Robejšek ukazuje na současnou politickou rétoriku Západu, kterou podrobně rozebírá. Na příkladu čínského knížete Sianga vysvětluje, jakých chyb se dnes dopouští. Siang se snažil ve válce dodržovat morální principy. Chtěl rovnou příležitost jak pro sebe, tak pro své protivníky a kvůli tomu prohrál „hned ve dvojím slova smyslu. Nevyužil šanci k vítězství a byl poražen v bitvě. Vojenskou prohru ale vědomě riskoval, protože mu šlo o něco vyššího.“ Což si ale ti, které poslal na smrt do prohrané bitvy pravděpodobně nemysleli.

A právě následovníky Siangova přístupu dnes Robejšek vidí v západních demokratických politicích, kteří upřednostňují vyšší morální principy před pragmatismem. Přičemž nepřátelé Západu to moc dobře vědí a vidí to jako jeho slabinu. „S morálním sklonem západních zemí mohou totiž počítat vždycky,“ píše Robejšek.

Uvažuje i nad tím, o co všechno takto můžeme přijít. „Ztráty na straně morálně jednajícího aktéra jsou tedy vysoké, a je proto se na místě ptát, jestli se demokraciím vyplatí své principy deklarovat, převážně dodržovat a právě kvůli tomu nevyhrávat,“ ptá se Robejšek a připomíná, že politici nejsou voleni proto, aby „udělali svět morálnějším,“ nýbrž proto, aby nás, občany jejich zemí, ochránili před nebezpečím.

A jakákoliv válka, která není vedena jako obrana před nebezpečím je pak „nelegitimizovamou vojenskou agresí.“ Takových příkladů, kdy elity rozpoutaly válku, která „nesloužila skutečně vitálním zájmům obrany země je celá řada.“ Za všechny pak jmenuje těch několik vcelku aktuálních příkladů. Irák, Lybii a Sýrii.