Na událost zvanou „Vítězný únor“ se podle Navary nesmí hledět jako na jednotlivost. „Já sám to přirovnávám k jakési večeři o mnoha chodech. K večeři, kde se projedla svoboda, demokracie a jedním z těch chodů byla cesta prezidenta Beneše do Moskvy během války, nebo Košický vládní program, který znemožnil opozici v poválečném Československu a zákázal některé politické strany,“ uvedl Navara, který také připomněl i odmitnutí Marshallova plánu v roce 1947. „Vítězný únor byl jen sladká tečka – zákusek této večeře, který si komunisté vychutnali a na jazyku jim při vzpomínce sládne ještě dnes,“ dodal.

Část komentátorů a historiků tehdy i dnes říká to, že chybou demokratických stran bylo, že i ony se chovaly amatérsky. Tím umožnily, že komunisté mohli ve společnosti vyvolat dojem, že to všechno se skutečně odehrává za souhlasu velké části obyvatel s komunistickou politikou. „S překvapením sleduji, že se mluví o chybách i spoluvině demokratických politiků nebo prezidenta Beneše,“ řekl Navara. Ten na události vídí pouze jednoho viníka – komunisty, kteří nasilným způsobem pod pohrůžkami uchvátili moc a uvrhli tuto zemi do totality a doby temna, která trvala desetiletí. „Těžko můžeme dnes vyčítat demokratům, že se chovali demokraticky,“ míní.