Hned na úvod redaktor „dusil“ Zemana kvůli jeho vztahu k Izraeli, ke kterému má prezident podle něj v kontextu celé EU až příliš pozitivní vztah. „Máme úplně stejnou historii. Prvorepublikové Československo také bylo ostrovem demokracie ve střední Evropě,“ vysvětloval svou náklonnost.
Přes polemiku, zda Izrael skutečně je demokracií, se rozhovor dostal k tomu, jak by sám prezident demokracii definoval.
„Je tu obecná definice Lincolnova, že demokracie je vláda lidu, prostřednictvím lidu a pro lid. A pak je definice Masaryka, že demokracie je diskuse,“ vyjmenoval Zeman dvě definice, které podle něj k pochopení pojmu stačí.
Ing. Miloš Zeman
Pak se dostal k tématu Ruska. Když zopakoval svá dřívější slova, že na oslavách konce války se chce klanět mrtvým, a ne živým, dostal prezident otázku, zda souhlasí s názorem historika Ivana Šedivého, že Rusko není přítel. Zeman si pomohl citací význačného britského státníka 19. století, lorda Palmerstona: „Velká Británie nemá přátele, Velká Británie má pouze zájmy.“ Zatahovat emocionální výrazy, jako je „přátelství“, do mezinárodní politiky je podle Zemana zavádějící.
Rusko ale v každém případě vnímá jako partnera. Obchodního, ale též v boji proti terorismu.
Redaktor mu připomněl, že Rusko podle některých pošlapává lidská práva, která jsme se my za Václava Havla rozhodli naopak hájit. Miloš Zemam svou odpověď začal definicí pojmu „lidská práva“, která podle něj zahrnuje nejen práva politická, ale též sociální. A jak on sám, tak česká vláda si prý uvědomují, že je třeba je vnímat takto široce zejména dnes.
Pokud jde o to, jak lidská práva uplatňovat, je Zeman skeptický k dosavadnímu způsobu. „Pokud si myslíte, že je uplatníte tím, že budete dávat knížecí rady, tak bohužel. Země, kde lidská práva nejsou v pořádku, nezareaguje tím, že pokorně sklopí hlavu a řekne: Děkuji vám, to jste nás poučil a ode dneška víme, co máme dělat,“ varuje prezident.
Sám volí cestu přímé komunikace s lidmi – tedy výměny turistů, podnikatelů, studentů. Jedině tak podle něj mají lidé šanci sami poznat, že jejich země nefunguje tak, jak by měla. „V časech komunismu se tomu, o čem hovořím, říkalo ideologická diverze. A komunisté si to uvědomovali, a právě proto blokovali výměnu osob,“ vysvětluje Zeman.
Jde podle něj o obecnější problém země žijící v izolaci. „Když se země uzavírají, většinou jednak degenerují a jednak se v nich utužuje režim, vytváří se mýtus obklíčené pevnosti a roste popularita autokratických vůdců,“ myslí si prezident.
Demokracie se nevyváží na bodácích
Naopak intervencionalistická politika „vývozu lidských práv“ podle něj selhala. Právě proto dnes například máme statisíce uprchlíků z Libye u břehů EU. Když už se to stalo a země byla přivedena k rozkladu, měla by se podle něj EU alespoň nyní vynasnažit, aby země fungovala a její obyvatelé nemuseli utíkat. „Už Italové ve třicátých letech vrtali v Libyi artéské studně,“ připomíná.
Podobně v Sýrii jsme v domnění, že jde o demokratickou opozici, podporovali Al-Káidu a další fanatické skupiny. „Demokracie se prostě nevyváží na bodácích. Koneckonců s bodáky, jak říkal jeden klasik, se dá dělat mnoho, ale nedá se na nich sedět,“ uzavřel.
Pak se vyjádřil i k otázce svobody. Podle prezidenta je třeba přijmout tu nejjednodušší definici, že svoboda končí tam, kde ohrožuje svobodu jiného. Zdůraznil ale, že ohrožení svobody druhého musí být skutečné, jinak bychom tímto způsobem mohli svobodu omezovat podle potřeby. Vysvětlil to na příkladu karikaturistů z Charlie Hebdo, jejichž tvorbou se někteří cítili ponížení. „Ponížení je subjektivní pocit,“ upozornil prezident s tím, že kdybychom každý pocit ponížení řešili takto radikálně, nikam by to nevedlo. On sám je prý karikován dnes a denně, ale uznává, že z působnosti karikaturistů není vyňat nikdo.
Psali jsme:
autor: jav
