejrůznějšímu protivenství ze strany duchovních i politických autorit své doby. Jejich přesvědčení o důležitosti poslání, které jim bylo svěřeno, jim dodávalo vnitřní sílu tyto potíže překonat,“ poukazuje politik na odkaz obou bratrů.
Fotogalerie: - Husova Kostnice
„Už sám fakt, že poselství svatých Cyrila a Metoděje dokázalo překonat více než jedno tisíciletí ukazuje, že musí mít v sobě značnou vnitřní sílu a přesvědčivost, díky níž přežilo tak dlouhé časové období. Čerpali z něj posilu jak katolíci, tak česká reformace, národní obrození i ti, kteří usilovali o přežití národa a jazyka v těžkých dobách nacistické okupace. I v následném období komunistické indoktrinace byla snaha snížit cyrilometodějskou misii na pouhou kulturní a civilizační záležitost. To se však tehdejšímu režimu nepodařilo. Pamětníci si možná vzpomenou na mohutnou demonstraci katolíků na Velehradě v Metodějově roce 1985, kdy byli zástupci komunistického režimu vypískáni přítomnými, kteří odmítli zredukovat pouť na mírovou slavnost a žádali návštěvu papeže Jana Pavla II. v Československu,“ shrnuje Herman.
„I Mistr Jan Hus byl člověkem, který dokázal zůstat věrný svému přesvědčení v situaci, která byla jednoznačně nevýhodná. Na první pohled boj prohrál, ale právě věrností svému přesvědčení se zapsal do dějin naprosto jedinečným a nesmazatelným rukopisem a stal se jedním z nejvýraznějších symbolů našich dějin. Kamínek, který svým pevným postojem uvolnil, se změnil v lavinu, která vstoupila do historie jako česká reformace,“ dodává s tím, že je přesvědčen, že je dobře vzpomínat na takovéto osobnosti, které nás učí, že má smysl zůstávat věrný hodnotám, které přetrvávají. „Hodnotám, které formovaly naše dějiny a mohou inspirovat i naši současnost a budoucnost.“
Psali jsme:
autor: rak
