V den vyhlášení amnestie si v tuzemských věznicích odpykávalo tresty 22.638 osob. Podle poslední statistiky opustilo věznice na základě amnestie 6457 osob. Do konce května se za mříže vrátilo podle dostupných informací 459 z nich. Na svobodě páchali nejvíce majetkovou kriminalitu, došlo ale i na znásilnění a jednu vraždu.

Na základě aboličního článku byla do konce března zastavena trestní stíhání 757 lidí v 415 kauzách. Rozhodnutí se týkala i některých rozsáhlých hospodářských kauz - například Progres Invest, H-System, fondů Trend a Mercia nebo údajných podvodů, kterých se měl podle žalobců dopustit někdejší šéf Českomoravského fotbalového svazu František Chvalovský. Asi největší mediální pozornost ale vzbudil případ amnestie někdejšího ústeckého soudce Jiřího Berky, viněného ze zmanipulovaných konkurzů.

Na koho se snesla kritika

Za rozsah amnestie, a zejména za zastavení dlouhotrvajících trestních stíhání, byl prezident kritizován. Oponentům vadilo, že kvůli amnestii nebudou dořešeny některé kauzy závažné hospodářské kriminality z 90. let. Rovněž poukazovali na to, že amnestie přinejmenším ztěžuje možnost obětí trestných činů domoci se svých nároků. Vyhlášení amnestie bylo jedním z důvodů, proč část senátorů podala na Klause ústavní žalobu pro velezradu. Ústavní soud však 27. března řízení zastavil s odůvodněním, že Klausův prezidentský mandát krátce po podání žaloby vypršel.