Cyrila a Metoděje s Husem dle Hermana spojuje víra v křesťanské ideály a hodnoty, pro které „neváhali podstoupit mnohá příkoří a v případě Jana Husa i položit nejvyšší oběť vlastního života“. Málokdo se prý zapsal do naší historie tak významným rukopisem, jako právě tito lidé. Herman připomněl, že bratři Cyril a Metoděj pocházeli z řecké Soluně, z rodiny hodnostáře byzantského císařství a že podle některých pramenů a na základě jejich znalosti slovanského jazyka se někteří historikové domnívají, že matka obou bratří byla slovanského původu. 

Herman též vzpomenul na příběhy obou bratří a popsal to, že Metoděj šel nejdříve ve stopách svého otce a věnoval se činnosti ve státní správě. Byl místodržitelem v pohraniční oblasti Byzantské říše, v Bithýnii, načež později svého povolání zanechal a vstoupil do kláštera. Druhý z bratrů, Konstantin-Cyril vystudoval v Cařihradu teologii, literaturu a filozofii, kterou také později sám vyučoval. Stal se knězem a následoval svého bratra Metoděje a rovněž vstoupil do kláštera.

Politik se poté zaměřil i na jejich cestu. „Kolem roku 860 byli oba bratři vysláni byzantským císařem na misijní cestu k Chazarům na Krym. Vedle politického poslání, kterým bylo vybudování společné obrany proti nepřátelským nájezdům, měli soluňští bratři i poslání duchovní. Chazaři byli totiž jediným nežidovským etnikem své doby, které hromadně přijalo judaismus jako státní náboženství své říše,“ poukazuje.

Dále píše o tom, jak v roce 862 vyslal velkomoravský kníže Rostislav poselstvo k byzantskému císaři Michaelovi III. s prosbou o vyslání duchovních, kteří by vedli bohoslužby v slovanské řeči a položili tak základy samostatné církevní správy na Velké Moravě. Konstantin tedy sestavil písmo pro slovanský jazyk – hlaholici, a společně s bratrem Metodějem přeložili do staroslověnštiny liturgické knihy potřebné pro konání bohoslužeb.